Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Milovat znamená stárnout ruku v ruce.
(Louis Aragon)

Proč se lidé pod články na internetu uráží? Kde je tolerance?

Fabiola, Eva
3. 5. 2012
Proč se lidé pod články na internetu uráží? Kde je tolerance?Milá Fabiolo,
nelíbí se mi, že přibývá lidí agresivních pod články a nejsem sama. Na internetu bují nenávist, lidé se vzájemně napadají, netolerují názory druhých, rýpají do sebe, a ještě si myslí, že jsou vtipní. Co je k tomu vede proboha? Pak se nemůžeme divit, že máme takovou vládu, jakou máme, netáhneme za jeden provaz.

Milá čtenářko, mohu doporučit jednu jedinou věc: těchto nešťastných čtenářů a přispěvatelů si nevšímejte, oni budou reagovat vždy a na všechno.

Je pravda, že řada neutrálních témat se během tří, čtyř příspěvků zvrhne ve vzájemné napadání, často se objevují naprosto nevhodné politické narážky, nadávky, mnohdy velmi vulgární. O čem to vypovídá?

Pokud jsem spokojená se svým životem, dělám svou práci, věnuji se rodině, kamarádům, vychovávám děti, pěstuju na zahrádce nebo za oknem pažitku a když nemusím, tak se zbytečně nezatěžuji negativními emocemi. Jsem vděčná za každé nové ráno, parafrázováno slovy Haliny Pawlowské.


Jestliže mi ale skutečně stačí tak málo, že mne takzvaně „vytočí“ článek kdekoli na internetu, a je jedno, jestli je to zpráva o zdražování nebo zpověď čtenářky na ženském magazínu, pak asi něco není v pořádku. Ale podle toho, jak se ptáte, tipuji, že to není váš problém, usuzuji, že vám to vadí, když někam přijdete a narazíte okamžitě na takovéto „rebely“, kteří často ve svém soukromém životě mlčí, neumějí se ozvat, často postrádají smysl pro humor, ale anonymita jim poskytuje prostor pro to, aby uvolnili svoji tenzi.

Každý internetový projekt má svého vydavatele, který v tuto danou chvíli ztělesňuje často nenáviděného „šéfa“, jemuž podřízení mnohdy závidí, aniž by pořádně věděli co. Když si tedy nemohu dupnout na toho svého někde na úřadě nebo ve škole nebo ve firmě, kde jsem podřízeným, zkusím si zchladit žáhu tam, kde „to jde“.

Ano, připouštím, dny bývají často náročné, novináři nás bombardují poplašnými zprávami, strach z vlastní nemohoucnosti a existenční obavy nutí člověka v reálném společenství mlčet, v pudu sebezáchovy, a tak není divu, že pozdě večer či brzy ráno takto labilní jedinec neodolá a „uvolní se“. Jestliže někdo debatuje nad článkem dlouhé hodiny, kontruje a sedí nad ním v pracovní době, pak bych se nedivila, kdyby ho to stálo místo.

Nevěřím ovšem tomu, že se mu skutečně po napsání komentáře uleví. Tak to není. Zejména když se lidé takto chovají opakovaně.

Doporučila bych vám, v ideálním světě, ale takový bohužel neexistuje, abyste se vyhýbala všem článkům, zprávám a komentářům, kde jsou nemoderované diskuse, tedy takové, kde to nikdo nekontroluje předtím, než se text zobrazí čtenářům.

Chápu, že ne každému se takováto „cenzura“ líbí. Pokud chodíte tam, kde tyto diskuse moderované nejsou, mohu poradit jediné: nepřemýšlet o tom, co tyto lidi vede k tomu, že sedí, často v době, kdy si ostatní užívají krásného počasí, nebo třeba v době, kdy ostatní spí, schoulení u počítače a potřebují se obsedantně vyjádřit ke všemu, co před sebou na monitoru vidí.

Bohužel, tito lidé si svůj problém neuvědomují, nemohou se nejspíš nabažit svobody vyjadřování, a tak si ulevují a ulevují. Podávají tím obrázek sami o sobě. Vykřikují do světa: jsem nešťastný, možná si takto nevhodným a neohrabaným způsobem říkají o pomoc, nicméně nejspíš se jí takto nedočkají.

Ano, může se stát lecjaké neštěstí, například těžká nemoc, úmrtí v rodině, ztráta partnera, zaměstnání. Pak je na místě navštívit psychologa a poradit se s ním, jsou tu od toho, aby pomáhali vyrovnat se se ztrátou nebo s přechodně obtížným životním obdobím.

Někdo to dokáže sám. Před takovými smekám – a jsou to často lidé, kteří ještě dokáží sami v nelehké situaci pomoci ostatním.

Někdo zvládne v životě to, co by položilo každého druhého, aniž by to dával najevo nebo okolo sebe šířil negativní náladu. A pak jsou tací, co se těžko smiřují se vším, co je mnohdy přirozené, i když se nám to nelíbí a nemusí to být příjemné – stárnutí, zhoršení zdravotního stavu v důsledku přibývajících let, odchod dospívajících dětí z domova, nezájem partnera, nevěra, vyhoření v zaměstnání… Někomu stačí jedna vráska na čele a zanevře na celý svět, začne ho nenávidět. Nenávidí svět nebo sám sebe?

Otázka pro psychologa, který bude mít takového klienta u sebe v ordinaci. Není to otázka pro vás ani pro mne.

Mnohem horší je potkat takhle nevyrovnaného, labilního člověka na silnici, v autě, kde může být skutečně nebezpečný. Ano, tyhle neustále nespokojené jedince potkáváme v obchodech, v autobuse, v čekárně u doktora, kdekoli, tam se ale přeci jen krotí.

Ale uznávám, že internet je dnes skvělé místo, kde lze jakoby anonymně „pustit páru“.

Rada, která je k nezaplacení, zní takto: neberte si to osobně, protože tito lidé, kteří mají potřebu rýpat, jsou sami nešťastní. Proč, to už není vaše starost. Neutíkejte z diskusí, protože to je přesně ten záměr – otrávit ovzduší tak, aby ostatní prchli co nejdál. Když jsem otrávená já, proč by ostatní měli být v pohodě? Takto často přemýšlejí.

Ono to ale přináší naprosto opačný efekt – mnoho lidí se totiž vůbec neprojevuje, nepíše pod články, ale čte, naslouchá, přeposílá dál, sdílí na facebooku – tito čtenáři nejsou vidět, ale mají dobrý přehled. Nepotřebují komentovat kdeco, nenechají se otrávit, jen si možná uvědomí, jaké mají štěstí, že je Pámbu (nebo rodiče) obdařil šťastnou, nekonfliktní a příjemnou povahou.

Buďme rádi, že s kverulanty nemusíme žít, protože tito lidé většinou vidí chyby na druhých, hledají problémy tam, kde nejsou, a považují se v nejednom případě za oběti.

Važme si každého krásného dne a neztrácejme čas s těmi, co si neváží ani sami sebe. Právě tyto nevhodné komentáře pod kdejakými články všude na internetu jsou toho důkazem.

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 751 den v provozu
• 4 930 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 02.12.2021 a svátek má Blanka