Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Humor a vtip jsou příjemné a často mimořádně užitečné.
(Cicero)

Příchuť nevšedních zážitků – XXI. – Nový byt

Petra Trojanová
14. 2. 2013
Příchuť nevšedních zážitků – XXI. – Nový bytLehce se pousmála a podala mi ruku:
„Dita Razimová.“
„Petr Müller“, velice mě těší.
„Jste připraven.“
„Samozřejmě.“

Vyšli jsme do třetího patra. Zkušenými pohyby odemykala dveře. Vešli jsme do předsíně o rozměrech 2x3 m. Celá levá strana byla z mléčného skla a mě po chvíli došlo, že se jedná o dveře do koupelny. Prsty jsem strčil do úchytu a otevřel.

Tohle se mi opravdu líbilo. Velké zrcadlo, dvě umyvadla, po pravé straně vana a vlevo záchod. Ocenil jsem, že koupelna byla obložena bílými kachlíky, ze svých předchozích bytů jsem moc dobře věděl, že čím tmavší barva, tím víc je vidět nepořádek. Ano, nebyl jsem posedlý každodenním uklízením. Koupelna ode mě dostala plus. Následně jsme vstoupili do velké místnosti, kde se nacházelo snad všechno světlo, které jsem postrádal po celou dobu na staré adrese. Francouzská okna zařídila to, co jsem v tuto chvíli potřeboval.

Po pravé straně se nacházela kuchyň s barovým pultem. Barva skříněk byla opět bílá. Vše působilo velice jemně, a to byl pravděpodobně důvod, proč prostor mezi horními skříňkami a linkou vyplňoval červený pruh. Vše mělo své místo a opodstatnění. Přemýšlel jsem nad tím, kdo by si dal takovou práci s bytem, který má v úmyslu pronajmout. Chyběl mi kousek skládanky.

Pomalu jsem se vracel do výchozího bodu. Centrum místnosti zaujímal obývací pokoj, i když ve skutečnosti se jednalo jen o sedačku, konferenční stolek a dvě křesla. Bylo vcelku jasné, že pokud se stanu fanouškem televize, budu si ji muset pověsit na zeď.

Přímo naproti mně byly už jen jedny dveře. Než jsem zatáhl za kliku, uvědomil jsem si, že se po pravé straně nachází malý výklenek, který byl připraven na psací stůl. Vstoupil jsem do dveří a musel jsem uznat, že tato místnost je oprávněně oddělena od předchozí krásy. A to podnítilo moji zvědavost. Měl jsem pocit, jakoby to tady někdo nestihl dodělat. Jakoby mu vypršel čas v přesýpacích hodinách. Ne, že bych byl pověrčivý, ale musel jsem zjistit, proč si tento krásný byt ještě nikdo nepronajal a proč není dodělaná poslední místnost.

Dita se kolem mě nachomýtla a už otevírala pusu, když jsem se zeptal na to, co mi nesedí. Její úsměv byl pryč. Nyní již kamennou tvář lemovaly lehce zvlněné vlasy. Její skloněné oči, úlevový postoj a ruka, která umístila vlasy za ucho, naznačovaly, že důvod se netýká pouze tohoto bytu, ale také jí samotné.

Už jsem se na ni nedíval jako na kompetentní a zároveň atraktivní ženu, najednou se z ní vyklubala malá holčička s dlouhými vlasy, která je na hanbě, protože si zapomněla vypracovat úkol. V tomto svém postoji mi zcela jasně říkala, zachraň mě. Jenže jsem až příliš dobře věděl, že většina žen mate tělem, zejména neúmyslně.

A tak jsem zacouval:
„Ten byt se mi vážně líbí. Takhle jsem si to představoval. Docela mě překvapuje, že bych měl takové štěstí a své místo bych našel na první pokus.“
„Potřebujete čas na rozmyšlenou?“
„Zítra Vám zavolám, i když jsem si zcela jistý, že názor nezměním.“
„A prozradíte mi tajemství, které ukrývá tento byt?“
„Necháme to otevřené.“

Podáním ruky jsme se rozloučili a rozešli se každý svou cestou. Když jsem se vrátil domů, tížilo mě pomyšlení na balení věcí. Ale i přes to jsem všechny ty své klenoty začal shromažďovat na jedno místo. Chtěl jsem se vystěhovat co nejdříve, neměl jsem v úmyslu upadnout do svých představ, které by roztříštily mou euforii z nového bytu na tisíc kusů.

Jenže při této činnosti jsem pořád před očima viděl smutný výraz mé průvodkyně. A tak jsem sedl k počítači a do googlu vložil její jméno, člověk se vždycky rád něco dozví. V jejím věku jsem ani neočekával, že bych ji nenašel na žádné sociální síti.

Překvapilo mě, že je stejný ročník jako já. A tak jsem pokračoval dál. Mezi své favority zařadila literární stránky. Zvědavost vyhrávala na plné čáře, chtěl jsem znát, co se jí honí v hlavě, a co je pro ni v současné době aktuální. Jenže to mělo háček, všichni, kteří zde publikovali, vystupovali pod přezdívkami, což mi mé pátrání dost ztěžovalo.
Abych ji odhalil, musel jsem se také na tyto stránky zaregistrovat a něco publikovat. Musím upřímně přiznat, že básně nikdy nebyly mou silnou stránkou. Ozývaly se ve mně vždy pouze krátkodobé záchvěvy, které ovšem povětšinou neměly nic společného s uměním. Rád jsem nastavoval svá vlastní pravidla, za která jsem byl zejména ve škole lynčován nemístnými poznámkami svých profesorů. Ale já jsem bral tyto jejich výtky spíše jako pobavení. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

A tak jsem se přihlásil. Dlouho jsem nepřemýšlel nad svou přezdívkou a použil svou starou z vysoké školy. Nelámal jsem si tím hlavu, věděl jsem, že problémy teprve přijdou. Musel jsem něco uveřejnit, a tak jsem se vydal ke svému psacímu stolu. Nebyl jsem si jistý, zda tam najdu nějaký publikovatelný materiál. Přísahal bych totiž, že jsem to v zápalu boje všechno vyhodil. Proklínal jsem se, protože jsem se nemýlil. A tak jsem si před sebe dal blok a ořezal tužku ne moc a ne málo. Vadilo mi, když se její hrot zarýval i do dalších stránek. Zároveň jsem nenáviděl psaní tzv. kůlem. Napsaná slova nešla přečíst.

A tak jsem tam seděl a koukal do zdi. Nenapadlo mě vůbec nic. Potřeboval jsem vzpruhu, a tak jsem si uvařil kávu a doufal, že to bude právě tato kofeinová královna, která mě postaví na nohy. Káva chladla a papír byl stále prázdný. Neměl jsem inspiraci. Nemohl jsem přijít na způsob, jak bych ji oslovil.

Oblékl jsem se a vyrazil do ulic. Byl jsem názoru, že je to ta nejlepší inspirace.

šálek kávy od Petr Kratochvil

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 598 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 29.03.2024 a svátek má Taťána