FRIDA
Miloslava Martínková
23. 2. 2013
Frida Kahlo, naprosto nekonvenční mexická malířka, viděna očima své jen o málo mladší sestry Cristine. To je nový román španělské autorky Bárbary Mujici. Pokud jste ten typ čtenáře jako já, který, když knihu odloží, se už nemůže dočkat, až ji vezme znovu do ruky a pohrouží se do děje, pak je román Frida právě pro vás. I když jsem si během četby mnohokrát myslela, že mě u Fridy už asi nic nepřekvapí, kdepak, o pár stránek dál jsem se utvrdila v tom, že jsem se spletla. A tato zvědavost mne hnala neustále kupředu.
Neodmyslitelné tmavé chloupky nad horním rtem, které na svých autoportrétech často naschvál zveličovala, tmavé, téměř srostlé obočí, uhrančivý pohled, jedna noha kratší v důsledku obrny, kterou prodělala v dětství – to jsou asi ty nejcharakterističtější fyzické rysy malířky Fridy. Ale co o ní a její tvorbě, myšlení, citech a emocích vlastně víme?
Roušku tajemství poodhaluje osoba nejpovolanější – její mladší sestra Cristine. Kniha je psána formou zpovědi lékařce a zachází do neuvěřitelných a velmi působivých detailů. Krůček po krůčku příběh mapuje od útlého dětství život podmanivé, citlivé, nekonformní a emotivní ženy, která původně chtěla být lékařkou, ale svět ji zná a uznává jako umělkyni. Před námi se otevírá strhující pohled na Mexiko první poloviny 20. století.
Bárbara Mujica vtahuje čtenáře do děje okamžitě – s Fridou se poprvé setkáváme na dvoře školy, kde dochází ke konfliktu mezi Fridou a spolužačkami. Ty už odmala vycítily, že Frida je jiná. Vysmívají se jí kvůli tomu, že je židovského původu, ale i proto, Frida si nikdy nic nenechala líbit. Bránila se velmi srdnatě, sveřepě – a už jako malé dítě s ohledem na svůj věk velmi vulgárně. Ostatně, jako neřízená střela se chovala vždy. Její život, plný vzdoru, vášní, revolty, nepochopení a často bouřlivých emocí však nebyl ani zdaleka jednoduchý. Jako sedmiletá dostala obrnu – nemoc přežila, ale kratší noha, to byl handicap, s nímž se musela naučit žít.
Podruhé jí šlo o život ve dvaceti letech – při vážné dopravní nehodě málem nepřežila. Zde došlo k naprosto osudovému zvratu – musela přerušit studia, otcův sen, že jeho milovaná Frida bude lékařkou, se nenaplnil. A Frida po určitém období hledání v sobě objevuje umělecké sklony. Upoutána na lůžko, začíná malovat své autoportréty. Kontaktuje malíře Diega Riveru, který se později stane jejím mužem a Cristininým milencem. Zvláštní? Možná. Neuvěřitelné? Těžko říci. Každý máme svoji „hranici“ při posuzování života druhých nastavenu jinak.
Nicméně toto osudové setkání Fridy s velmi slavným a významným mužem, Diegem Riverou, který byl i nepřehlédnutelnou politickou osobností, nabírá rychlý spád: Frida se stane Riverovou ženou, ale o jeho lásku a přízeň soupeří se svou sestrou Cristine. A nejen s ní… Ačkoli byla Cristine vdaná a měla dítě, nic jí nebránilo stát se později Diegovou milenkou. Kdo očekává, že Diego byl krásný, vzrušující muž, bude velmi zklamán. Je popisován velmi expresivně jako nevzhledný, nehezký, možná až „odpudivý“, a přesto velmi charismatický.
Bouřlivé manželství, úspěchy, život ve Spojených státech amerických, vernisáže, věhlas – to vše je pro Fridu jako živá voda. Ale nic není tak jednoduché, jak se zdá, a za úspěch se často platí. Často opuštěností, nenaplněným rodinným životem, samotou.
