Psychologická poradna: rodiče ingorují, že jsem dospělá!
Sylvie, Fabiola
19. 1. 2010
Milá Fabiolo,
nedokážu vyjít po dobrém se svými rodiči. Hádáme se, pořád mi radí, co mám dělat a zasahují mi do života. Je mi 35 let a je to čím dál horší.
Jsem už jednou rozvedená a to, že rodiče byli u nás jako doma, byl taky jeden z důvodů. Hodně mi pomáhali, když byl starší syn malý a nemocný, a tak to vzniklo. Za to jsem jim vděčná. Od té doby mě ale kritizují a mě to moc mrzí. Často to obrečím. Špatně podle nich vařím, nestarám se podle mámy moc dobře o manžela a měla bych se víc držet doma. Dnes je jiná doba, chodím na španělštinu a na aerobik, ale oni mi to vyčítají.
Manžel se začíná přiklánět na jejich stranu. Nepoznávám ho! Někdy jsem hodně nejistá, podrážděná a pak se stane, že si vybiju zlost na někom, kdo za to nemůže. Rodičům jsem říkala snad stokrát, že mám svůj život, ale pokaždé slyším, že to se mnou myslí dobře. Máma se rozbrečí a vyčítá mi, že je nemocná a dlouho tu nebude. Myslí to se mnou dobře nebo ne? Nevyznám se už v ničem. Manžela to doma přestává bavit a nerada bych ho ztratila, mám s ním mladšího syna. Mluvili jsme i o tom, že se přestěhujeme někam dál, ale to asi v nejbližší době nepůjde kvůli práci. Tak co s tím mám dělat? Poradíte? Děkuji! Sylvie
Milá Sylvie,
Tvoje situace není tak neobvyklá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Přesto si můžeš připadat často velmi osamělá. Jsi dospělá žena a neseš za svá rozhodnutí zodpovědnost, zrovna tak jako tví rodiče nebo tvůj muž nesou zodpovědnost za svá rozhodnutí. V tom mezi tebou a tvými rodiči není rozdíl.
Za úskalí v tvém vztahu k rodičům vidím to, že oni se stále nemohou nebo nechtějí zbavit své rodičovské zodpovědnosti. Patrné to bývá vůči potomkům, kteří se rozvedli, často na to také doplácejí jedináčci nebo potomci, kteří přišli například tragickou cestou o svého sourozence.
Prarodiče si někdy nevědomky přisvojují zodpovědnost za selhání a rozpad manželství svých dětí na svůj vrub a z toho pak pramení jejich přehnaná ochranitelská role.
Někdy se karty zamíchají s příchodem vnoučat. Babička zprvu ráda a ochotně pohlídá. Zatímco do té doby často neměla příliš velké tušení, jak mladí hospodaří, najednou si všímá chodu domácnosti, a to i naprostých maličkostí, a ráda by, kdyby mladí tolik neplýtvali, nakupovali a vařili podobně jako je ona zvyklá (kdyby nebyla přesvědčená o tom, že to, co dělá, dělá dobře, změnila by to), často se jí nemusí líbit, jak se mladí stavějí k výchově dětí nebo k jejich životosprávě. V tomto ohledu se chci babiček tak trochu zastat: nedělají to rozhodně proto, že by chtěli mladou rodinu, která bývá často křehká a oslabená nezaměstnaností jednoho z páru, zadlužením nebo jiným stresujícím faktorem, poškodit nebo dokonce rozbít. Vede je k tomu prastará snaha mladým pomoci.
Někteří prarodiče si mohou po odchodu do důchodu připadat nevyužití, a tak svoji energii věnují výchově vnoučat a tím pádem často i nenápadné převýchově celé rodiny.
Z tvého příspěvku je patrná poměrně velká nejistota. Kladeš hodně otázek. Je rozhodně dobře, že o situaci ve vaší rodině přemýšlíš. Radit, abyste se sešli a v klidu s rodiči situaci rozebrali, je nejspíš lichá. Kdyby to možné bylo je upozornit a dočkat se nápravy, už by se tak nejspíš stalo. Proto ti mohu doporučit, abys dál věnovala svůj čas, kromě zaměstnání a péče o rodinu, i svým zálibám. Poválečná generace neměla pochopitelně tolik možností, jak trávit volný čas, ale mnohé se už nenávratně změnilo. Spokojená žena je vlídná na svou rodinu, těší ji, že má také své soukromí a o to víc energie může věnovat svým dětem a manželovi. Doby, kdy se matky obětovaly dětem, a často jim to vyčítaly a nesly nelibě, sice nejsou definitivně pryč, ale stále více od tohoto modelu výchovy a působení mladé ženy upouštějí.
