Manžel se neumí chovat! Změnila ho nemoc?
Jana, Fabiola
7. 4. 2010
Dobrý den, nevím, co si mám myslet o manželovi. Letos mu bude šedesát. Celý život to byl slušný člověk, ale stává se z něj na stará kolena hulvát!
Je sobecký, nadává lidem okolo sebe a stydím se za něj před dětmi i před vnoučaty. Přede dvěma lety prodělal mrtvičku a od té doby se chová úplně jinak.
Je zbytečně zlý na cizí i na vlastní. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale tvrdí, že se nezměnil a je pořád stejný. To není pravda, dcera s rodinou už k nám nechtějí moc chodit, manžel se se zeťákem pravidelně pohádá a trpíme pak všichni. Přitom je to kvůli úplným blbostem. Celé dny sedí doma a sekýruje mě. Jsem z toho zoufalá! Vidím na něm, že se chce hádat. Provokuje mě a někdy se mu to povede. Stydím se za sebe.
Nevím, co s ním mám dělat. Nechci prožít stáří vedle zlého člověka. S manželem jsme vychovali dvě děti, povedlo se nám to. Ale rozvod nepřipadá v úvahu! Bydlíme v malém domečku a neumím si představit, že by manžel měl zůstat sám a starat se o sebe. Jak se s tím mám vypořádat? Někdy mám strach, že se zblázním. Děkuji za radu!
Dobrý den, vážená čtenářko,
Snad vás alespoň trochu utěší, že nejste sama, kdo pozoruje na svém manželovi po dlouholetém manželství změny, které se těžko akceptují.
Ve vašem případě došlo k souběhu dvou událostí: přirozené stárnutí, které s sebou nese opotřebování organismu, mnohdy i následnou rezignaci a změny v chování, se zkombinovalo se závažnými zdravotními problémy.
Domnívám se, že na manželově náladě a postoji k blízkým i cizím lidem se podepsala především jeho nemoc. Neuvádíte, zda musel nějak výrazně změnit svůj životní styl, jestli se vzdal zaměstnání (nejspíš ano, protože píšete, že celé dny sedí doma). Z toho, jak celou situaci popisujete, usuzuji, že výraznější změnou skutečně prošel Váš manžel. Přitom jste to Vy, kdo se trápí kvůli němu i kvůli dětem a vnoučatům.
Dokonce se přiznáváte k tomu, že se stydíte za to, jak Vás dokáže dohnat k hádce. Připadáte si provinile, a to rozhodně není na místě. Nezpochybňuji ale, že tato reakce je poměrně přirozená.
Někdy se stává, že zdravého člověka, když žije s někým, kdo náhle onemocněl, sužují podobné pocity jako Vás, bez ohledu na to, jak se k němu nemocný chová. Jako kdyby ten zdravý v páru cítil výčitky svědomí, že jemu se momentálně daří lépe a jejich společná cesta se začala vinu nemoci najednou rozcházet. Tím se ale vůbec nic nevyřeší, nic nelze vrátit zpět a sebetrýzeň ještě nikomu neprospěla.
Jedno staré moudré pořekadlo praví, že lidé se k nám chovají tak, jak jim dovolíme, aby se k nám chovali.
Uvědomte si, že v dospělosti je za své fyzické a také duševní zdraví každý zodpovědný v první řadě sám. Nevím, zda manžel chodil na preventivní prohlídky nebo nemá tuto diagnózu v rodinné anamnéze, ale Vy byste se rozhodně z tohoto vinit neměla. Tady pocity viny nejsou na místě.
Mohu Vám poradit, abyste se nenechala zavléci do hádek a nemusela se stydět za své chování a zkusila se více zaměřit na sebe. Víte však velice dobře, že kdybyste toho byla schopná, tak už by to tak fungovalo a Vy byste nehledala pomoc jinde.
Přeci jen se ale o to přinejmenším pokuste. Píšete v mailu hlavně o svém manželovi a rodině. O sobě téměř nic neříkáte. To je chyba. Nenabádám Vás, abyste byla sobecká, ignorovala rodinu a starala se jen o sebe, ale jakmile uděláte něco dobrého pro sebe (ne samozřejmě na úkor druhých), tak z Vaší dobré nálady budou mít užitek i Vaši nejbližší.
Rozvod je krajním řešením a zatím bych o něj na Vašem místě neuvažovala. Obávám se, že jste ten typ člověka, který by měl silné výčitky svědomí, že opustil svého životního partnera v nelehké situaci.
Pokud jde o Vaše děti, stýkejte se s nimi třeba i bez přítomnosti manžela, aby pocítily Vaši náklonnost. Tím můžete dobře kompenzovat situace, kdy se Váš muž nepohodne se svým zeťěm a hrozilo by, že mladí omezí návštěvy a vztahy se poruší.
