Příchuť nevšedních zážitků – X. – Numerologie

Ráno mě probudilo prosakující světlo pronikající mezi štěrbinami neuzavřených žaluzií. Po rekapitulaci včerejšího večera jsem musel uznat, že alkohol mi stále dodává odvahu. Bez této pomoci bych sklopil oči a začal plánovat naše setkání. Byl jsem na sebe vlastně pyšný, odolat po tom všem. Minulost nevyhrála. Podíval jsem se na hodiny. Měl jsem dost času. Pohledem jsem přejížděl uspořádání nábytku.

Byl jsem názoru, že ložnice a kuchyně musí být v bílé barvě. Jak jsem již řekl, nebyl jsem zrovna praktický typ. Ložnice byla neobvykle veliká. Na pravou stranu jsem umístil komodu s několika šuplíky. Centrum zaujímala bílá postel s jemně vyřezávaným okrajem. Po obou stranách stály ve stejné rovině dva noční stolky. Na každý jsem umístil lampičku v moderním stylu. Každý, kdo do mé ložnice vešel, mi oznámil, že je opravdu nádherná, ale něco v ní chybí. Jen já jsem úplně přesně věděl co. Byly to obrazy, měl jsem o nich zcela jasnou představu.

Vše se odehrálo v létě 2006, toho času jsem se nacházel ve Worcesteru. S batohem jsem se vydal na své obvyklé pochůzky. Nejprve jsem navštívil knihovnu, která mě pokaždé srážela na kolena a zcela zlákala mou zvědavost. Když jsem se vynadíval, mé kroky směřovaly do nedaleké katedrály. Seděl jsem tam každý den a poslouchal. Vždy se tam pro mě zastavil čas. Asi očekáváte, že jsem se na svou cestu vystrojil, nebylo to třeba. Katedrála byla přístupná turistům, kteří fotografovali interiér a staré zvony. Čím víc jsem tam chodil, tím rychleji jsem proběhl tímto prostorem. Našel jsem si zde své místo. Zpěv sboru byl velice inspirující. Cítil jsem, jak se z tohoto místa, města a vlastně i světa ztrácím někam do neznáma. Tam, kde jsem se necítil osaměle a opuštěně. Pocit odcizení od domova zmizel po tónech jejich písně. Věřil jsem, že bych tam dokázal prosedět celý svůj život, jen abych se nemusel vrátit do reality. Ovšem byla by přeci škoda prosedět celý život v představách. Praktické získávání zkušeností bylo nevyhnutelné. Chvílemi jsem litoval, že mi tehdy nestačila pouze teorie.

Jednou mě ze snění probudil muž ve středních letech. Anglicky jsem sice uměl, ale neočekávaná setkání s tímto jazykem mi působila problémy. Lákal mě, abych se s ním šel podívat do nedaleké kavárny na výstavu obrazů. Mé rozhodnutí bylo jasné, nikdy bych se cizím člověkem v neznámém městě nenechal zlákat k tak nerozvážnému činu. Ovšem zároveň jsem nechtěl nechat tuto příležitost odejít, a tak jsem se podrobně vyptal na cestu k této kavárně. Muž mi ještě jednou nabídl svou společnost, leč já měl ve své odpovědi jasno.

Dalšího dne jsem snění v katedrále vyměnil za pátrací misi. Nejprve jsem se vydal do knihovny, abych nasbíral průvodce městem. Bylo to dost malé město, ztratit jsem se nemohl, ani kdybych si to přál. Byl jsem až překvapen, jak snadno jsem ji našel. Oprýskané dveře mě zpočátku odradily, váhal jsem, ale za kliku jsem stejně zatáhl. Přítmí, dvě patra a mnoho obrazů, které se díky křivému pověšení dotýkaly. Nejprve jsem si veškeré kusy prohlédl, a pak se posadil před ten, kterému jsem chtěl věnovat největší pozornost. Byla to láska na první pohled. Obraz byl na mé poměry příliš drahý a autor byl pro mě neznámý. Věděl jsem, že až se vrátím domů, nikdy ho už nenajdu. Byl lemován netradičním bílým rámem. Autor své pocity promítl do lodi houpající se na vlnách. Musím vlastně uznat, že svým způsobem obraz působil depresivně. Loď, která se snažila udržet balanc ve vodním živlu, nikde ani stopa po pevnině nebo jakémkoli útočišti. Možná jsem byl já sám tou lodí. Dnes bych ten obraz vnímal jinak. Já bych byl vodním živlem a lodí bych nazval všechny statky, které jsem nabyl.

