Brali se, když jí bylo 16 let
Jana Kučerová
17. 5. 2016
Brala si ho, když jí bylo 16 let. Vychovali spolu čtyři děti. Nebyla s ním příliš šťastná, ale vážila si ho. Byl to pracovitý, slušný člověk… Dost už! Také vám tyto tři věty připomínají doby dávno minulé, kdy se dívky vdávaly velice mladé, nerozhodovaly o tom a od manželství nic nečekaly? Skoro jako kdyby to byla povinnost. Vdát se, mít pokud možno věno, porodit děti, být svému muži dobrou ženou.
Když dnes vidíme, kvůli čemu všemu se lidé rozvádějí, možná ta doba dávno minulá měla něco do sebe. Žena od manželství nic moc neočekávala, a tudíž nemohla být zklamaná. Pokud to vyšlo, bylo to samozřejmě skvělé!
Umíte si představit, že by si tehdy čtyřicetiletá žena začala něco s šestadvacetiletým „zajíčkem“? Buď to bylo naprosto nemyslitelné nebo se o tom vůbec nemluvilo, a proto si dnes myslíme, že se to nestávalo.
Je tedy manželství dřina, povinnost, něco, co tu fungovalo a není třeba to měnit, nebo je to naopak naprosto nezávazná forma soužití? Vždyť přeci soudy nás rozvedou a o děti se nějak podělíme, s tím, že život je krátký a ten mužský odvedle je skutečně zajímavý, a určitě by to s ním stálo za to vyzkoušet.
Doufám, že se nějací skutečně fundovaní sociologové budou tímto tématem zabývat a řeknou nám, na co přišli. A nebo víte co? Než čekat, na co přijdou, tak to je lepší prožít si svůj život tak, jak se líbí nám, bez ohledu na statistiky, nejrůznější nálepky a příklady z okolí.
Zdroj foto: pixabay.com
17. 5. 2016
Brala si ho, když jí bylo 16 let. Vychovali spolu čtyři děti. Nebyla s ním příliš šťastná, ale vážila si ho. Byl to pracovitý, slušný člověk… Dost už! Také vám tyto tři věty připomínají doby dávno minulé, kdy se dívky vdávaly velice mladé, nerozhodovaly o tom a od manželství nic nečekaly? Skoro jako kdyby to byla povinnost. Vdát se, mít pokud možno věno, porodit děti, být svému muži dobrou ženou.Když dnes vidíme, kvůli čemu všemu se lidé rozvádějí, možná ta doba dávno minulá měla něco do sebe. Žena od manželství nic moc neočekávala, a tudíž nemohla být zklamaná. Pokud to vyšlo, bylo to samozřejmě skvělé!
Umíte si představit, že by si tehdy čtyřicetiletá žena začala něco s šestadvacetiletým „zajíčkem“? Buď to bylo naprosto nemyslitelné nebo se o tom vůbec nemluvilo, a proto si dnes myslíme, že se to nestávalo.
Je tedy manželství dřina, povinnost, něco, co tu fungovalo a není třeba to měnit, nebo je to naopak naprosto nezávazná forma soužití? Vždyť přeci soudy nás rozvedou a o děti se nějak podělíme, s tím, že život je krátký a ten mužský odvedle je skutečně zajímavý, a určitě by to s ním stálo za to vyzkoušet.
Doufám, že se nějací skutečně fundovaní sociologové budou tímto tématem zabývat a řeknou nám, na co přišli. A nebo víte co? Než čekat, na co přijdou, tak to je lepší prožít si svůj život tak, jak se líbí nám, bez ohledu na statistiky, nejrůznější nálepky a příklady z okolí.
Zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
