Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Proto: Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce… To, co chceš… Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… a žij intenzivně každý okamžik svého života… dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.
(Charlie Chaplin)

Příchuť nevšedních zážitků – XIX. – Rozhodnutí

Petra Trojanová
31. 1. 2013
Příchuť nevšedních zážitků – XIX. – RozhodnutíSoucitně se na mě usmála, ten křečovitý výraz v její tváři jsem nemohl ignorovat. Bylo jasné, že nevládneme stejným smyslem pro humor. Schovala se zpátky do své pletené šály, sklopila oči a pokračovala v brouzdání sněhem. Všudypřítomný vítr se jí proháněl ve vlasech. A trápil se jejím rozpoložením mnohem méně než já.

Chtěl jsem, aby byla stejně veselá jako už tolikrát. Ten pocit, že je něco špatně, mi nedal spát. Mlčky jsme uháněli domů. Budovy za oknem byly osvětleny lampami a po ulicích se toulali pouze zbloudilci. Zapnul jsem rádio, ticho, které nás obklopovalo, mě nutilo k tomu, abych si přál být radši tím starým tulákem.

Má samotná přítomnost mi přišla naprosto trapná. Přesto jsem ji pozval k sobě na kávu. Možná v pohnutí mysli jsem doufal, že to právě tímto pozváním vylepším.

Opět jsem se vzdal své obvyklé cigarety před domem a otevřel dveře. Jana nezvedla oči, ani když jsme notnou chvíli čekali na výtah, který se loudal v jednotlivých patrech. Jel tak pomalu, že několikrát zhaslo světlo a bylo nutné, aby se alespoň jeden z nás pohnul. Hybatelem jsem byl já. Ani poté, co se rozsvítilo, nezměnila svůj postoj, dokonce stále nevystrkovala nos ze šály. Začal jsem se připravovat na to, že to rozhodně nebude příjemný rozhovor.

Galantně jsem jí pomohl z kabátu a pobídl jí, aby vstoupila. Uklizený prostor mi dodával pocit sebejistoty, konečně jsem dokázal ocenit, jak je výhodné mít hospodyni. Všechno uklizené a naaranžované. Ale nedokázal jsem přesně určit, jestli tohle všechno patří do její náplně práce nebo v ní vzbuzuji lítost, a udělala to ze soucitu.

„Čaj nebo kávu?“
„Čaj.“
Zatím co jsem připravoval čaj, cítil jsem v zádech její upřený pohled. Na jednu stranu jsem jí to vlastně vůbec nechtěl usnadnit. Neměl jsem rád, když někdo v jedné větě řekl pětkrát nevím a k tomu dokázal vymyslet bonusové nesmyslné argumenty. Věděl jsem, že tento mustr na ni mohu nasadit. Nikdy neprojevovala svůj vlastní názor ohledně citových závazků, nemohl jsem v této situaci tedy očekávat, že nastane rapidní změna. Pomalu jsem se otočil a s dvěma hrnečky směřoval ke stolu. Posadil jsem se a chvíli sledoval její bezradnost. Bylo na čase nechat toho rozmýšlení a přispěchat jí na pomoc.

„Jsi nějaká smutná, děje se něco?“
„Měli bychom si promluvit. Neprobíhá to tak, jak jsem si představovala. Vše se odehrává příliš rychle a nevím, jestli se s tím dá něco dál dělat. Přemýšlím o tom už docela dlouho. Jsou věci, ve kterých se neshodneme, i když je spousta jiných, na které máme stejný názor. Nevím, jestli v tomhle chci pokračovat.“ V prvním momentu jsem měl chuť říct, ať jmenuje alespoň dvě témata, na která máme stejný názor, protože takovou situaci jsem ještě nezaznamenal. Věděl jsem, že se musím vzdát svého sarkasmu, jinak bouchnu. Rozhodl jsem se, že zase jednou použiji svůj důvtip.

„Hm, já Ti celou dobu říkám, že jsi odkladač. To není zrovna dobrá vlastnost do života. I když s tím asi nic neuděláme, můžeme si otevřít víno a celou noc si přátelsky povídat. Však teď už máme všechny potřebné informace.“ Snažil jsem se působit ležérním vyrovnaným dojmem, ale věděl jsem, že její odchod mi jedno nebude, dokonce jsem znal i důvod, zvykl jsem si na ty naše věčné tahanice a pře, které neměly vítěze.
„Nevím, jestli je to dobrý nápad. Zlobíš se?“
„Zlobit se na Tebe můžu, když rozbiješ talíř a tohle není ta situace.“

Zvedl jsem se a ze skříně vytáhl dvě láhve vína. „Bílé.“ Bez problémů jsem ho otevřel a tekutinu lil do připravených sklenic. Než jsem se usadil, ztlumil jsem světla a pustil hudbu. Možná jsem to dříve nepodotkl, ale na tyto rituály si dost potrpím. Vrátil jsem se zpátky na své místo a prohlásil: „ Na nové začátky.“ A tak jsme spolu poklidně pili víno a povídali si o věcech, které jsme si tak nějak nestihli říct. Už jsme nehráli roli, která se od nás očekávala. Najednou bylo všechno mnohem jednodušší a otevřenější než kdy dřív. Bylo zvláštní si uvědomit, že lidé jsou k sobě nejupřímnější právě ve chvíli, kdy už o nic nejde. Byl to vlastně první večer, který zcela odpovídal mým představám.

Čas plynul a já viděl, že začíná být ospalá. Nabídl jsem jí, zda zcela počestně nechce zůstat přes noc u mě doma. „Tak jo“. Byl jsem rád, že v takovou pozdní hodinu nemusím řešit její odvoz. Vytáhl jsem ze skříně ručník, tričko, a dokonce jsem našel i náhradní kartáček. Pousmála se a namířila si to, nyní už liknavými kroky, rovnou do koupelny.

Tušil jsem, že největší problém teprve přijde, měl jsem totiž jen jednu peřinu. Poté, co jsme se vystřídali v koupelně, jsem zjistil, že jsem se obával zbytečně. Přilehla si ke mně a dovolila mi, abych ji objal kolem ramen. Moc jsem jejím gestům nerozuměl. Jakoby její slova a činy nepatřily k sobě. Možná právě takhle se projevovalo slovo nevím, kdy hlava říkala něco jiného než tělo.
Většinu noci jsem strávil zíráním do stropu. Čím víc jsem střízlivěl, tím víc jsem nechápal, proč tu Jana vlastně je. Rukou se mě dotkla noční marnost. Přál jsem si, aby už bylo ráno a ona musela odejít za svými denními povinnostmi. Čas se vlekl a já už jsem se ani ze zoufalství nepokoušel usnout. Bylo mi to nepříjemné, ale na druhou stranu jsem byl rád, že alespoň ona usnula a nemusím s ní celou situaci znova rozebírat.

Zazvonil budík a já ucítil její políbení na tvář. Neotevřel jsem oči, nechtěl jsem se loučit. Když jsem uslyšel otevírání domovních dveří, zvedl jsem se a vydal se k ní. Možná očekávala, že ji zastavím, ale já nechtěl. Letmo se na mě podívala a překročila práh. Neotočila se a ani za sebou nezavřela dveře. Nechápal jsem, co tohle všechno mělo znamenat. V duchu jsem jí už nepřál hezký den, ale sbohem.

www.trojanovapetra.webnode.cz

šálek kávy od Petr Kratochvil

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman