Co s prstýnkem po rozvodu? Není zlato jako zlato...

Co s prstýnkem po rozvodu? Není zlato jako zlato

Vaši známí se berou? Určitě se zvědavě ptáte, zda budou mít prstýnky klasické nebo z bílého zlata, co si na ně nechají vyrýt. Ptali jste se ale někdy svých rozvedených známých, co s tím zlatým kroužkem udělali, když ho sundali z prstu?

Snubní prsteny patří k naší kultuře již po staletí a jsou symbolem věrnosti, lásky a vzájemného spojení. Prsten také okolí deklaruje, že jeho nositel či nositelka je ženatý, respektive vdaná. Prsteny by měly být z kvalitního kovu, aby vydržely přes půl století a neutrpěly výrazné změny. Co když jsou prsteny stále jako nové, ale manželství je v koncích?

Prstýnek v šuplíku

Mnoho sezdaných lidí prsten sundává ještě před rozvodem, protože vnitřně už se s partnerem rozešli, a nosit na prstu symbol závazku k partnerovi už pro ně není přijatelné. Někteří lidé si projdou „šuplíkovou“ fází.

Třiačtyřicetiletá Magda popisuje svou zkušenost následovně: „Prstýnek? Já jsem prstýnek přestala nosit v době, kdy jsem přestala chtít být Markovou ženou. Měla jsem ho v šuplíku, a když jsem se rozhodla vědomě, že s Markem nechci být, normálně jsem mu ten prstýnek vrátila. Asi ho má dodnes, nevím.“

Prstýnek jako zrcadlo vztahu?

Psycholožka Katarína Filasová ve své praxi vypozorovala, že je zajímavé sledovat osud prstýnku už během vztahu. „Třeba když někdo snubák ztrácí, tak v jakých chvílích. Většinou to nějak souvisí se stavem toho vztahu. Nebo kdy lidé snubák přestanou nosit – to taky nebývá lenost nebo náhoda,“ vysvětluje doktorka Filasová a zmiňuje příhodu klienta, kterému prstýnek spadl do Niagarských vodopádů, když byl na výletě s manželkou. Muž nehodu nepovažoval za náhodu a uvědomil si na této dovolené, že už jim to se ženou neklape.

Prsten je pro mnoho lidí silnou připomínkou let prožitých s bývalým partnerem, i když je jejich vztah dávno formálně uzavřen. Často jim to brání prstýnek nějak dál prakticky využít, a když už se k tomu odhodlají, bojí se, že bude přinášet smůlu. „Co udělal s prstýnkem můj bývalý manžel, to nevím. Platili je kdysi moji rodiče, protože on na ně ani neměl. Byly z 18karátového zlata, masivní, krásné, opravdový šperk, brala bych takové ještě dnes... Zřejmě ho prodal a peníze propil, jak bylo jeho dobrým zvykem,“ vypráví dvaašedesátiletá Kateřina. „Já jsem ho nechala ležet, a když se ženil můj syn, tak jsem z něj nechala udělat dva prstýnky pro něj a Lenku. A strašně jsem se škvařila pocitem, že jim to oběma přinese smůlu, ale peníze na jiné tenkrát nebyly. No, Lence smůlu určitě nepřinesl, má, co chtěla, ale Honza nemá děti, které chtěl, tak si říkám, jestli to není přece jenom nějaká pomsta shůry.“

Šestatřicetiletá Ema doplňuje: „Mám ho uložený někde u ‚zlata a stříbra‘. Nemám k němu teď nějaký specielní vztah, spíš je to takové ‚co s ním?‘. Vyhodit je to škoda, je to zlato, a žádné využití pro něj nevidím. Že bych z něj nechala udělat prstýnky pro děti nebo pro svoji další svatbu, mi pocitově vůbec nesedí, patří k tamtomu vztahu – a ten neskončil ‚dobře‘. No, symbol tam nějaký bude, jinak by si člověk řekl ‚zlato jako zlato‘. Takže leží ve skříni. Asi kdyby byla nouze, tak bych ho klidně prodala nebo tak něco, ale v takové situaci nejsme. To si momentálně umím představit jako jediný užitek do budoucna, jenže reálně by za něj stejně bylo pár šupů. No je taková zvláštní věc, ten prstýnek po rozvodu.“

Jak se s ním vypořádat...

Zkušenosti rozvedených vedou k úvaze, zda by k plnému ukončení vztahu s partnerem nepřispělo nějaké ritualizované odevzdání či roztavení prstenů. Psycholožka Filasová zdůrazňuje, že důležitější než nějaký rituální úkon je jednoznačné gesto a ujasnění si cíle. „Přijde mi, že když se jednoznačné gesto neudělá, tak člověk s tím pořád ve skrytu tak nějak počítá. Jako kdybych se s někým rozešla, ale stále měla klíče od jeho bytu, tím mi stále zůstává možnost, že kdybych chtěla, můžu k němu jít... A to mi připadá, že člověka drží v těch starých kolejích, kdežto když člověk klíče prostě vrátí a žádné další nemá, nezůstává mu žádné pokušení. A s tím prstýnkem mi to připadá podobné. Mám jeho snubák - tak jsem s ním teda zasnoubená, nebo ne...?“

Kostlivec ve šperkovnici...

Na druhé straně, takový „kostlivec ve šperkovnici“ může člověka motivovat ke změně a k tomu, aby se vyvaroval toho, co v předchozím vztahu nefungovalo, a hledal, jak na to jít jinak, lépe. Ať tak či onak, snubní prsteny jsou jen symbolem, předchozí vztahy budou naší součástí, ať s předměty, jež nám je připomínají, naložíme jakkoli… „Pokud se jasně rozhodnu, že s něčím končím, a žádná pochybnost ve mně nehlodá, můžu si nechat prstýnků a klíčů, kolik chci, a bude to jedno. Ale pokud tam ty pochybnosti a pokušení jsou, může vrácení prstýnku pomoct ten proces ukončování urychlit,“ dodává Katarína Filasová.

Je asi zbytečné dodávat, že vybřednutí z rozporuplných pocitů, nebývá snadné. Můj blízký kamarád na otázku, co udělal s prstýnkem po rozvodu, zavrčel: „Hodil jsem ho do Vltavy.“ O pár týdnů později mi ukazoval svou sbírku mincí a snubák ležel uložen u pamětního svatebního tolaru…

Zdroj: Praktický-život.cz

www.sexualne.cz

Tweet