Štěstí je hračička...

Hedvika se slastně protáhla. Bylo to úžasné. Nikdy by si nebyla pomyslela, že sex s tím na první pohled uzavřeným intelektuálem bude mít takové grády. Natáhla se po sklenici džusu. Téda, až tohle povím holkám, neuvěří, vrátila se v myšlenkách k zážitku, který jí dokázal rozvibrovat tělo na nejvyšší obrátky. Zejména „dolní regiony“ ne a ne na úžasný zážitek zapomenout.

Tadeáš k nim do firmy nastoupil teprve nedávno. Byl to takový spíš nemastný, neslaný chlap, sice sympaťák, ale poměrně uzavřený, a nedalo se určit, jak žije, kolik je mu let a jaký vlastně vůbec je.

Hedviku tyhle nečitelné typy odpuzovaly a přitahovaly zároveň. Štvalo ji, že Tadeáš ji přehlíží, nekoketuje s ní a jde si svou cestou. Pche, jen počkej, já tu tvoji cestu zkřížím, že se budeš divit, umanula si Hedvika, když jednou navečer kvapně opouštěli zasedačku, kde mělo celé jejich oddělení poradu.

Dalo jí sice trochu práce vymyslet zápletku, aby se vůbec mohli začít bavit a přišli do kontaktu, ale Hedvika byla podnikavá a jako asistentka, dosazená na své místo jak jinak než protekčně měla dost času na to, aby ve své fantazii rozjela úvahy o tom, jak dát tomuhle savci pořádnou lekci. Jestli si myslí, že ji bude přehlížet, tak to tedy ne, to je tedy omyl!!

Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. „Potřebuju, aby Tadeáš dokončil zakázku po nemocném Standovi, a aby stihl termín, tak mu dám k ruce Hedviku,“ rozhodl nečekaně šéf. Hedvika si v duchu zamnula ruce. Tolik štěstí najednou, s tím ani nepočítala! Ale o to to bude snazší, řekla si a přehodila nohu přes nohu. Krátká sukýnka se povytáhla a Tadeáš zahlédl rozkošné bílé kalhotky, které překrývaly její zkušený trojúhelníček.
Udička byla vhozena a rybka se málem chytila.

Ovšem tak jednoduché to zase nebylo. Tadeáš měl své zásady a nehodlal z nich slevit. Co je v domě, není pro mě, slýchával doma často a vzal si z toho ponaučení. Nechtěl si komplikovat život, o práci, kterou získal, stál a i když byla Hedvika výstavní kousek, ve svých prioritách měl jasno. Potřeboval práci, bez ženské byl schopen se obejít… I když…

„Poslyš, Tede, nestihla jsem připravit podklady, ale kdybych chtěl, tak ti s tím pomohu, můžeme tu zůstat o něco déle, přítel mi před chvílí volal, že na večeři dnes nejdeme, taky se zdržel v práci,“ klopila cudně zraky Hedvika. Báchorku s přítelem si samozřejmě vymyslela, chtěla ve své oběti vyvolat zdání, že je počestná, zadaná a seriózně smýšlející mladá žena.

Události pak nabraly rychlý směr. Skloněné hlavy nad dokumentací, žhavý polibek, který Hedvika dala Tadeášovi na rty a tím ho umlčela, narychlo přivolané taxi, jeho ruce v jejím klíně (taxikář byl diskrétní, dělal, že nic nevidí), rozestlaná postel u ní doma.

Lahev šampaňského (Hedvice se nikdy nestalo, že by jí došly perličky, měla je vždy po ruce) a pak společná koupel v bublinkách v její superkoupelně. Nebo že by byla nejdříve koupel a pak teprve milování? Hedvika se uchichtla. A není to nakonec jedno? Užila si to, byla to paráda, a bude na to vzpomínat celý život…

Dvaadvacetiletá žena netušila, jak blízko je pravdě. Tadeáš nebyl zvyklý pít alkohol a protože celý den nic nejedl, stouplo mu to rychle do hlavy. V té době ještě nevěděl, jak mu dopadly testy na HIV, pro výsledky si měl dojít až za dva dny. Netušil proto, že Hedviku nakazil. Ani o tom vlastně nepřemýšlel. Svedla ho, nalila ho, tak co by si s tím dělal hlavu? Když mu doktor sdělil diagnózu, na Hedviku a jejich kratinký flirt okamžitě zapomněl. Zatočil se s ním svět. JEHO svět, kde ženy měly jen velmi málo místa, JEHO svět, kam vpouštěl mnohem raději mladé muže…

Když o měsíc později Tadeáš ve firmě skončil, Hedvika byla sice malinko smutná, ale nedělala si s tím příliš velkou hlavu. Zbyněk, který nastoupil na jeho místo, byl mnohem hezčí a také přístupnější. Trik, kdy Hedvika jen tak mimochodem přehodila ladně svou opálenou nožku přes nožku, opět zabral. Vše nasvědčovalo tomu, že i tentokrát tato mladá, krásná dívka prožije smyslnou noc plnou vášnivého sexu…

Ve chvíli, kdy ji Zbyněk, roztoužený a tokající jako tetřev, doprovázel k ní domů, ho napadla jedna jediná věc: Je to vůbec možné, že mám takové štěstí??

A vzpomněl si na kratinkou veršovánku: štěstí je hračika, autíčko na klíček, hloupého přejede, chytrému přeje…

Tweet