Příchuť nevšedních zážitků III.

Následující den jsem letěl služebně do Curychu. Švýcarsko jsem miloval. Místo, kde je vzdělání a výzkum na prvních příčkách, a spolu s tím i kvalita života.

Po svém příletu jsem se ubytoval v hotelu St. Gotthard. Kolem šesté na mě čekal můj dlouholetý přítel v naší oblíbené kavárně Embrassé. Připomínala mi mou často navštěvovanou malostranskou kavárnu Luka Lu. Malý svět s nádechem kávy, ve kterém si každý mohl najít to své. Tom vedl debatní literární kroužky. Tématem pro tento týden bylo: „Hemingway očima dnešního čtenáře“. Věděl jsem, že má účast je nezbytná. Už jako malý kluk jsem miloval Julese Verna a s přibývajícím věkem jsem se dopracoval až k Zeleným pahorkům africkým.

Byl to dlouhý den a za pár hodin jsme se rozloučili. V úterý jsme se sešli v přednáškové místnosti. Tom si sedl do čela stolu. Já jsem vzal místo vedle plavovlásky s poznámkovým blokem. Po přednášce jsme se uchýlili do degustačního salónku přes ulici. Přidala se k nám i plavovláska, jež byla Tomovou údajnou studentkou. Byli jsme si představeni. Jmenovala se Vanesa. Tom se brzy omluvil a odešel domů.

Ano, u stolu jsem zůstal já a Vanesa. Konverzace mezi námi stále nebyla uvolněná, a tak jsme si objednali další karafu vína. S přibývajícím alkoholem se nám začal rozvazovat jazyk.

Prohlásila, že umře hlady a nechala si donést jídelní lístek. A pak se to stalo, ke stolu přišla pravá Vanesa. Otevřela ho a zapíchla do něj tužku. Začal jsem se smát. Připomnělo mi to má studentská léta a mou prázdnou kapsu. Přesně tohle gesto jsem dělal, bylo jedno, co si objednám, protože po jídle mi bylo vždy jasné, že jsem švorc. Ale tohle byla zcela jiná situace, mohli jsme si dát vše, co jsme chtěli.

Vanesa si objednala pouze Švýcarský dresing, padal jsem smíchy, číšník byl pohotový a upozornil ji, že to nelze. Jenže ona se nedala a řekla pověstnou větu: "Za kolik“. Prostě si objednala jen Švýcarský dresing s trojnásobnou přirážkou, ve kterém následně začala cestovat vidličkou, a posléze prstem.

Věděl jsem, že už musím jít, přijel jsem přeci jen pracovat. Měla typický ženský syndrom, nechtělo se jí po alkoholu chodit. Musel jsem ji odnést v náručí do taxíku, byla absolutně namol.

Když jsem se jí ptal, kde bydlí, tak si samozřejmě nemohla vzpomenout, ženy!
Před hotelem jsme vystoupili z taxíku. Její minisukně byla vyhrnutá tak, že jí koukal celý zadek. Chtěl jsem jí zachovat dekorum a sukni jsem jí stáhl na původní místo, než jsme ovšem došli liknavými kroky k recepci, sukně byla opět vyhrnutá.

Vanesa se kymácela do všech světových stran, taková ostuda hned první noc. Vypadala jako laciná barová děvka. Otevřel jsem dveře svého pokoje a ona doslova upadla do mojí postele, kam jsem se následně nevešel a noc jsem strávil v křesle. Chtěl jsem jí zabít. Vůbec jsem se nevyspal, ona se ráno probudila, řekla, že už musí a s rozcuchanými vlasy a rozmazanou řasenkou odešla.

Už jsem ji nechtěl nikdy vidět, ale věděl jsem, že je to pouze mé zbožné přání. Následující večer mě Tom pozval na jeden ze svých společenských večírků, bylo jisté, že ji tam potkám.

Celý den jsem byl jako zmlácený, ale překonal jsem se a vydal se na večírek. Hned ve dveřích jsem ji potkal, úhledně upravenou a svěží.