Cristine modeluje příběh tak, že nám vyvstává přímo před očima a ať chceme nebo nechceme, jsme uprostřed toho všeho dění a je obtížné zůstat naprosto nestranným pozorovatelem. A o to právě jde! Příběh, který hltáte od začátku až do konce, s tím, že místy je to skutečně sousto, které lze nazvat jako „nestravitelné“, alespoň z pohledu prudérní morálky.
Kniha je strhujícím osobním příběhem vynikající Fridy Kahlo. A nejen to. Velice dobře a nenásilně je vykreslena i společenská a ekonomická situace Mexika, kde Frida, po otci německého původu, žila. Třetí dějová linie je vedena v politické rovině, kdy si mnohem lépe můžeme uvědomit, jaké události a společenské změny měly na tvorbu Fridy Kahlo vliv a které formovaly její občanské a osobní přesvědčení a postoje. Proč byla taková, jaká byla…
Nápad postavit román ho na neuvěřitelně živém, plastickém vyprávění Fridiny sestry, která malířku důvěrně znala, ale přesto nebyla schopna navzdory svému talentu vystoupit ze jejího stínu, je zdařilý. O tom, že Cristine mluví k lékařce, která je odbornici přes lidské duše, není pochyb, ale za jakých se sešly okolností, o tom můžeme spekulovat.
Je to skvělá kniha, která mě utvrdila v tom, že když se sejde dobrý námět, v tomto případě životopis Fridy Kahlo, a talentovaná autorka, jde o téměř zaručený recept na výborný román. Podnítil ve mně zájem nejenom o další životopisná díla, ale také o výtvarné umění. Možná jsem si myslela, než jsem začala knihu číst, že o Fridě něco málo vím, ale rozhodně to neplatilo o jejích obrazech.
Bárbara Mujica je profesorkou španělštiny na Georgetownské univerzitě, kromě knihy Frida napsala ještě další dva romány a dvě sbírky povídek.
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2003, druhé vydání se dostalo ke čtenářům v roce 2012.
23. 2. 2013
Frida Kahlo, naprosto nekonvenční mexická malířka, viděna očima své jen o málo mladší sestry Cristine. To je nový román španělské autorky Bárbary Mujici. Pokud jste ten typ čtenáře jako já, který, když knihu odloží, se už nemůže dočkat, až ji vezme znovu do ruky a pohrouží se do děje, pak je román Frida právě pro vás. I když jsem si během četby mnohokrát myslela, že mě u Fridy už asi nic nepřekvapí, kdepak, o pár stránek dál jsem se utvrdila v tom, že jsem se spletla. A tato zvědavost mne hnala neustále kupředu. Neodmyslitelné tmavé chloupky nad horním rtem, které na svých autoportrétech často naschvál zveličovala, tmavé, téměř srostlé obočí, uhrančivý pohled, jedna noha kratší v důsledku obrny, kterou prodělala v dětství – to jsou asi ty nejcharakterističtější fyzické rysy malířky Fridy. Ale co o ní a její tvorbě, myšlení, citech a emocích vlastně víme?
Roušku tajemství poodhaluje osoba nejpovolanější – její mladší sestra Cristine. Kniha je psána formou zpovědi lékařce a zachází do neuvěřitelných a velmi působivých detailů. Krůček po krůčku příběh mapuje od útlého dětství život podmanivé, citlivé, nekonformní a emotivní ženy, která původně chtěla být lékařkou, ale svět ji zná a uznává jako umělkyni. Před námi se otevírá strhující pohled na Mexiko první poloviny 20. století.
Bárbara Mujica vtahuje čtenáře do děje okamžitě – s Fridou se poprvé setkáváme na dvoře školy, kde dochází ke konfliktu mezi Fridou a spolužačkami. Ty už odmala vycítily, že Frida je jiná. Vysmívají se jí kvůli tomu, že je židovského původu, ale i proto, Frida si nikdy nic nenechala líbit. Bránila se velmi srdnatě, sveřepě – a už jako malé dítě s ohledem na svůj věk velmi vulgárně. Ostatně, jako neřízená střela se chovala vždy. Její život, plný vzdoru, vášní, revolty, nepochopení a často bouřlivých emocí však nebyl ani zdaleka jednoduchý. Jako sedmiletá dostala obrnu – nemoc přežila, ale kratší noha, to byl handicap, s nímž se musela naučit žít.