Znova jsem se zahleděl na budík, stával se ze mě lenoch. Ještěže jsem měl domluvenou schůzku se svým poradcem. Musel jsem si ujasnit svou finanční situaci, bylo pro mě nyní důležité vybrat správnou cestu. Potřeboval jsem se vymanit ze svých zaujatých úvah a dát svým představám širší rozhled.

Dle plánu jsme se měli sejít v jedné nejmenované kavárně. Její název nebyl ničím zajímavý a lákavé nebylo ani prostředí. V prostoru bylo uspořádáno několik stolů. Do oka mi padl malý stolek v rohu. Vyřídil jsem pár hovorů a následně jsem netrpělivě hlídal čas. Nedochvilnost jsem neměl příliš v lásce. V takových případech si ještě dnes ve své hlavě hlasitě počítám, abych byl v případném příchodu osoby dostatečně „nad věcí“. Promlouvám sám k sobě a snažím se odhadnout výmluvy, kterým se nelze vyhnout. Ve dveřích jsem zahlédl ženu s podsaditou postavou. Mírně jsem se pousmál a bylo zřejmé, že neznámým volajícím jsem byl právě já. Omluvy na sebe nedaly dlouho čekat, zastavil jsem je a vyzval ženu k jednání. Byl jsem ohledně svých možností dostatečně informovaný, přeci jen jsem neměl v úmyslu, aby mě někdo svedl z mé zcela jasně naplánované cesty.

Celou záležitost jsme v celku rychle uzavřeli, náhle se mě žena zeptala, zda mám něco společného s esoterickými vědami. Místo toho, abych přemýšlel nad položenou otázkou, jsem si kladl jinou, proč si to myslí. Podíval jsem se před sebe, tajemství bylo rozluštěno. Ze svetru mi náhodou vypadl medailon, který jsem střežil. Musel jsem souhlasně pokývat hlavou.

Žena se rozpovídala o numerologii. Byla to pro mě možná trošku satisfakce za počáteční promarněný čas. Sama se nabídla, že mi záhadu mých čísel odhalí. Nejprve načrtla mřížku. Opět přišla výpověď, kterou jsem již nespočetněkrát slyšel. Plná mřížka, žádné číslo nechybí. Sám jsem věděl, že to zase není taková výhra. Její vyprávění mě fascinovalo včetně výkladu karmických čísel. Všechno to byla pravda. Bylo až neuvěřitelné, jak dokázala všechno shrnout do jednoho úhledného vyprávění, které mělo hlavu a patu. Takových informací o sobě samém a neočekávaně. Kdo by si to kdy pomyslel. Poté, co žena odešla, jsem ještě chvíli seděl u stolu a zamyšleně zíral před sebe. Musel jsem si objednat mátový čaj a vstřebat informace.

Následně jsem se poflakoval po nákupním centru nedaleko. Vůbec jsem nevnímal obsah výloh a opakující se hudbu. Nakonec jsem došel až do posledního patra, kde postávali čekající na film. Pomyslel jsem si, možná tato aktivita by pro mě mohla být vysvobozením. Vzal jsem ze stojanu leták s programem a dle času vyhledal příslušný film. Tajně jsem doufal, že bude propracovaný a emotivní, abych na chvíli zapomněl na prazvláštní setkání, které pro mě bylo přínosem, jen jsem stále nedokázal pochopit, jak se to vlastně stalo.

Usadil jsem se na sedačku a ze zvyku vytáhl telefon. Čekala na mě další neočekávaná zpráva. Odesilatelem byla dívka z metra.

„Už Vás ta odvaha přešla?“

www.trojanovapetra.webnode.cz

Tweet