Mládí je pohyblivý svátek
Helena Herynková
4. 5. 2022
4. 5. 2022
Mládí, láska, první spisovatelské pokusy ve městě nad Seinou 20. let minulého století. Nejen Hemingway a jeho první manželka Hadley, ale rovnou i největší osobnosti tzv. Ztracené generace, defilují v knize vzpomínek s poetickým názvem Pohyblivý svátek.
Kniha, z níž na rozdíl od jiných Hemingwayových děl čiší spokojenost, radost a mladická bujarost, vyšla poprvé až po autorově smrti, v roce 1964. Ernest Hemingway ji začal psát na Kubě roku 1957, prakticky na sklonku svého života, aniž věděl, že mu už mnoho let nezbývá.
Z pohledu čtenáře je velmi dobře, že se Hemingway pustil do vzpomínání až v době, kdy už měl svižné pero a ostře vybroušený styl. Čtenář má tak jedinečnou šanci prožít s autorem naplno každou minutu, přímo cítit chladný déšť či promáčené listí a téměř ochutnat čerstvou, zralou hrušku nebo z moře právě vytažené ústřice.
Hemingway se v Pohyblivém svátku vrací do mladých let, jež trávil se svou tehdejší ženou Hadley a řadou přátel v Paříži. Zážitky z let 1921 – 1926 zhustil Hemingway do útlé knížky, kterou se vám nebude chtít pustit z ruky. Pohyblivý svátek, z nakladatelství Odeon, se ale nedá jen tak zhltnout jako kdejaká detektivka, tahle vzpomínková knížka si zaslouží užít, vychutnat jako lahodné maso právě ulovených ryb, poklidné odpoledne v zahradě Gertrudy Steinové či hlt vína lehkého jako vánek. Autor nechává každé slovo válet na jazyku, než vám jemně a s chutí vklouzne do duše, aby tam navždy zůstalo.
Podle mě je Pohyblivý svátek jednou z nejlepších knih, kterou velký mistr pera napsal, nebo ji minimálně napsal s největší láskou a zaujetím. Nalijte si sklenici chladného vína, na talířek položte nějakou dobrotu a nechte se vtáhnout do časů, kdy být mladým a nezkrotným spisovatelem ještě mělo svůj půvab.
U nového vydání z nakladatelství Odeon shledávám jedinou chybu, a to, že kniha neobsahuje doprovodné fotografie jako u původního českého vydání.
Kniha, z níž na rozdíl od jiných Hemingwayových děl čiší spokojenost, radost a mladická bujarost, vyšla poprvé až po autorově smrti, v roce 1964. Ernest Hemingway ji začal psát na Kubě roku 1957, prakticky na sklonku svého života, aniž věděl, že mu už mnoho let nezbývá.
Z pohledu čtenáře je velmi dobře, že se Hemingway pustil do vzpomínání až v době, kdy už měl svižné pero a ostře vybroušený styl. Čtenář má tak jedinečnou šanci prožít s autorem naplno každou minutu, přímo cítit chladný déšť či promáčené listí a téměř ochutnat čerstvou, zralou hrušku nebo z moře právě vytažené ústřice.
Hemingway se v Pohyblivém svátku vrací do mladých let, jež trávil se svou tehdejší ženou Hadley a řadou přátel v Paříži. Zážitky z let 1921 – 1926 zhustil Hemingway do útlé knížky, kterou se vám nebude chtít pustit z ruky. Pohyblivý svátek, z nakladatelství Odeon, se ale nedá jen tak zhltnout jako kdejaká detektivka, tahle vzpomínková knížka si zaslouží užít, vychutnat jako lahodné maso právě ulovených ryb, poklidné odpoledne v zahradě Gertrudy Steinové či hlt vína lehkého jako vánek. Autor nechává každé slovo válet na jazyku, než vám jemně a s chutí vklouzne do duše, aby tam navždy zůstalo.
Podle mě je Pohyblivý svátek jednou z nejlepších knih, kterou velký mistr pera napsal, nebo ji minimálně napsal s největší láskou a zaujetím. Nalijte si sklenici chladného vína, na talířek položte nějakou dobrotu a nechte se vtáhnout do časů, kdy být mladým a nezkrotným spisovatelem ještě mělo svůj půvab.
U nového vydání z nakladatelství Odeon shledávám jedinou chybu, a to, že kniha neobsahuje doprovodné fotografie jako u původního českého vydání.
Tweet |