Podruhé jí šlo o život ve dvaceti letech – při vážné dopravní nehodě málem nepřežila. Zde došlo k naprosto osudovému zvratu – musela přerušit studia, otcův sen, že jeho milovaná Frida bude lékařkou, se nenaplnil. A Frida po určitém období hledání v sobě objevuje umělecké sklony. Upoutána na lůžko, začíná malovat své autoportréty. Kontaktuje malíře Diega Riveru, který se později stane jejím mužem a Cristininým milencem. Zvláštní? Možná. Neuvěřitelné? Těžko říci. Každý máme svoji „hranici“ při posuzování života druhých nastavenu jinak.
Nicméně toto osudové setkání Fridy s velmi slavným a významným mužem, Diegem Riverou, který byl i nepřehlédnutelnou politickou osobností, nabírá rychlý spád: Frida se stane Riverovou ženou, ale o jeho lásku a přízeň soupeří se svou sestrou Cristine. A nejen s ní… Ačkoli byla Cristine vdaná a měla dítě, nic jí nebránilo stát se později Diegovou milenkou. Kdo očekává, že Diego byl krásný, vzrušující muž, bude velmi zklamán. Je popisován velmi expresivně jako nevzhledný, nehezký, možná až „odpudivý“, a přesto velmi charismatický.
Bouřlivé manželství, úspěchy, život ve Spojených státech amerických, vernisáže, věhlas – to vše je pro Fridu jako živá voda. Ale nic není tak jednoduché, jak se zdá, a za úspěch se často platí. Často opuštěností, nenaplněným rodinným životem, samotou.
Cristine modeluje příběh tak, že nám vyvstává přímo před očima a ať chceme nebo nechceme, jsme uprostřed toho všeho dění a je obtížné zůstat naprosto nestranným pozorovatelem. A o to právě jde! Příběh, který hltáte od začátku až do konce, s tím, že místy je to skutečně sousto, které lze nazvat jako „nestravitelné“, alespoň z pohledu prudérní morálky.
Kniha je strhujícím osobním příběhem vynikající Fridy Kahlo. A nejen to. Velice dobře a nenásilně je vykreslena i společenská a ekonomická situace Mexika, kde Frida, po otci německého původu, žila. Třetí dějová linie je vedena v politické rovině, kdy si mnohem lépe můžeme uvědomit, jaké události a společenské změny měly na tvorbu Fridy Kahlo vliv a které formovaly její občanské a osobní přesvědčení a postoje. Proč byla taková, jaká byla…
Nápad postavit román ho na neuvěřitelně živém, plastickém vyprávění Fridiny sestry, která malířku důvěrně znala, ale přesto nebyla schopna navzdory svému talentu vystoupit ze jejího stínu, je zdařilý. O tom, že Cristine mluví k lékařce, která je odbornici přes lidské duše, není pochyb, ale za jakých se sešly okolností, o tom můžeme spekulovat.
Je to skvělá kniha, která mě utvrdila v tom, že když se sejde dobrý námět, v tomto případě životopis Fridy Kahlo, a talentovaná autorka, jde o téměř zaručený recept na výborný román. Podnítil ve mně zájem nejenom o další životopisná díla, ale také o výtvarné umění. Možná jsem si myslela, než jsem začala knihu číst, že o Fridě něco málo vím, ale rozhodně to neplatilo o jejích obrazech.
Bárbara Mujica je profesorkou španělštiny na Georgetownské univerzitě, kromě knihy Frida napsala ještě další dva romány a dvě sbírky povídek.
Vydalo nakladatelství Metafora v roce 2003, druhé vydání se dostalo ke čtenářům v roce 2012.
| Tweet |
