Dát chlapovi facku? To udělá jen hysterka!

Moje kamarádka se mi svěřila, že dala svému muži facku. A já jí do očí řekla, že je hysterka. Copak vy byste se snížila k tomu, abyste někoho mlátila? Jasně, kdo hledá, důvod vždycky najde. Chyba není v tom, kdo si facku „zaslouží“, ale v tom, kdo tu facku dá. Protože nikdo nás nenutí dělat to, co děláme, jen my sami. Víte, já bych si pak nedokázala vážit sebe sama. Druhého si vážit nemusím. Nechci souhlasit a být zadobře s celým světem. Ale že jsem hysterka a neudržela jsem nervy na uzdě, s tím by se mi teda blbě žilo. Ale nesuďme, když nevíme přesně, co se stalo.

Když mi to celé po částech vyprávěla, tak z ní vylezlo, že tehdy byla v právu. Věc už asi deset let promlčená. Trochu mě překvapilo, že se mi s tím nesvěřila dřív, ale asi na to chtěla zapomenout. Nedivím se jí.

No dobrá, dnes měla povídavou, nechala jsem ji tedy mluvit, co hrdlo ráčilo. „Víš, ty si neumíš představit, jaký to s ním bylo! Prostě nesnesitelný. Nedalo se s ním na ničem vůbec domluvit. Jednou mi ujely nervy, měl blbý kecy, tak jsem mu jednu natáhla.“ Pak z Katky vylezlo, že to za celé ty roky nikomu neřekla. A dnes? Dnes je na to hrdá. Čas zavál tu hořkou pachuť malinkého vítězství, toho falešného pocitu momentální a zvrácené převahy. Tam, kde chybí slova a kde je argumentem facka, tam je sebevědomí toho, kdo facku dává, kdesi dole na dně. A ona to podvědomě cítila. Tušila? Možná věděla.

Samozřejmě, že spolu Katka a Karel nezůstali. On jí to sice facku nevrátil, protože to bylo pod jeho úroveň mlátit ženu, ale mnohé si díky tomu uvědomil. Tuhle ženu nechtěl. I kdyby ji ostatní vychvalovali až do nebes a měla svatozář, v jeho očích klesla velmi nízko. Výmluva, že ona je v právu a dál už nebude snášet, co on říká nebo dělá, nakonec ani před ní samotnou neobstála.
Jejich divný vztah plný trhlin a rostoucího nesouladu to pochopitelně navždy poznamenalo. Rozešli se, tak jak se dalo čekat, soud je po dvou letech průtahů oficiálně rozvedl, ke konci ani nedělal problémy, no a děti zůstaly u matky. Dnes to oba dva, Katka i Karel, považují za uzavřenou kapitolu. On má novou rodinu a je velice spokojený.

Katka? Ta vypadala celé ty roky hrdě a vyrovnaně taky. Nebýt ovšem té jedné flašky vína a Katčiny slabé chvilky. „A nebála ses, že ti to vrátí? Já bych se s chlapem nikdy nemlátila, ne proto, že bych měla vyloženě strach, i když teda taky asi trochu, ale prostě bych si pak nevážila sama sebe. Bylo by mi ze sebe nanic.“
Já jsem jí to prostě musela říct. Nedokázala jsem, protože jsem její nejlepší kamarádka, přitakat, že bych to udělala zrovna tak. Každý reagujeme v kritické chvíli jinak. Někdo se hádá, jiný podvádí, aby to doma vydržel, třetí se snaží za každou cenu jakýkoliv vztah udržet nebo vyjednává, smlouvá, ponižuje se.

Ale dát chlapovi facku? Proč s ním tedy měla děti? Mění se dospělí lidé nebo nemění? „Víš, on takový, když jsem si ho brala, nebyl,“ brání se Katka. Ale byl, Katko, ale byl, jen jsi to nechtěla vidět. Nebo nemohla, protože jste se znali krátce. Kdyby sis s tím dala tu práci, tak bys možná zjistila, že i jeho první žena s ním nebyla spokojená! Ale tys raději uvěřila tomu, že to byla její chyba a že on byl ten chudáček, oškubaný, který byl rozveden a za nic nemohl. Víš, Katko, lidi se nerozvádějí jen tak z rozmaru, když jsou tam děti, a on už děti z prvního manželství měl. Takže jsi byla hluchá a slepá? Proč to nepřiznáš?

Tohle všechno se mi honilo hlavou a měla jsem sto chutí jí to říct takhle natvrdo, bez obalu, aby si uvědomila, že na tom má taky svůj podíl viny. „Dnes vím, že jsem od něj měla dávno odejít,“ sype si popel na hlavu Katka. Fajn, tenhle pocit ti, Katko, nikdo nebere, ale bylo nutné se takhle sama před sebou shazovat? Vztáhnout na někoho druhého ruku? Stálo ti to za to? Nic se nedá vrátit zpět, dějí se horší věci, ale kdyby to pro tebe byla taková banalita, jak se mi snažíš namluvit, tak mi to po 10 letech nebudeš přeci vykládat.

Jedna blbá facka. Byl to začátek konce nebo už se s tím nedalo nic dělat? Všude je to jiné. Katka není určitě první, kdo mužskému vymezil hranice tím, že ho udeřil. K soudu se dokonce občas dostávají i ženy z vraždy svého partnera podezřelé. Takže může být hůř. Já si ale říkám, jestli jsme to někdy s tou emancipací malinko nepřepískly.

Pozn.: Redakčně mírně zkráceno

Tweet