Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

A pak nebude nic…
(Jirka Bolech)

Příchuť nevšedních zážitků – XVII. – Saunový svět

Petra Trojanová
17. 1. 2013
Příchuť nevšedních zážitků – XVII. – Saunový světAž do víkendu jsem byl pohlcen svými dojmy z výstavy, nedokázal jsem na ni přestat myslet, pořád jsem si vymýšlel neuvěřitelné scénáře. Nemělo to žádný smysl, ale i tak mé myšlenky neustále směřovaly do tmy, tam, kde jsem poprvé oslovil Janu. Bylo to zvláštní, potajmu se dotýkat jejích vlasů a rtů. Mé smysly se zbystřily.

Všechny mé představy mě vedly jediným směrem, musíme spolu zase něco podniknout. Toužil jsem vidět ji v negližé, a tak jsem ji pozval do sauny. Chvíli jsem si říkal, zda to není hloupost, protože ač její oči prozrazovaly, že není až tak stydlivá, na veřejnosti jsme se k sobě chovali stále jako dobří přátelé.

A tak jsem i tentokrát zvedl přes veškeré své nejistoty telefon. O dvě hodiny později jsme s nadšením vyrazili do saunového světa. Nejprve jsem se zeptal, zda už někdy něco takového navštívila, byl jsem překvapen její kladnou odpovědí. Má zvědavost začala pracovat na plné obrátky, chtěl jsem znát ten příběh, ale až příliš jsem si uvědomoval, jak riskantní je se na tuto okolnost ptát. Většinou, když jsem úplně přesně nevycítil vážnost situace, Jana se do sebe stáhla, a pak mi dalo značnou námahu vrátit jí potřebnou rovnováhu a sebedůvěru.

Před vstupem do budovy jsem se obával těch trapných situací s placením. Nenáviděl jsem, když mi někdo pod rukou strkal peníze za svůj lístek. A Jana to samozřejmě hned při první možné příležitosti udělala. V tu chvíli jsem si řekl, že je možná na čase jí vysvětlit, že my dva nejsme kamarádi, kdy si každý koupí svůj lístek do kina, ale jsme pár a buď platí jeden, nebo druhý, ale rozhodně si při placení nebude strkat pod rukou peníze.

„Dobře“. Svým výstupem jsem nám výborně zpříjemnil náladu. Na svou obhajobu bych jen dodal, že na světě jsou věci, které nenávidím a nehodlám je respektovat. Už s mnohem větším klidem jsme si uložili cennosti do skříněk u recepce. Snažil jsem se Janě sdělit co nejvíce informací, ale očividně nepadaly na úrodnou půdu.

„Až si uložíš věci, sejdeme se u turniketu, nemůžeš to minout“.
„Dobře“.

Nervózně jsem postával na smluveném místě, začal jsem silně pochybovat o správné formulaci věty: Sejdeme se u turniketu. Čas, který jsem tam promeškal, mi přišel nekonečný. Už jsem se dokonce uchyloval k tomu, že zastavím jinou ženu a využiji ji k prověření situace. Měl jsem obavy, zda žena, se kterou jsem přišel, nebloudí zmateně po šatnách. Když v tom konečně vyšla ze dveří a já jen stěží spolkl jízlivou připomínku. Ale ona sama mě obeznámila, že člověk si přeci musí všechno dobře prohlédnout a zorientovat se. Nevzpomínám si na dobu, kdy jsem si já říkal, že se musím zorientovat, všude je to v podstatě stejné. Uložíte si věci, jdete do sprchy, projdete turniketem nebo tam turniket není a jdete se saunovat. Jízlivost mě ten večer měla ve své moci.

Další komplikace přišly v zápětí. Jana uviděla bazén a hned jsem měl na talíři, proč jsem ji neobeznámil s tím, že si může vzít plavky a udělat pár temp před samotným saunováním. Nebyl jsem sám, kdo nedokázal úplně přesně vycítit, co všechno si může dovolit. Chvíli jsem nehybně stál, a snažil se vymyslet definici nenafukovacího času. Kdo hádá, že se mi to nepovedlo, může si připsat jeden bod. Nechal jsem to být, přeci jen jsem to byl já, kdo vyžadoval její přítomnost a ten kdo ji vylákal do tohoto neznámého prostředí.

Když jsme vystoupali po schodech k baru, překvapilo mě množství lidí odpočívajících u stolů, nebylo to dobré znamení, sauny byly přeplněny návštěvníky. Tušil jsem, že takové množství lidí Janě v žádném případě neudělá dobře. Zatím co já jsem si kolem sebe udělal neviditelnou bublinu a řekl si buď indiferentní a přestal jsem tak nějak vnímat, co je kolem mě, Janin obličej zdobil vyděšený výraz.

Nejprve jsem ji zavedl do tropické sauny, kde byla nejnižší teplota. Nechtěl jsem ji děsit svými činy. Usadila se vedle mě a v tichosti jsme tam seděli v obležení dalších šesti lidí. Po chvíli do mě strčila a řekla, že to vůbec nic nedělá, potěšilo mě to, mohli jsme vstoupit do dalšího teplotního kola. Teď už jsem si byl jistý, že sauny můžeme vzít popořadě. Na programu byla tedy finská sauna, ano, byl to neuvěřitelný teplotní skok. Tentokrát už nedělala blbosti a nehnala se do druhé řady, zůstala poklidně sedět vedle mě. Cítil jsem z ní takovou nervozitu, že jsem nemohl dát průchod svým představám. Byla jako ve svěrací kazajce a má přítomnost ji očividně neuklidňovala.

Po dvaceti minutách jsme se rozhodli k odpočinku. Návštěvníků přibylo, vylákal jsem ji tedy ke sprchám na terasu. Podlaha byla studená, nebyl to jeden z mých nejlepších nápadů. Chytl jsem ji za ruku a snažil se jí vysvětlit, že teď není zrovna čas si vše detailně prohlížet. Jenže ona to nedokázala pochopit, jakoby podlaha studila jen mě a zbývajících pět lidí, kteří měli stejný plána jako já, rychle se přesunout do nejbližší odpočívárny. Už dlouho jsem nepotkal nikoho, kdo by očima na milimetry měřil sestavení latí, věnoval svou pozornost jednotlivým úchytům a přemýšlel pravděpodobně nad tím, k čemu vlastně slouží. Už jsem si všiml, že právě v těchto momentech se v jejím světě zastavoval čas. Bohužel situace jejímu zkoumání většinou nepřály.

Když jsme se konečně uložili v odpočívárně, třásli jsme se oba zimou. Ale ona se i přes to pustila do vyprávění.

www.trojanovapetra.webnode.cz

šálek kávy od Petr Kratochvil

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman