Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Veškeré zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti, a vše to je nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet druhých.
(Anton Pavlovič Čechov)

Příchuť nevšedních zážitků – XVIII. – Muž a žena

Petra Trojanová
24. 1. 2013
Příchuť nevšedních zážitků – XVIII. – Muž a ženaPřes opěradlo mě chytla za ruku a důvěrně se na mě podívala. Pobídl jsem ji, aby si šla lehnout vedle mě, bylo očividné, že na lehátko se vejdeme oba dva. Následovala mou výzvu a přitulila se. Byl to jeden z našich prvních fyzických kontaktů od počátku našeho setkání.

„Někdy mi ta otevřenost a přílišná nahota vadí. I když i starověcí Řekové proklamovali tuto otevřenost, je vlastně na pováženou každého z nás, jak se k tomuto fenoménu postaví“.

Hned v úvodu jejích slov jsem si vzpomněl na The Big Bang Theory. Bylo mnohem více osob, které se neustále obouvaly do zvyklostí starověkých Řeků, jakoby to byla alfa a omega tohoto světa. Mohli bychom jmenovat jiné kultury a jejich zvyky, ale, bohužel, pro ně tentokrát nebyl prostor. I když na druhou stranu vlastně vždy záleží na tom, jak to kdo pojme. A možná mě právě tohle všechno nutilo pokládat jí otázky na tělo.

„A když jsi tedy tak sofistikovaná, jak si představuješ roli muže a ženy ve společnosti.“
„A jak si představuješ roli muže a ženy ve společnosti Ty.“ Tomuhle se říká útěk, stejně jako když říkáme, že nejsme opilí, ale pouze povznesení. „Úloha ženy ve společnosti je taková, že doprovází svého muže, vždy vypadá úžasně a je zásadně ozdobou.“ Ne, že bych si tohle ve skutečnosti myslel, ale jednou to pronesl jeden můj přítel. Považovat ženu za prachovku na ego, to mi přišlo už tenkrát až příliš povrchní, ale buď jak buď. Dobré rady jsou vzácné. A já s tímto tvrzení stále nesouhlasím, byl to jen takový malý test, zda bych dokázal ve své společnosti najít ženu, která by ráda tuto úlohu zastala. I když jsem vlastně očekával, že žena, která momentálně vzhlíží k mým očím, tímto případem není, člověk si nikdy nemůže být zcela jist.

„Ty považuješ ženu za věc, která se neustále jen obléká a čeká, až na ni budeš mít čas? To nemyslíš snad vážně.“

Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát, měl jsem pocit, že dnes ráno taky četla článek s názvem: 10 varovných signálů, které říkají: Od tohohle chlapa rychle utečte! A tak jsem se zeptal, abych se ujistil, zda jsem se trefil.

„Ten článek jsem nečetla, ale předpokládám, že se tam odrážely tvé myšlenky typu: žena je věc, tvrdne doma a stará se o děti.“

„To tam zrovna nebylo, ale někdy si říkám, čím vám média vymývají mozek, a tak si čas od času některý takový článek přečtu. Nejsmutnější na tom je, že svým způsobem byl ten obsah pravdivý a to oboustranně. Protiklady se sice přitahují, ale nevytvářejí vztahy na věčnost.“

Popadl jsem vodu, kterou jsem měl postavenou vedle lehátka a zcela suverénně se napil stejně, jako kdybych byl florbalovým brankařem. Tohle gesto ji pobavilo a já už jsem se konečně vykašlal na předsudky a odhodlal se k činům, jenže jsem úplně zapomněl na další odpočívající návštěvníky v naší těsné blízkosti. Byla na nohou dřív, než by člověk řekl švec.

Už jsem neměl v rukávu žádná esa. Jít na venkovní terasu by byl risk, zase by se tam někde zakoukala a čekala by nás tak maximálně chřipka. Návštěva venkovního ledového bazénu nepřicházela v úvahu, nemohl jsem ji uvěznit v žádném ze zdejších prostorů, i když jsem ji chtěl mít jen pro sebe.
Čas ubíhal mílovými kroky. Když jsme opět procházeli kolem již liduprázdného bazénu, opět si povzdechla, ale už danou situaci nekomentovala. Její reakce měla i své výhody, už jsem věděl, kam bychom mohli jít příště. Mělo to jen jeden jediný háček, plavání nebylo moje hobby.

Plynule jsme prošli turniketem a ona se již zkušeně vydala svou cestou. Neustále jsem přemýšlel nad tématem, které jsem nadhodil. Bylo zvláštní, že mi ještě nikdy nikdo neřekl žádnou definici, se kterou bych se ztotožnil. Byl jsem sice ve věku, kdy bych měl mít na takové filosofické úvahy názor, ale nemohl jsem najít tu správnou cestu.

Pomalu jsme se loudali a ona zadumaně kráčela vedle mě. Měl jsem obavy, jestli ji neopustila veškerá náklonnost. Bylo třeba to otestovat. Řeknu Ti vtip.

Přiskáče zajíc k hadovi a říká: „Hele hade, promiň, že jsem se ti smál, že nemáš nohy.“
Had: „Jó, to je v pohodě.“
Zajíc: „Fakt jo?“
Had: „To víš, že jo.“
Zajíc: „Tak ruku na to.“

www.trojanovapetra.webnode.cz

šálek kávy od Petr Kratochvil

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 598 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 28.03.2024 a svátek má Soňa