Jdu sama. Na kávu. Na večeři.
| Ma vie - Můj život |  |
| ... a další soutěže... |
Markéta Vernerová
01.08.2012
Konečně! Po dlouhé době máte volný večer a ráda byste si vyrazila do kina nebo vyzkoušet tu novou restauraci. Případně jste si vyšetřila chvilinku času a ráda byste si opět dala cappuccino ve Vaší oblíbené kavárně. Jenže …
Kamarádka není zrovna poblíž, přítel nemá čas a sama se Vám za žádnou cenu jít nechce. Než smutně těkat očima po zamilovaných dvojicích ve ztemnělém sále kina, to radši nejdete nikam. Potom při večeru stráveném ve dvou – Vy a televize – si uvědomíte, že takhle by to být nemuselo. Stačí jen jediná věc. Najít tu odvahu. Říká se, že správně sebevědomá žena si bez obav zajde kam chce, ať už je to v partě lidí, ve dvou nebo i sama. A o to tady jde. Není se čeho bát.
Jít sama má své kouzlo. Pokud jdete s někým, většinou se věnujete jeden druhému a nevnímáte okolí. Někdy ale může být všímání si ostatních velice zajímavé. Samozřejmě teď nemám na mysli to, že budete zaujatě poslouchat rozhovor u vedlejšího stolu.
Představte si následující situaci: sedíte u stolu, popíjíte zvolna chladnoucí kávu a vnímáte ten ruch kolem sebe. Pozorujete obsluhu při práci, sledujete, kdo právě přišel a pro jaké místo se rozhodl. Všimnete si drobných detailů, které jste dříve ani nevnímala. Sedíte u okna a vidíte ten neutuchající ruch venku na ulici. Každý někam míří, autobusy pravidelně přepravují neustále spěchající obyvatele města. Člověk se neubrání a začne přemýšlet, kam asi dotyčný právě jde, za kým, proč se ten muž v klobouku tak mračí a co má asi ta starší paní v té velké krabici.
Svým způsobem se zde dá hovořit o jistém druhu psychologické terapie. Vymýšlíte si příběhy jiných, necháváte své myšlenky volně plynout a Váš mozek si blahodárně odpočine od každodenních starostí a stresu. V ideálním případě by tato „terapie“ měla probíhat alespoň jednou týdně. Alespoň jednou týdně by si každá z nás měla udělat čas jen na sebe.
Zajít si někam, odpočinout si, ale být jen sama se sebou. Časem si zvyknete a přestane Vám činit nejmenší potíže poobědvat sama v restauraci nebo jít sama do kina na nejnovější film. I když se to někdy nemusí zdát, Vaše okolí Vás za méněcennou rozhodně považovat nebude. Není žádná ostuda jít sama tam, kde to nebývá až tak obvyklé. Naopak bude z Vás sálat spokojenost a zdravé sebevědomí. A ač si to mnozí ani nepřiznají, budou Vás obdivovat.
01.08.2012
Konečně! Po dlouhé době máte volný večer a ráda byste si vyrazila do kina nebo vyzkoušet tu novou restauraci. Případně jste si vyšetřila chvilinku času a ráda byste si opět dala cappuccino ve Vaší oblíbené kavárně. Jenže …Kamarádka není zrovna poblíž, přítel nemá čas a sama se Vám za žádnou cenu jít nechce. Než smutně těkat očima po zamilovaných dvojicích ve ztemnělém sále kina, to radši nejdete nikam. Potom při večeru stráveném ve dvou – Vy a televize – si uvědomíte, že takhle by to být nemuselo. Stačí jen jediná věc. Najít tu odvahu. Říká se, že správně sebevědomá žena si bez obav zajde kam chce, ať už je to v partě lidí, ve dvou nebo i sama. A o to tady jde. Není se čeho bát.
Jít sama má své kouzlo. Pokud jdete s někým, většinou se věnujete jeden druhému a nevnímáte okolí. Někdy ale může být všímání si ostatních velice zajímavé. Samozřejmě teď nemám na mysli to, že budete zaujatě poslouchat rozhovor u vedlejšího stolu.
Představte si následující situaci: sedíte u stolu, popíjíte zvolna chladnoucí kávu a vnímáte ten ruch kolem sebe. Pozorujete obsluhu při práci, sledujete, kdo právě přišel a pro jaké místo se rozhodl. Všimnete si drobných detailů, které jste dříve ani nevnímala. Sedíte u okna a vidíte ten neutuchající ruch venku na ulici. Každý někam míří, autobusy pravidelně přepravují neustále spěchající obyvatele města. Člověk se neubrání a začne přemýšlet, kam asi dotyčný právě jde, za kým, proč se ten muž v klobouku tak mračí a co má asi ta starší paní v té velké krabici.
Svým způsobem se zde dá hovořit o jistém druhu psychologické terapie. Vymýšlíte si příběhy jiných, necháváte své myšlenky volně plynout a Váš mozek si blahodárně odpočine od každodenních starostí a stresu. V ideálním případě by tato „terapie“ měla probíhat alespoň jednou týdně. Alespoň jednou týdně by si každá z nás měla udělat čas jen na sebe.
Zajít si někam, odpočinout si, ale být jen sama se sebou. Časem si zvyknete a přestane Vám činit nejmenší potíže poobědvat sama v restauraci nebo jít sama do kina na nejnovější film. I když se to někdy nemusí zdát, Vaše okolí Vás za méněcennou rozhodně považovat nebude. Není žádná ostuda jít sama tam, kde to nebývá až tak obvyklé. Naopak bude z Vás sálat spokojenost a zdravé sebevědomí. A ač si to mnozí ani nepřiznají, budou Vás obdivovat.
| Tweet |
