Příchuť nevšedních zážitků II.

Události pátečního dne jsem hodil za hlavu a těšil se na večer. Na programu byla pánská jízda. Naše první kroky vedly do vyhlášeného klubu Moonwalk. Byl to klub, kde jsem před pár lety potkal Mariku.

Tehdy postávala v záři různobarevných světel u baru. Měla na sobě padnoucí černé šaty. Její boky, kterých jsem se později nedokázal vzdát, se kroutily do rytmu písně. Nemohl jsem z ní spustit oči. Koketně se na mě usmívala a pohrávala si s pramínkem svých dlouhých černých vlasů. Rozhodl jsem se, že to zkusím a vsadil jsem na první dobrou. Objednal jsem jí další Martini.

Byl to opravdu bláznivý večer. Tančili jsme, hráli poker a v průběhu večera se přesunuli ke mně domů.

Po mé plovoucí podlaze se poprvé prošly červené lodičky. Své pozadí uvelebila na sedačku, přehodila si vlasy přes levé rameno, rukama se zapřela o kožený povrch a přehodila si nohu přes nohu.

Ze své pozice jsem měl nádherný výhled na lícní kost, dlouhý krk a bujný dekolt. Pomyslel jsem si, chtělo by to kapku, vytáhl jsem tedy z mrazáku pytlík s kostkami ledu, které si obyčejně dávám do frappé.

Vzal jsem ji do náruče a odnesl do ložnice. Posadil jsem ji na roh postele. Prsty jsem chytil spodní lem šatů a sunul jej po stehnech, přetáhl přes zadek a svlékl přes hlavu. Měla na sobě černé krajkové prádlo. Přehodil jsem jí vlasy přes levé rameno. Opět se mi odhalila pravá lícní kost, po které jsem přejel ledem vyjmutým z pytlíku, sjížděl jím směrem dolů mezi ňadra a zastavil jej u pupíku, kde jsem ho nechal stéct na postel.

Když jsem se ráno protahoval v posteli, říkal jsem si, jaký to byl úžasný sen. Otočil jsem se doprava, ležela vedle mě. Čekal jsem, až se probudí. Bylo mi jasné, že s mým pracovním nasazením si nemůžu takovou ženu dovolit. U snídaně jsem ji naznačoval, že je čas jít. Jenže ona se u mě přes noc zabydlela.

Polemizovala, zda je lepší mít závěsy nebo pouze záclonu, byl jsem v šoku. A to takovém, že jsem ji naložil do auta a jeli jsme nakupovat vybavení ne už do mého bytu, ale do našeho bytu. Nechápu, co mě to tehdy popadlo, bylo jasné, jak to všechno dopadne. Já a ty moje výstřelky. Byl jsem nepoučitelný. Cítil jsem neovladatelnou živočišnou přitažlivost.

Udělala si z mého nového bytu domov. Domov, ve kterém jsem stále nebyl doma. Až příliš často jsem vzpomínal na svůj starý byt. Nyní si uvědomuji, že to bylo možná právě proto, že to bylo mé malé vítězství, konečně jsem se dokázal osamostatnit. Vybral jsem si velkou slunnou místnost s balkónem. I když jsem se bál výšek, nejednou jsem pokuřoval v prostoru mezi místností a balkónem. Ne, že bych se topil v zoufalství a bezmoci, tehdy jsem si to opravdu užíval. Bavilo mě přemýšlet nad vybavením, které musím koupit, nad barvami, které budou součástí mého osobního života.

Tento nový byt, do kterého jsem se nedávno přestěhoval, byl již vcelku zařízený, vše bylo opravdu luxusní a drahé, jak se slušelo k mému postavení, ale tak diametrálně odlišné. Už jsem gurmánsky nepokuřoval, Marika to nesnášela.

www.trojanovapetra.webnode.cz

Tweet