Budu ráda, když se ozvete a napíšete, jak se Vám daří s nadcházejícími jarními dny, které přeci jenom dávají větší možnost jít do přírody, pobývat s přáteli nebo jet s manželem na výlet a odreagovat se. Držím palce, abyste to vše zvládla v co největší pohodě. Vaše Fabiola
7. 4. 2010
Dobrý den, nevím, co si mám myslet o manželovi. Letos mu bude šedesát. Celý život to byl slušný člověk, ale stává se z něj na stará kolena hulvát! Je sobecký, nadává lidem okolo sebe a stydím se za něj před dětmi i před vnoučaty. Přede dvěma lety prodělal mrtvičku a od té doby se chová úplně jinak.
Je zbytečně zlý na cizí i na vlastní. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale tvrdí, že se nezměnil a je pořád stejný. To není pravda, dcera s rodinou už k nám nechtějí moc chodit, manžel se se zeťákem pravidelně pohádá a trpíme pak všichni. Přitom je to kvůli úplným blbostem. Celé dny sedí doma a sekýruje mě. Jsem z toho zoufalá! Vidím na něm, že se chce hádat. Provokuje mě a někdy se mu to povede. Stydím se za sebe.
Nevím, co s ním mám dělat. Nechci prožít stáří vedle zlého člověka. S manželem jsme vychovali dvě děti, povedlo se nám to. Ale rozvod nepřipadá v úvahu! Bydlíme v malém domečku a neumím si představit, že by manžel měl zůstat sám a starat se o sebe. Jak se s tím mám vypořádat? Někdy mám strach, že se zblázním. Děkuji za radu!
Dobrý den, vážená čtenářko,
Snad vás alespoň trochu utěší, že nejste sama, kdo pozoruje na svém manželovi po dlouholetém manželství změny, které se těžko akceptují.
Ve vašem případě došlo k souběhu dvou událostí: přirozené stárnutí, které s sebou nese opotřebování organismu, mnohdy i následnou rezignaci a změny v chování, se zkombinovalo se závažnými zdravotními problémy.
Domnívám se, že na manželově náladě a postoji k blízkým i cizím lidem se podepsala především jeho nemoc. Neuvádíte, zda musel nějak výrazně změnit svůj životní styl, jestli se vzdal zaměstnání (nejspíš ano, protože píšete, že celé dny sedí doma). Z toho, jak celou situaci popisujete, usuzuji, že výraznější změnou skutečně prošel Váš manžel. Přitom jste to Vy, kdo se trápí kvůli němu i kvůli dětem a vnoučatům.
Dokonce se přiznáváte k tomu, že se stydíte za to, jak Vás dokáže dohnat k hádce. Připadáte si provinile, a to rozhodně není na místě. Nezpochybňuji ale, že tato reakce je poměrně přirozená.
Někdy se stává, že zdravého člověka, když žije s někým, kdo náhle onemocněl, sužují podobné pocity jako Vás, bez ohledu na to, jak se k němu nemocný chová. Jako kdyby ten zdravý v páru cítil výčitky svědomí, že jemu se momentálně daří lépe a jejich společná cesta se začala vinu nemoci najednou rozcházet. Tím se ale vůbec nic nevyřeší, nic nelze vrátit zpět a sebetrýzeň ještě nikomu neprospěla.
Jedno staré moudré pořekadlo praví, že lidé se k nám chovají tak, jak jim dovolíme, aby se k nám chovali.
Uvědomte si, že v dospělosti je za své fyzické a také duševní zdraví každý zodpovědný v první řadě sám. Nevím, zda manžel chodil na preventivní prohlídky nebo nemá tuto diagnózu v rodinné anamnéze, ale Vy byste se rozhodně z tohoto vinit neměla. Tady pocity viny nejsou na místě.
Mohu Vám poradit, abyste se nenechala zavléci do hádek a nemusela se stydět za své chování a zkusila se více zaměřit na sebe. Víte však velice dobře, že kdybyste toho byla schopná, tak už by to tak fungovalo a Vy byste nehledala pomoc jinde.
Přeci jen se ale o to přinejmenším pokuste. Píšete v mailu hlavně o svém manželovi a rodině. O sobě téměř nic neříkáte. To je chyba. Nenabádám Vás, abyste byla sobecká, ignorovala rodinu a starala se jen o sebe, ale jakmile uděláte něco dobrého pro sebe (ne samozřejmě na úkor druhých), tak z Vaší dobré nálady budou mít užitek i Vaši nejbližší.
Rozvod je krajním řešením a zatím bych o něj na Vašem místě neuvažovala. Obávám se, že jste ten typ člověka, který by měl silné výčitky svědomí, že opustil svého životního partnera v nelehké situaci.
Pokud jde o Vaše děti, stýkejte se s nimi třeba i bez přítomnosti manžela, aby pocítily Vaši náklonnost. Tím můžete dobře kompenzovat situace, kdy se Váš muž nepohodne se svým zeťěm a hrozilo by, že mladí omezí návštěvy a vztahy se poruší.
Budu ráda, když se ozvete a napíšete, jak se Vám daří s nadcházejícími jarními dny, které přeci jenom dávají větší možnost jít do přírody, pobývat s přáteli nebo jet s manželem na výlet a odreagovat se. Držím palce, abyste to vše zvládla v co největší pohodě. Vaše Fabiola
| Tweet |
