Příchuť nevšedních zážitků – XIV.
Petra Trojanová
20. 12. 2012
Místností prostupovala její vůně a to pro mě bylo tím nejlepším afrodiziakem. S doušky vína jsem ji vnímal stále víc. Věděl jsem, že stůl, který nás rozděluje, musí pryč. Rozhodl jsem se, že nám připravím malé občerstvení a tajně doufal, že mi přijde na pomoc.
Nemýlil jsem se. Ovšem za asistence jejích hbitých prstů jsem neměl dostatečné množství času. Připadalo mi, jako kdyby ve mně četla a dokázala předvídat každý můj krok.
Byl jsem v nevýhodě. Byla to ona, kdo určoval pravidla. Začal jsem důkladně zkoumat její pohyby, tohle nebyla žádná květinka, byla zvyklá mít vše pod kontrolou a nejlépe to řídit. Což pro tuto chvíli byla bezpochyby kladná vlastnost, ale v životě? Lépe řečeno v mém?
Tác jsme umístili doprostřed stolu. Chvíli jsem si ji prohlížel, a pak jsem to tradičně nevydržel, prostě neumím čekat. Vstal jsem a v jejích očích jsem nezaznamenal úlek. Tohle gesto mě přesvědčilo, že ona si ve mně vážně listuje. Naznal jsem, že mým plánům nestojí nic v cestě, když je tedy tak obeznámená se stavem věcí.
Trošku jsem zesílil hudbu a ztlumil světlo. Hrála jedna z těch romantických písniček od kapely Bon Jovi. Gestem jsem ji požádal o tanec. Nejistý výraz v jejích očích prozradil, že tohle si zrovna před chvílí nemyslela.
Nemám to rád, když mi někdo kouká do karet. Rozhodl jsem se pro změnu strategie. Snadné cíle nebyly nic pro mě. Přirovnal bych ten snadný cíl třeba k čokoládovému bonbónu, máte na něj chuť, koupíte si ho, ale potom, když už ho máte v puse, si ten pocit příliš neužijete.
Přivinul jsem ji k sobě. Byl jsem docela překvapený její velikostí. Bez bot byla maličká a drobná. Užíval jsem si vůni jejích vlasů a parfému. Neubránil jsem se políbení na její krk. Ovšem nedalo se říct, že bych se plně koncentroval, neustále jsem vnímal její pohyby, protože jak jinak lze zjistit co je ano a co ne.
Trošku se odtáhla, podívala se na mě a s pobaveným výrazem řekla „Tohle má být tanec s bonusem?“ A pak jsem samozřejmě využil situace a políbil ji.
Naznal jsem, že je to dostatečný signál. Ale pořád jsem se nemohl zbavit pochyb, že dění večera jste špatným směrem. Měl jsem přeci svůj plán a tím bylo poznat ji. Kolik intimních záležitostí se vlastně řadí do zásuvky poznat. Kde je hranice mezi poznáváním a vztahem. Mírně jsem se obával, že si celou situaci vysvětlí špatně.
Už pár let vím, že mám svá vlastní měřítka pro fáze vztahu. Tak nějak všechna poprvé neberu za první fázi. Vždyť přeci teprve člověk testuje, zda mu všechno vyhovuje a vrhat se hned po hlavě do slibů, to nebyla moje parketa. Jak už jsem předeslal dříve, musím vždy vědět, oč se hraje a jakou to má hodnotu, a pak až přijdou sliby a ujištění.
Každopádně jsem chtěl z tohoto momentu vycouvat, i když jsem mohl zneužít situace, neudělal jsem to. Pohladil jsem ji po vlasech, políbil a ukázkově jako z filmu jsem ji donutil k návratu na své místo. Moc se jí to nelíbilo.
Dolil jsem víno. Konečně se začalo hrát na mém hřišti, teď jsem zase začal určovat pravidla já. Už se mnou nelaškovala, její slova byla opatrná, nepředpokládala, jak se situace vyvine. Dopili jsme flašku a já se rozhodl, že jí zavolám taxi. Ten její odpor byl všudypřítomný. Ještě nikdy jsem asi nepoznal člověka, který by dokázal zvnitřnit nechuť k mým činům.
Už jsme si nepovídali. Tok slov se rozplynul. Byl jsem rád, že hraje alespoň hudba, která rozbíjela nesnesitelné ticho.
Pomohl jsem jí do kabátu a následně doprovodil ke vchodovým dveřím v přízemí. Otevřel dveře od auta, vytáhl hotovost a byla pryč. Z příslušné kapsy jsem vyndal cigarety. Na obloze stále svítil Orion. Obláčky kouře jsem mu vzpurně foukal v ústrety. Tušil jsem, že mě čeká nelehký úkol.
Znovu vlákat tuto ženu do mých osidel, znovu držet na uzdě své emoce. Nevěděl jsem, zda je toto správná cesta, ale musel jsem to vyzkoušet.
Nedávno jsem si přečetl, že bohatí muži mnohem hůř dokážou pochopit pocity žen. Jenže na druhou stranu, kdo je bohatý? Já jsem si tak stále nepřipadal. Protože kdybych jím byl, určitě bych si dokázal zodpovědět tuto otázku. Čas kvapil. Věděl jsem, že je nejvyšší čas jít spát.
Následující den jsem měl bojový úkol. Rozhodl jsem se, že se znovu pokusím dát svému životu řád. Už jsem se nechtěl toulat. Možná opět jen z rozmaru jsem si zaplatil lekce cvičení a možná jen z rozmaru jsem se rozhodl přihlásit se do jazykového kurzu.
www.trojanovapetra.webnode.cz
šálek kávy od Petr Kratochvil
20. 12. 2012
Místností prostupovala její vůně a to pro mě bylo tím nejlepším afrodiziakem. S doušky vína jsem ji vnímal stále víc. Věděl jsem, že stůl, který nás rozděluje, musí pryč. Rozhodl jsem se, že nám připravím malé občerstvení a tajně doufal, že mi přijde na pomoc. Nemýlil jsem se. Ovšem za asistence jejích hbitých prstů jsem neměl dostatečné množství času. Připadalo mi, jako kdyby ve mně četla a dokázala předvídat každý můj krok.
Byl jsem v nevýhodě. Byla to ona, kdo určoval pravidla. Začal jsem důkladně zkoumat její pohyby, tohle nebyla žádná květinka, byla zvyklá mít vše pod kontrolou a nejlépe to řídit. Což pro tuto chvíli byla bezpochyby kladná vlastnost, ale v životě? Lépe řečeno v mém?
Tác jsme umístili doprostřed stolu. Chvíli jsem si ji prohlížel, a pak jsem to tradičně nevydržel, prostě neumím čekat. Vstal jsem a v jejích očích jsem nezaznamenal úlek. Tohle gesto mě přesvědčilo, že ona si ve mně vážně listuje. Naznal jsem, že mým plánům nestojí nic v cestě, když je tedy tak obeznámená se stavem věcí.
Trošku jsem zesílil hudbu a ztlumil světlo. Hrála jedna z těch romantických písniček od kapely Bon Jovi. Gestem jsem ji požádal o tanec. Nejistý výraz v jejích očích prozradil, že tohle si zrovna před chvílí nemyslela.
Nemám to rád, když mi někdo kouká do karet. Rozhodl jsem se pro změnu strategie. Snadné cíle nebyly nic pro mě. Přirovnal bych ten snadný cíl třeba k čokoládovému bonbónu, máte na něj chuť, koupíte si ho, ale potom, když už ho máte v puse, si ten pocit příliš neužijete.
Přivinul jsem ji k sobě. Byl jsem docela překvapený její velikostí. Bez bot byla maličká a drobná. Užíval jsem si vůni jejích vlasů a parfému. Neubránil jsem se políbení na její krk. Ovšem nedalo se říct, že bych se plně koncentroval, neustále jsem vnímal její pohyby, protože jak jinak lze zjistit co je ano a co ne.
Trošku se odtáhla, podívala se na mě a s pobaveným výrazem řekla „Tohle má být tanec s bonusem?“ A pak jsem samozřejmě využil situace a políbil ji.
Naznal jsem, že je to dostatečný signál. Ale pořád jsem se nemohl zbavit pochyb, že dění večera jste špatným směrem. Měl jsem přeci svůj plán a tím bylo poznat ji. Kolik intimních záležitostí se vlastně řadí do zásuvky poznat. Kde je hranice mezi poznáváním a vztahem. Mírně jsem se obával, že si celou situaci vysvětlí špatně.
Už pár let vím, že mám svá vlastní měřítka pro fáze vztahu. Tak nějak všechna poprvé neberu za první fázi. Vždyť přeci teprve člověk testuje, zda mu všechno vyhovuje a vrhat se hned po hlavě do slibů, to nebyla moje parketa. Jak už jsem předeslal dříve, musím vždy vědět, oč se hraje a jakou to má hodnotu, a pak až přijdou sliby a ujištění.
Každopádně jsem chtěl z tohoto momentu vycouvat, i když jsem mohl zneužít situace, neudělal jsem to. Pohladil jsem ji po vlasech, políbil a ukázkově jako z filmu jsem ji donutil k návratu na své místo. Moc se jí to nelíbilo.
Dolil jsem víno. Konečně se začalo hrát na mém hřišti, teď jsem zase začal určovat pravidla já. Už se mnou nelaškovala, její slova byla opatrná, nepředpokládala, jak se situace vyvine. Dopili jsme flašku a já se rozhodl, že jí zavolám taxi. Ten její odpor byl všudypřítomný. Ještě nikdy jsem asi nepoznal člověka, který by dokázal zvnitřnit nechuť k mým činům.
Už jsme si nepovídali. Tok slov se rozplynul. Byl jsem rád, že hraje alespoň hudba, která rozbíjela nesnesitelné ticho.
Pomohl jsem jí do kabátu a následně doprovodil ke vchodovým dveřím v přízemí. Otevřel dveře od auta, vytáhl hotovost a byla pryč. Z příslušné kapsy jsem vyndal cigarety. Na obloze stále svítil Orion. Obláčky kouře jsem mu vzpurně foukal v ústrety. Tušil jsem, že mě čeká nelehký úkol.
Znovu vlákat tuto ženu do mých osidel, znovu držet na uzdě své emoce. Nevěděl jsem, zda je toto správná cesta, ale musel jsem to vyzkoušet.
Nedávno jsem si přečetl, že bohatí muži mnohem hůř dokážou pochopit pocity žen. Jenže na druhou stranu, kdo je bohatý? Já jsem si tak stále nepřipadal. Protože kdybych jím byl, určitě bych si dokázal zodpovědět tuto otázku. Čas kvapil. Věděl jsem, že je nejvyšší čas jít spát.
Následující den jsem měl bojový úkol. Rozhodl jsem se, že se znovu pokusím dát svému životu řád. Už jsem se nechtěl toulat. Možná opět jen z rozmaru jsem si zaplatil lekce cvičení a možná jen z rozmaru jsem se rozhodl přihlásit se do jazykového kurzu.
www.trojanovapetra.webnode.cz
šálek kávy od Petr Kratochvil
| Tweet |