Postupem večera se naše rozbouřené vlny uklidnily. Opět jsme popíjeli a ona mi vyprávěla o svém životě. Měla do týla vyčesané vlasy, až na jeden, který bloudil po jejím těle vždy, když někdo prošel. Přistihl jsem se, že ji chvílemi vůbec nevnímám a sleduji ten poletující vlas, který si žije svým vlastním životem. Připomínal mi ji předchozího večera. Žena, která pocházela ze smetánky této společnosti a čas od času zapomněla na realitu.

Čím víc jsem pil, tím víc jsem ji sledoval. Při výslovnosti některých slov si decentně olizovala rty, svým způsobem to bylo neuvěřitelně sexy. Na chvíli se vzdálila a její místo zasedl Tom. „Tak co říkáš na můj dárek? Dlouho jsme se neviděli.“

To byl celý on, vše měl dokonale promyšlené do poslední nitky. S příchodem Vanesy se opět vzdálil. Pokračovala ve svém vyprávění, kdy jsem se dozvěděl, že pracuje na novém projektu. Mile se na mě usmála, a zeptala se, jestli se nechci zítra zastavit, chtěla mi svou práci ukázat.

Domluvili jsme se na čtvrtou, podíval jsem na hodinky, musel jsem jít. Další den v tomto rozpoložení bych už snad ani nepřežil.

Ve čtyři jsem stál na recepci v hotelu, devatenácté patro a výtah, tuhle ženu mi byl čert dlužen. Zaklepal jsem na příslušné číslo dveří. Otevřela mi jen v podvazcích a vrhla se na mě. A tam to začalo, odešla Marika a přišla Vanesa. Inovovaná vášeň. Význam slova stydlivost by nedokázala najít ani ve výkladovém slovníku. A že jsem se nebránil? Nebyl čas.

Vanesa neznala hranice, v ničem. Vše dělala absolutně naplno. Točila se mi z ní hlava. Za jedno odpoledne dokázala vymyslet tolik nápadů, které jsem já nevymyslel za celý život. Byla jako malé kotě, velice hravá.

Volný čas jsme trávili v hotelovém zázemí, zejména v sauně. V přiděleném prostěradle vypadala jako antická bohyně. Hlavu si povětšinou položila do mého klína. Své tělo nechala na přiděleném prostoru a cípem prostěradla si přikryla nepatrnou část intimních partií. Pánbůh ví, jak to vypadalo z druhé strany. Já jsem se ovšem mohl kochat stékajícími kapkami po jejím těle. Občas zvedla ruce a sama sledovala, jak se kapky vpíjí jedna do druhé a tvoří potůček, který stéká do loketní jamky. Ve chvíli, kdy se všichni návštěvníci sauny odebrali k odpočinku, se na mě vrhla a roztouženě mě líbala po celém těle. Jak jsem řekl, pravidla pro ni byla problém.

Připadal jsem si jako v ráji, horko a vášnivé polibky ve mně vyvolávaly pocit euforie, který bylo těžké zastavit, když některý z návštěvníků otevřel dveře.

Můj pobyt se pomalu chýlil ke konci, čekal jsem na vhodný okamžik, abych vše uvedl na pravou míru. Neměl jsem v úmyslu zahrnovat do svého reálného života neovladatelnou studentku.
Posledního rána jsem ji telefonicky pozval na snídani, ale ona nepřišla. Byl jsem z toho trošku zmatený, přeci jen jsem na také chování nebyl zvyklý.

V letadle jsem si vyčítal, že jsem se do tohoto dobrodružství vůbec pustil. Ale také jsem věděl, že musím dohnat promeškaný čas, v Curychu jsem se zúčastnil pouze povinných záležitostí. Nic dalšího jsem nestihl. Vanesa byla poněkud časově náročná. Otevřel jsem schránku, bylo to tady, firemní večírek za dva týdny. Musel okamžitě vyřešit pracovní záležitosti a proměnit se v Hemingwaye, lovce současnosti.

www.trojanovapetra.webnode.cz

Tweet