Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost.
(Robert Fulghum)

Příchuť nevšedních zážitků – XXVI. – Dívka a strom

Petra Trojanová
21. 3. 2013
Příchuť nevšedních zážitků – XXVI. – Dívka a stromStanici metra v této čtvrti bych naše i poslepu. Rychlými kroky jsem se přesunul na nástupiště, vlak přijížděl. Usadil jsem se a ztratil se v myšlenkách. Vzpomněl jsem si na své služební cesty a na nepokoj, který mnou vládl. S odstupem času jsem musel uznat, že na tomto způsobu života něco bylo. Nemusel jsem z okna vyhlížet nevšední zážitky.

Teď byl každý můj den stejný, já jsem určoval pravidla hry a sám jsem si musel stanovit program, už jsem nerozděloval události na povinnosti a zábavu. Měl jsem pocit, jako kdybych ztratil nit. Ten neuvěřitelný klid mi bral půdu pod nohama. Ačkoli jsem po něm dříve toužil, už jsem se ho přejedl. Přál jsem si na malou chvíli vrátit se do toho dne, kdy jsem se rozhodl pro změnu. Vlastně jsem vůbec neočekával, že bude tak rapidní. Najednou jsem zase chtěl být vidět a sbírat kontakty, bavit se a tlachat o nesmyslných tématech. Být svým určitým způsobem zase středem pozornost.

Prohlížel jsem si cestující ve svém kupé a typoval, co se jim odehrává v hlavě, ačkoli jsem věděl, že své teorie nemůžu ověřit, nedokázal jsem s tím přestat. Vystoupil jsem ve stanici nedaleko svého bydliště. Chtěl jsem se ještě projít, čerstvý vzduch dělal mé fantazii dobrou službu. Ovšem rosničky se tentokrát nemýlily a opravdu přišly sněhové přeháňky. Ty mě na mé cestě nejenom provázely, ale měl jsem také pocit, jako kdyby mi říkaly, nad čím přemýšlíš, vždyť všechno je tak, jak má být. Jenže tím jsem si nebyl jistý. Něco mi v mém životě chybělo a já nedokázal to něco pojmenovat, což je ostatně nejlehčí způsob, jak uvést vše na pravou míru.

Před domem jsem notnou chvíli hledal klíče, jen pánbůh ví, proč jsem si je dal do kapsy, kam dle mého osobního systému nepatří. Vlhký kabát jsem přehodil přes židli a otevřel počítač. Nechtělo se mi přemýšlet nad úkolem, který jsem si zadal, nešlo to. Mé pochyby blokovaly naprosto veškerý příval touhy po výtvoru. Byl jsem v pasti. Tuto situaci bylo nutné řešit, a tak jsem se šel zase potápět do svého království, tam, kde jsem vždy našel inspiraci a vysvětlení.

Po očistě těla i duše jsem opět zasedl ke svému návrhu, s uvědoměním, že ani já sám nevím, co z toho bude, jsem se pustil do práce. Jelikož jsem s velkou většinou neměl zkušenost, musel jsem nejprve vyhledat potřebné informace. Dělal jsem si poznámky a náčrty, když jsem konečně dofinalizoval papírovou podobu svého nápadu, rozhodl jsem se, že změním nápad na projekt, přeci jen už pod mým vedením vznikla nějaká počáteční dokumentace zahrnující harmonogram, plán a cíl.

Ve svém nadšení jsem úplně přestal hlídat čas, bylo za pět dvanáct a já si vzpomněl na svůj slib, který jsem dal Ditě. I když se mi ve skutečnosti spát nechtělo, musel jsem dostát svému slovu. Vše jsem nechal rozházené po stole, měl jsem strach, že při úklidu by se mi mohly vytrousit některé poznámky.

Uložil jsem se a snažil se vybavit si ten strom. Viděl jsem vyprahlou půdu, jeho kořeny vykukující zpod životodárné země. Představoval jsem si, jak prsty přejíždím po jeho kůře a snažím se dotknout nejbližší větve. Když v tom jsem uslyšel krákání ptáků, kteří mi prolétli nad hlavou.

V osm ráno mi zazvonil budík. Mým bytem se linulo šero, ačkoliv už v tuto denní hodinu mělo být dávno světlo. Prošel jsem kolem stolu, kde se povalovaly mé poznámky se seznamem úkolů, které mě čekaly dnes. Do rychlovarné konvice jsem natočil přiměřené množství vody a zapnul ji. Do hrnku jsem nasypal dvě lžičky kávy dle starého zvyku. Tohle byl rituál, který jsem dělal opravdu každý den, někdy, když jsem nemohl ráno vstát, vybavil jsem si její vůni, a na základě této představy jsem se dostal z postele.

Hrnek s kávou jsem položil na standardní místo vedle počítače a opět ho zapnul. Ano, i já jsem si uvědomoval, že on je můj nejlepší přítel, se kterým trávím dny a noci. Už mě to rozčilovalo. Podíval jsem se na telefon a zjistil, že na mě čeká jedna zpráva, byla to Dita.
Myslel jste na ten strom?

