Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Je možné milovat a přitom nebýt šťastný; je možné být šťasný a nemilovat. Ale milovat a být přitom šťastný, to by byl zázrak.
(Honoré de Balzac)

Příchuť nevšedních zážitků – XII. – Těžká noc

Petra Trojanová
6. 12. 2012
Příchuť nevšedních zážitků – XII. – Těžká nocKonečně jsem dorazil domů, střepy z rozbité sklenice vína se mi zaryly tak hluboko, že bolest hlavy nebyla ani v nejmenším únosná. Dal jsem si sprchu a se zimnicí jsem se zavrtal pod peřinu. Cigaretový kouř se ve mně vznášel. Řadil jsem se sice k vášnivým kuřákům, ovšem má vášeň nebyla vyvážená počtem vykouřených cigaret. Snažil jsem se usnout a zapomenout.

Potápěl jsem se do zážitků prožitých za posledních dvaačtyřicet hodin. Monika a její zvonivý smích, jiskřivý pohled, touha po vášni a životě, a potom klid. Chytil jsem ji za ruku právě ve chvíli, kdy se ke mně otáčela zády. Pevně jsem ji chytil za pas. Už na sobě neměla svetr náležící spíše do výuky na internátní škole. Ve svém snu jsem jí oblékl bílou blůzu s rafinovaným výstřihem, pak jsem se naklonil k jejím rtům. Tak moc jsem ji chtěl políbit, když v tom mi někdo zaklepal na rameno.

Pustil jsem ji a otočil se. Byla to Laura. Změnil jsem svůj cíl. Ona se stala předobrazem mých tužeb. Zavřel jsem oči a ona zmizela.

Nacházel jsem se u sebe doma. Měl jsem chuť pustit si Franka Sinatru. Listoval jsem ve sbírce desek. Nadšením, že tuto sbírku vlastním, jsem nechtěl porušit úhlednost regálu. Uchopil jsem tedy tu, která ležela ladem bez obalu vedle gramofonu. Jenže mé prsty ji nedokázaly uchopit. Opakoval jsem si, soustřeď se. Když se mi to konečně podařilo a já položil jehlu na začátek desky, ozvalo se: Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma.

Leknutím jsem svůj zrak nasměroval k sedačce. Seděla tam malá holčička s těžkou knihou na klíně. Naškrobený límeček dodával její tváři přísný výraz. Chtěl jsem k ní dojít, ale nohy mi přirostly k podlaze, když v tom promluvila, již několikrát jsem ti řekla, že knihy je lepší číst.

Co tady děláš?

A……aaa. Vše v mém bytě se začalo třást, věděl jsem, že se musím schovat. Mým bytem proletělo divoké stádo. Vybavení létalo vzduchem a slyšel jsem řinčení skla. Probudil jsem se, další ohavný sen. Pronásledovaly mě snad mé vlastní výčitky svědomí z bláznivého večera? Nebo jsem se vážně nemohl rozhodnout, kterou cestou se vydám, zda Monika nebo Laura?

Za oknem již dávno vysvitlo slunce. Kam se poděla jeho krása? Proč je ukryto za oparem mlhy a jeho dotek není hřejivý jako vždy. Popadl jsem telefon a ve svém bláhovém doufání jsem věřil, že Monika můj hovor příjme, nestalo se tak.

Nevzdával jsem to a poslal jí zprávu: Zvu Tě na večeři. Dnes v šest. Ani jsem neočekával, že by její odpověď mohla být záporná, byl jsem vážně rozmazlený ze svých nedávných úspěchů. Nejhorší na tom bylo, že jsem si to plně uvědomoval a tušil jsem, že takhle to není správně. Bylo otázkou času, kdy mi bude tento dar odebrán.

Jenže ten okamžik neměl přijít dnes večer, tím jsem si byl naprosto jistý, přijde neočekáván. Zanedlouho mi přišla souhlasná SMS.

Vybral jsem hospůdku nedaleko mého bydliště, měl jsem s Monikou své záměry. Zarezervovat stůl byla pouze maličkost na programu dne. Na personál podniku bylo vždy spolehnutí. Instrukce byly zcela jasné, vše musí být dokonalé.

Přišel jsem v předstihu a usadil se k vybranému stolu. Ze zvyku jsem si objednal „turka“ s mlékem. Měl jsem ještě dost času, a tak jsem si půjčil noviny. Nedokázal jsem se ovšem vůbec soustředit na text, protože v očekávání na příchod Moniky jsem slyšel každé šustnutí. Klapání bot ve mně vzbuzovalo dojem, že právě tento klapot náleží jejím botám. Několikrát jsem se zmýlil.

Konečně jsem se dočkal. Ležérně jsem složil noviny a jal se jí sundat kabát a odsunout židli. Nejistě se usadila a na její tváři jsem spatřil lehký závan rumělce, který prozrazoval její stud. Mezi tím, co si vybírala z nápojového lístku jsem si ji důkladně prohlížel, už to nebyla ta jízlivá dívka, kterou jsem potkal v metru. Dokonce to nebyla ani ta naivní slečna, kterou jsem předešlé noci pozval na svařené víno.

Její vlasy byly úhledně sestříhány v moderním stylu. Tmavě zelená blůza unikátně ladila s její průsvitnou pletí a planoucíma očima. Dlouhé pěstěné nehty se hroty dotýkaly nápojového lístku, na malou chvíli jsem si představil, že se dotýkají mě, ovšem z mých iluzí mě vytrhl příchozí číšník. Objednala si kávu, jenže já jsem věděl, že káva nám do úst slova nevloží. Napětí mezi námi by se dalo krájet.

Přemýšlel jsem, jak ho rozbít. Vytáhl jsem z kapsy zapalovač a zapálil knot svíčky. Nic nebylo v jasnějších barvách. Její ruce byly stále přikovány pod stolem. Dotýkal se mě pouze její pronikavý pohled.

Musel jsem začít hrát.

„Jak to jde s tou Tvou jógovou filosofií?“

„Nebudu si s Tebou povídat o věcech, které Tě nezajímají.“

„Dáš si předkrm?“

Uznávám, trošku jsem se topil. Vypadalo to tak snadně, chtěl jsem ji prostě jen dostat k sobě domů.

„Nechceš jít ke mně domů na víno?“

„A proč bych měla jít?“

„Protože to víno je speciální. Bylo oceněno jako víno, které nejvíce chutná ženám. A to je přeci dobrá investice. Krom toho by Tě mohla šokovat má sbírka knih, co říkáš? Jde jen o to víno.“

„Když jde tedy jen o to víno.“

Zaplatil jsem a čekal, až mi dovolí obléct jí kabát. V jejích očích jsem si přečetl, že vůbec není tak nesmělá jako předchozího večera. Je možné, aby se člověk změnil přes noc? Nebo jsem předchozího večera něco přehlédl, nějaký signál?

Venku už bylo chladno. Chytla mě za rámě a lehce se ke mně přivinula.

www.trojanovapetra.webnode.cz

šálek kávy od Petr Kratochvil


          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 001 den v provozu
• 4 936 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 09.08.2022 a svátek má Roman