S manželem bych se o rodičích příliš nebavila. Může se stát, že vás to přechodně spojí, ale je to Pyrrhovo vítězství. Není dobré, už kvůli dětem, když tyto mezigenerační spory zbytečně bují. Navíc, dnes budete s manželem zajedno, ale to nemusí trvat věčně, tyto koalice často ztroskotají na maličkostech. Mohlo by se tedy stát, že by se právě odlišný pohled na tvé rodiče mohl stát zdrojem dalšího stresu, a to mezi tebou a tvým mužem.
Doporučuji nevyčítat si, že žiješ svůj vlastní život do té míry, nakolik ti to práce, mateřské povinnosti a aktivity, které s manželem provozuješ, dovolí. Matkou bych se rozhodně nenechala vydírat, zejména v případě, že si začne stěžovat na zdravotní potíže. Nepodceňuj je a doporuč jí, ve vší slušnosti, aby navštívila lékaře. Ty nejsi zodpovědná za její zdravotní stav. Možná tě tím vydírá, možná se jí skutečně přitíží nebo nevědomky vyžaduje více pozornosti, když si stěžuje na zdravotní potíže, ale nejsi její lékařka, jsi její dcera.
Zkuste trávit s rodiči více času mimo váš domov, když to okolnosti dovolí, aby nemohla kritizovat, jak vaříš, uklízíš nebo jak to máš doma zařízené. Společné zážitky vás naopak mohou stmelit víc než povídání u kávy o tom, jak žila před 30 lety ona a jak žiješ ty. Vyhnete se třecím plochám, které se špatně obrušují. Co poradit na závěr? Abys měla oporu především sama v sobě. Nechtěj po svém manželovi, aby ti vždy dával za pravdu, mohla bys být zklamaná z toho, že se někdy třeba přidá na stranu tvých rodičů.
Vše, co děláš, dělej s přesvědčením, že je to to nejlepší, čeho jsi schopna, podle svých vlastních měřítek, a nesrovnávej se příliš s tím, jak by si na tvém místě počínala tvoje matka. I ona si musela nejspíš jako mladá žena projít obdobím nejistoty, než našla vlastní systém, který jí vyhovuje. Tak si tuto cestu hledání nenech vzít, protože vlastní zkušenosti jsou ty nejlepší, kterých se nám od života může dostat.
Fabiola
19. 1. 2010
Milá Fabiolo,nedokážu vyjít po dobrém se svými rodiči. Hádáme se, pořád mi radí, co mám dělat a zasahují mi do života. Je mi 35 let a je to čím dál horší.
Jsem už jednou rozvedená a to, že rodiče byli u nás jako doma, byl taky jeden z důvodů. Hodně mi pomáhali, když byl starší syn malý a nemocný, a tak to vzniklo. Za to jsem jim vděčná. Od té doby mě ale kritizují a mě to moc mrzí. Často to obrečím. Špatně podle nich vařím, nestarám se podle mámy moc dobře o manžela a měla bych se víc držet doma. Dnes je jiná doba, chodím na španělštinu a na aerobik, ale oni mi to vyčítají.
Manžel se začíná přiklánět na jejich stranu. Nepoznávám ho! Někdy jsem hodně nejistá, podrážděná a pak se stane, že si vybiju zlost na někom, kdo za to nemůže. Rodičům jsem říkala snad stokrát, že mám svůj život, ale pokaždé slyším, že to se mnou myslí dobře. Máma se rozbrečí a vyčítá mi, že je nemocná a dlouho tu nebude. Myslí to se mnou dobře nebo ne? Nevyznám se už v ničem. Manžela to doma přestává bavit a nerada bych ho ztratila, mám s ním mladšího syna. Mluvili jsme i o tom, že se přestěhujeme někam dál, ale to asi v nejbližší době nepůjde kvůli práci. Tak co s tím mám dělat? Poradíte? Děkuji! Sylvie
Milá Sylvie,
Tvoje situace není tak neobvyklá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Přesto si můžeš připadat často velmi osamělá. Jsi dospělá žena a neseš za svá rozhodnutí zodpovědnost, zrovna tak jako tví rodiče nebo tvůj muž nesou zodpovědnost za svá rozhodnutí. V tom mezi tebou a tvými rodiči není rozdíl.
Za úskalí v tvém vztahu k rodičům vidím to, že oni se stále nemohou nebo nechtějí zbavit své rodičovské zodpovědnosti. Patrné to bývá vůči potomkům, kteří se rozvedli, často na to také doplácejí jedináčci nebo potomci, kteří přišli například tragickou cestou o svého sourozence.
Prarodiče si někdy nevědomky přisvojují zodpovědnost za selhání a rozpad manželství svých dětí na svůj vrub a z toho pak pramení jejich přehnaná ochranitelská role.
Někdy se karty zamíchají s příchodem vnoučat. Babička zprvu ráda a ochotně pohlídá. Zatímco do té doby často neměla příliš velké tušení, jak mladí hospodaří, najednou si všímá chodu domácnosti, a to i naprostých maličkostí, a ráda by, kdyby mladí tolik neplýtvali, nakupovali a vařili podobně jako je ona zvyklá (kdyby nebyla přesvědčená o tom, že to, co dělá, dělá dobře, změnila by to), často se jí nemusí líbit, jak se mladí stavějí k výchově dětí nebo k jejich životosprávě. V tomto ohledu se chci babiček tak trochu zastat: nedělají to rozhodně proto, že by chtěli mladou rodinu, která bývá často křehká a oslabená nezaměstnaností jednoho z páru, zadlužením nebo jiným stresujícím faktorem, poškodit nebo dokonce rozbít. Vede je k tomu prastará snaha mladým pomoci.
Někteří prarodiče si mohou po odchodu do důchodu připadat nevyužití, a tak svoji energii věnují výchově vnoučat a tím pádem často i nenápadné převýchově celé rodiny.
Z tvého příspěvku je patrná poměrně velká nejistota. Kladeš hodně otázek. Je rozhodně dobře, že o situaci ve vaší rodině přemýšlíš. Radit, abyste se sešli a v klidu s rodiči situaci rozebrali, je nejspíš lichá. Kdyby to možné bylo je upozornit a dočkat se nápravy, už by se tak nejspíš stalo. Proto ti mohu doporučit, abys dál věnovala svůj čas, kromě zaměstnání a péče o rodinu, i svým zálibám. Poválečná generace neměla pochopitelně tolik možností, jak trávit volný čas, ale mnohé se už nenávratně změnilo. Spokojená žena je vlídná na svou rodinu, těší ji, že má také své soukromí a o to víc energie může věnovat svým dětem a manželovi. Doby, kdy se matky obětovaly dětem, a často jim to vyčítaly a nesly nelibě, sice nejsou definitivně pryč, ale stále více od tohoto modelu výchovy a působení mladé ženy upouštějí.
S manželem bych se o rodičích příliš nebavila. Může se stát, že vás to přechodně spojí, ale je to Pyrrhovo vítězství. Není dobré, už kvůli dětem, když tyto mezigenerační spory zbytečně bují. Navíc, dnes budete s manželem zajedno, ale to nemusí trvat věčně, tyto koalice často ztroskotají na maličkostech. Mohlo by se tedy stát, že by se právě odlišný pohled na tvé rodiče mohl stát zdrojem dalšího stresu, a to mezi tebou a tvým mužem.
Doporučuji nevyčítat si, že žiješ svůj vlastní život do té míry, nakolik ti to práce, mateřské povinnosti a aktivity, které s manželem provozuješ, dovolí. Matkou bych se rozhodně nenechala vydírat, zejména v případě, že si začne stěžovat na zdravotní potíže. Nepodceňuj je a doporuč jí, ve vší slušnosti, aby navštívila lékaře. Ty nejsi zodpovědná za její zdravotní stav. Možná tě tím vydírá, možná se jí skutečně přitíží nebo nevědomky vyžaduje více pozornosti, když si stěžuje na zdravotní potíže, ale nejsi její lékařka, jsi její dcera.
Zkuste trávit s rodiči více času mimo váš domov, když to okolnosti dovolí, aby nemohla kritizovat, jak vaříš, uklízíš nebo jak to máš doma zařízené. Společné zážitky vás naopak mohou stmelit víc než povídání u kávy o tom, jak žila před 30 lety ona a jak žiješ ty. Vyhnete se třecím plochám, které se špatně obrušují. Co poradit na závěr? Abys měla oporu především sama v sobě. Nechtěj po svém manželovi, aby ti vždy dával za pravdu, mohla bys být zklamaná z toho, že se někdy třeba přidá na stranu tvých rodičů.
Vše, co děláš, dělej s přesvědčením, že je to to nejlepší, čeho jsi schopna, podle svých vlastních měřítek, a nesrovnávej se příliš s tím, jak by si na tvém místě počínala tvoje matka. I ona si musela nejspíš jako mladá žena projít obdobím nejistoty, než našla vlastní systém, který jí vyhovuje. Tak si tuto cestu hledání nenech vzít, protože vlastní zkušenosti jsou ty nejlepší, kterých se nám od života může dostat.
Fabiola
| Tweet |