Nebylo těžké odpovědět, že myslel a nic se nestalo, jenže tímhle bych zabil celou naší konverzaci, a tak jsem jí napsal, ať se ve dvanáct hodin podívá na webovou stránku, kam píše své příspěvky.

A proč bych se tam měla dívat?
Protože tam najdete odpovědi na své otázky.
Tak dobře.

Nemohl jsem sice očekávat, že bude ve svých textových zprávách tak výřečná jako při osobním setkání, ale tato konverzace mi přišla až příliš strohá.

A tak vznikl můj další úkol. Vymyslet pro ni něco zajímavého. Máte pravdu, takhle vznikaly moje úkoly. Už jsem opravdu nevěděl, co bych dělal, zasekl jsem se na mrtvém bodě, prostě to bylo pořád stejné. Výzvy, které jsem přijímal, už nebyly tak lákavé jako ty předchozí. Chyběl jim life.

Ale i přes tyto mé úvahy jsem nechal život životem, vzal tužku a papír a naladil se na psaní povídky. Vůbec jsem nepochyboval, že to nepůjde. S každým novým dnem přicházela moje fantazie a já přestal pochybovat o tom, že my dva se jednou rozloučíme.

Snažil jsem se, aby můj počin příliš nevládl symbolismem, poučen předchozími nezdary jsem si uvědomoval, že mé myšlenky pak nemohou být pochopeny. A tak jsem se snažil nahradit jej důvtipem. Byla to vcelku krátká povídka, ale byl jsem i sám překvapen, že to mělo svým způsobem hloubku. Nad názvem, který byl mým každodenním zádrhelem, jsem tentokrát vůbec nemusel přemýšlet – 
Dívka a strom. Snažil jsem se na to zadívat z objektivního hlediska a usoudil jsem, že tohle by trklo i suchou větev.

Přihlásil jsem se na svůj učet a povídku uveřejnil. Už jsem netrpěl nervozitou ani nejistou, tohle byla rovina, kterou jsem docela ovládal, i když čas od času jsem si musel pomoci vyhledáváním dalších informací. Musím vás ovšem upozornit, že by bylo pošetilé mě srovnávat s Umbertem Ecem a jeho detailní propracovaností. Vyrovnat se této kapacitě s mou roztěkanou myslí považuji za nemožné.

Stačilo, abych pouze nahlédl do jednoho jeho díla nebo si přečetl pouze ukázku a věděl jsem, že na tento způsob psaní nemám náturu.

Za okny bytu se rozpoutala sněhová vánice. A tak jsem se posadil na sedačku a přemýšlel, své kroky jsem následně nasměroval ke knihovně, kde byla vytažena spousta knih, ve kterých jsem měl záložky a různé poznámky. Jenže kterou začít, když už v potoce uplynulo tolik vody, že už jsem si ani já sám nepamatoval jejich děj. A tak jsem se dal do úklidu. Vytahoval jsem záložky a přepisoval poznámky.

Když jsem došel k poslední poličce, měl jsem popsaných několik papírů a mohl jsem si otevřít obchod s nápaditými záložkami. Nasbíral jsem jich opravdu hodně. Poslední řada obsahovala ty nejtěžší knihy, byly to zejména ty z vysoké školy, které jsem vůbec neměl v oblibě, zatím co se jimi mnozí chlubili, že právě ony obývají jejich společnou domácnost, já jsem je s respektem uložil sem. Ještě ani dneska bych neměl odvahu je odnést do antikvariátu, kde by někomu jistě dobře posloužily.

Přesto jsem je tam nedokázal nechat bez povšimnutí. Když jsem vytáhl jednu třetinu řady, nalezl jsem malý notýsek v kožených deskách. Vzal jsem ho do ruky a chvíli se na něj díval, posléze jsem ho otevřel a zjistil, že vůbec nepatří do mého osobního vlastnictví. Ženským písmem byl na první straně napsán prolog, tedy tak jsem to nazval, po jeho přečtení jsem deník zaklapl, ctil jsem, že člověk se nemá plést do osobních myšlenek druhých.

Chvíli jsem bloumal nad tím, koho by ten deník mohl být. Napadlo mě jediné jméno – Marika, jenže to nebyla žena, která by si poctivě vedla poznámky o svém životě a myšlenkách. Ale co naplat, do textové zprávy jsem vyťukal text a odeslal. Za nedlouho mi přišla zpráva s několika otazníky včetně dotazu na mé duševní zdraví.
Požil jsem si tedy další typicky Nerudovskou otázku – Kam s ním. Pousmál jsem se a položil ho na stůl. Vrátil jsem všechny knihy na své původní místo a vrhl se práce. Myšlenky na obsah deníku mě netrápily, mou mysl atakovala zvědavost týkající se jeho majitelku.


www.trojanovapetra.webnode.cz

šálek kávy od Petr Kratochvil



          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman