Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Kdo nemluví v číslech, neví, o čem mluví.
(William Thomson – lord [baron] Kelvin of Largs; zkrácená verze)

Příchuť nevšedních zážitků – XIII. – 

Petra Trojanová
12. 12. 2012
Příchuť nevšedních zážitků – XIII. – Její stisk byl opravdu pevný. Vítr nás nešetřil, a tak se už mé paže nedotýkala pouze její ruka, ale i hlava. Naše kroky rychle směřovaly k mému domovu, byl jsem si jistý, měl jsem plán s jasným cílem. Neměl jsem ovšem v úmyslu udělat z našeho seznámení románek rovnající se jedné vášnivé noci. Chtěl jsem ji pomalu dobývat. Byla vhodným kandidátem. Ač svým způsobem nesmělá, oči ji jednoznačně prozrazovaly.

Přemýšlel jsem si sám v sobě, ačkoli se hodilo říct snad pár laciných vět o nepříznivém počasí. Užíval jsem si ten pocit sounáležitosti. V tuto chvíli mě potřebovala jako svého strážce před tímto větrným nepřítelem. A já jím chtěl opravdu být. Jenže jsem nemohl zabránit jeho šlehání do jejích bledých tváří. Růž pokryla odkryté části obličeje.

Konečně jsme stáli před domem. Ze zvyku jsem z kapsy vytáhl cigarety. Vrátil jsem je zpět a vytáhl klíč. Jenže jsem věděl, že vykonat svůj obvyklý rituál musím. Kouřit doma v její přítomnosti nebylo možné, narušilo by to celkovou atmosféru.

Vzal jsem ji za ruku a nasměroval k příjezdové cestě, v tuto chvíli ke mně stála zády. Do úst jsem si vložil tajemství svého dopingu. Vím, nebylo to zrovna gentlemanské gesto. Poručil jsem jí, ať se dívá k nebi a začal jí vyprávět o souhvězdí. Třásla se zimou, a tak jsem ji objal a pokračoval ve vyprávění.

Prstem jsem se jí snažil ukázat souhvězdí Orion, jenže pouliční lampa nám k tomu nedávala moc příležitostí. Chytil jsem ji za ruku a odvedl do tmavého koukat. Nastolil jsem úplně stejnou situaci jako před chvílí.

Souhvězdí Orion. Představuje mytologického lovce Oriona, syna Poseidóna, boha moří a vodního živlu. Jeho matkou byla lovkyně Euryal, jež byla součástí družiny bohyně lovu Artemis. Dary, které dostal od rodičů, mu umožňovaly kráčet v nejhlubších vodách s hlavou nad hladinou. Ovšem s přesností se neví, kdo byl Orionův otec, antické báje se v tomto rozcházejí.

Orion údajně pronásledoval Plejády, což byly mořské nymfy. Zeus je před Orionem proměnil v holubice a ukryl na noční oblohu, kde je Orion pronásleduje do dnešních dob.
„Zní to jako pohádka na dobrou noc.“
„Čekal bych, že se zeptáš, jak Orion skončil. Mám pokračovat?“

Existuje samozřejmě mnoho verzí. Podle jedné urazil Héru, která na něj poslala štíra, a on v boji podlehl. Ovšem díky Artemis se dostal na oblohu se svými dvěma psy. A aby se Orion nemohl znova potkat se štírem, bohové je umístili na opačnou stranu oblohy. A právě proto, když se štír dostane na oblohu, Orion se schová za obzor.

„Ale teď už opravdu půjdeme dovnitř.“

Poté, co jsme vstoupili do vchodu, jsem se jí snažil prsty upravit rozcuchané vlasy. Jenže znáte ženy, mají ty své fígly, a když jim chcete pomoci, vždy odejdete s nepořízenou a to se této noci stalo i mě. Předklonila se. Prsty si projela vlasy. Poté se napřímila, dvěma tahy uspořádala načechrané kadeře a vše bylo zase v pořádku.

Žertovně na mě pomrkla a mohli jsme nastoupit do výtahu. Ano, opět do toho nejmenšího výtahu. Byla to dlouhá cesta. Nic jiného jsem ani nečekal.

Ještě žádná žena mi nedokázala vzít tento nepříjemný strach ze stísněného prostoru.
Otevřel jsem vchodové dveře a mohli jsme vstoupit. Dveře klaply a z ní vypadla věta:

„Ty tu nebydlíš dlouho, co je to za krabice, mohli bychom je spolu vybalit.“ Je to svým způsobem neuvěřitelné, jak ženy dokáží uhodit hřebíček na hlavičku. Pozvete je na víno, vymýšlíte, jak byste je dostali přesně tam, kam chcete. Dokonce se Vám zadaří a ona žena vážně stojí ve Vašem bytě. A pak na Vás zaútočí. Nemohl jsem ze sebe vyloudit žádnou rozumnou větu, protože do všech, které jsem mohl použít, jsem se zamotával. Jak vlastně lze říct Ne tak, aby nenavazovala další otázka Proč? Vykašlal jsem se na slova a pobídl jí k rozepínání knoflíčků na kabátu.

V jejích očích zůstaly otázky, ovšem ty už neprosakovaly do slov. Náročný začátek. Opravdu netuším, jak bych jí vyprávěl o svých krabicích se svými dětskými zážitky, kterých se nedokážu vzdát. Na jednu stranu jsem to viděl jako určitou slabost. Neschopnost je uklidit, ale také neschopnost se jich zbavit.

Díval jsem se na ni, procházela se po mém bytě jako na zámecké exkurzi. Očima přejížděla každý záhyb vybavení, aby jí neutekl sebemenší detail.
„Je to opravdu krásný byt, až na to, že bys tu neměl kouřit, ubírá mu to na kráse.“

„Ani bych neřekl. Byt to možná krásný je, jenže když se do něj nepromítneš a neodráží Tvůj vnitřní svět, nemáš ani chuť ho udržovat v původním běloskvoucím stavu.“
„Na tom něco bude.“
„Dáš si to víno.“
„Ráda.“
„A co vlastně děláš. Celou dobu ze mě taháš moudra, jak z informačního systému a o sobě toho moc neprozradíš. Tvůj byt o tvých aktivitách nic neprozrazuje. V předsíni máš krabice, které očividně nehodláš vybalit. Tohle je jen jakási zastávka ve tvém životě?“
„Kdo ví? Vlastně si touto odpovědí nejsem úplně jistý. Poslední dobou si říkám, že bych všechno ve svém životě udělal jinak. Nebo při nejmenším bych aspoň smazal poslední dva roky. Nebyly zrovna úrodné.“
„A co se vlastně stalo?“
„Nebuď zvědavá, vlastně to není důležité.“
„Budeš degustovat?“
„Nikdy jsem to nedělala.“
„Člověk musí jednou začít.“
A tak jsem měl ve svém bytě ženu, která byla upovídaná a veselá.


www.trojanovapetrawebnode.cz


šálek kávy od Petr Kratochvil


          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman