Schizoid -zažívám s ním muka!
Helena
7. 8. 2021
Zprvu je okouzlující, hýří originálními nápady, je možná až lehce svérázný, zkrátka chlapík, s nímž se nenudíte. Zkraje vás možná mohou překvapit jeho nekonformní názory, které nemění, a to za žádných okolností.
Nehýří sice nápadně citovými projevy, ale na druhou stranu je to sympatické – aspoň víte, že jste nenaletěla sňatkovému podvodníkovi, který vrší jedno krásné slůvko za druhým a jeho úmysly jsou přitom nekalé.
Třikrát běda té, která se nechá oslnit pronikavou inteligencí schizoida a jeho neotřelým pohledem na svět a skončí v jeho náruči a posléze ve svazku manželském… Budete postrádat prakticky vše, co „běžná žena“ potřebuje a vyžaduje od „běžného muže“…
Nedostane se vám vyznání lásky – no co, stačí přeci, že si vás vzal za ženu, ne?
Nedostane se vám empatie – je to ztráta času – k čemu se zabývat nějakým balastem, jako jsou vaše pocity, vjemy, potřeby?
Pokud jde o sex, vystačí si často sám, a když už náhodou budete mít štěstí, že vás přizve k sexu, který si užívá sám se sebou, zapomeňte na jakoukoli předehru, nebo nedej bůh na milá, pěkná slůvka… jde přeci o to dosáhnout co nejrychleji orgasmu, takže je holý nesmysl se zdržovat nějakými řečičkami…
Nečekejte, že vám vyjde v čemkoli vstříc. Může se klidně stát, že se stanete po čase, bez ohledu na to, jak se chováte a jakou máte povahu, jeho největším nepřítelem. Ne, nepřeháníme. Důvod je prostý: tato povaha si pečlivě chrání své soukromí, je to sólový hráč, který se obejde bez přátel, distancuje se od intimních vztahů, a tím, že si vás takto pustil k tělu, neuváženě zariskoval. Vidíte mu do karet, znáte jeho přednosti, ale také nedostatky.
Nedivte se tedy, že začnete vadit, překážet. Obává se, že přijde o své soukromí, proto se odtahuje. Pochopte, chce mít své emoce pod kontrolou, jenže se nechal unést, oženil se s vámi, a protože to nebývá asociál (i když je studený jako psí čumák), ale naopak neuvěřitelně pragmatický člověk, tak pokud nemá důvod, nerozvádí se. Je to nelogické, aby se ženil a pak svou partnerku opouštěl. Takže v praxi to funguje obvykle tak, že pokud svazek se schizoidem nevydrží, tak žádost o rozvod či slova o rozchodu napíše či vyřkne oběť tohoto tyrana.
Dobrá, slovo tyran může někomu připadat jako příliš silné, ale věřte tomu, že rodina trpí. Ale abychom na něm neviděli jeho chyby: bývají to lidé velice chytří, prakticky založení, často vynikají v technických oborech, protože mají v tomto ohledu vynikající představivost a umí ji zúročit. Naopak by svým způsobem mohli selhávat v profesích, kde je nutná velká dávka empatie a vysoká míra sociální inteligence, tedy takové, kde přicházíte velice často do kontaktu s lidmi.
„Život s ním je příšerný, kdo to nezažil, tak to nepochopí,“ přiznává sedmatřicetiletá Hedvika jeden ze svých nejkrutějších omylů, jichž se kdy dopustila. „Ze začátku jsem na něm obdivovala doslova všechno: byl sám sebou, je velice chytrý, poslouchat ho, to bylo jako když listujete v knize, která je krásně napsaná a nikdy nedojdete na její konec. Drželi jsme se za ruku, líbali, milovali. Vřelostí ale začalo ubývat. Přikládala jsem to tomu, že se narodily děti, a že na sebe nemáme tolik času. Jenže on se začal odtahovat. Nemá přátele, nikam nechodí, věnuje se práci na sto procent. Ale stále častě ji se na mě, když jsem byla na mateřské, začal utrhovat. Z milého a příjemného chlapa se stal despota, který mi vyčítal, když jsem dětem něco koupila. Ne že by je neměl rád, to bych mu křivdila, ale neumí jim projevit náklonnost. Přebalil je, někdy i vykoupal, ale nemluvil u toho, nehrál si s nimi.
Pořád slyším, jak málo vydělám, že nás živí. Když si chci dát do nákupního vozíku nějakou maličkost, pro radost, tak se ušklíbne a řekne: „Ty jsi nějaká bohatá, žejo?“ Nebo slyším: „Uvědomuješ si, že platíme hypotéku??? Někdo ty peníze vydělat musí – a ty to nejsi…“
On je zatížený na ty povinnosti. Než jsem odrodila, tak si o tom nastudoval všechno, je to takový teoretik, který má spoustu informací v malíku, v mnoha oborech, ale pokud jde o mezilidské vztahy, tak pokulhává na obě dvě nohy. Nikdy moc nemluvil o jiných ženách, to mi imponovalo, myslela jsem si, že jsem pro něj ideální žena. Dnes, kdy na mě pořád neustále zvyšuje hlas, vyčítá kde co a dává mi všemožně najevo, že jsem nemožná, tak vím, že byla chyba, když jsem obdivovala jeho chladnokrevnost, se kterou řešil problémy, které se před ním sem tam objevily.
Myslela jsem si, že takový mužský je opora, když se nehroutí, protože pár takových slabochů, co se složí, jen se vyskytne sebemenší překážka, znám osobně nebo přes kamarádky. Jenomže on ve skutečnosti žádná opora není. Jakmile se mu nehodíte do jeho plánů a křížíte mu je, hodí vás nemilosrdně přes palubu. Nejhorší na tom je, že to udělá bez výčitek svědomí.
Nejhůř mi bylo, když jsem ho načapala, jak masturbuje u počítače a prohlíží si sedmnáctileté, maximálně osmnáctileté dívenky. Je mi sedmatřicet, takže jeho ideálem už nejspíš nejsem. Strašně mě to zabolelo, už jenom proto, že jsme spolu nespali víc jak měsíc. Pořád slyším, jak je unavený, a pak tohle. Nepovažuju se za miss krásy, cizí muži mě hodnotí jako příjemnou, pěknou ženu, jakých je ale ostatně spousta. Nejsem v ničem výjimečná. Se sebevědomím je to mnohem horší, to mi zadupal pod zem.
Od té doby s ním nedokážu spát, protože vím, že za zavřenýma očima by si přehrával něco úplně jiného. On mne od té doby nesnáší o to víc, protože jsem ho načapala s rukou v rozkroku, když se ukájel nad detailními fotkami nahých mladinkých slečen. Je mi z toho zle a kdybych mohla, tak se okamžitě rozvedu. Zjistila jsem totiž, že zatímco některé ženské dokopou chlapa k tomu, k čemu chtějí, přes postel, u nás to tak nikdy nefungovalo. Myslela jsem si, že když je o deset let starší, že už moc nemá chuť a že je to kvůli jeho zdravotním problémům. Bohužel jsem však pochopila, že i v sexu spoléhá víc na sebe a víc než tělesná láska s druhým člověkem je pro něj důležitější, že je všechno opět v jeho režii.
Milence hledat nechci, nebudu se do ničeho nutit. Plastika prsou, liposukce a jiné zoufalé pokusy zastavit čas jsou trapné, za prvé bych to asi kvůli chlapovi nedělala a za druhé na to nemám. Jako jediné východisko vidím rozvod. Připadám si vedle něj tak špatně, že bych se akorát dopracovala do blázince. Udržet si nadhled je skoro nemožné. Léčím se z depresemi a dnes jsem přesvědčená o tom, že to je i jeho vina. Ne, vlastně jen moje, měla jsem se s ním rozvést mnohem dřív a nemusela jsem se prokousat až k bezesným nocím, úzkostem a mindrákům. Lidé si k vám dovolí jen to, co jim dovolíte vy sami.“
Hedvice rozhodně není co závidět. A vím, že takových žen je víc. Stačí jim umět naslouchat a z jednotlivostí, které popisují, si sestavit ten správný obrázek. Ne každý, kdo je zamlklý, je schizoid. To samé platí i pro jiné symptomy. Ovšem pokud jich najdete u jednoho exempláře víc najednou, a jste zatím svobodné, zpozorněte. Cesta do horoucích pekel může být mnohem kratší, než si v tuto chvíli dokážete připustit…
7. 8. 2021
Zprvu je okouzlující, hýří originálními nápady, je možná až lehce svérázný, zkrátka chlapík, s nímž se nenudíte. Zkraje vás možná mohou překvapit jeho nekonformní názory, které nemění, a to za žádných okolností. Nehýří sice nápadně citovými projevy, ale na druhou stranu je to sympatické – aspoň víte, že jste nenaletěla sňatkovému podvodníkovi, který vrší jedno krásné slůvko za druhým a jeho úmysly jsou přitom nekalé.
Třikrát běda té, která se nechá oslnit pronikavou inteligencí schizoida a jeho neotřelým pohledem na svět a skončí v jeho náruči a posléze ve svazku manželském… Budete postrádat prakticky vše, co „běžná žena“ potřebuje a vyžaduje od „běžného muže“…
Nedostane se vám vyznání lásky – no co, stačí přeci, že si vás vzal za ženu, ne?
Nedostane se vám empatie – je to ztráta času – k čemu se zabývat nějakým balastem, jako jsou vaše pocity, vjemy, potřeby?
Pokud jde o sex, vystačí si často sám, a když už náhodou budete mít štěstí, že vás přizve k sexu, který si užívá sám se sebou, zapomeňte na jakoukoli předehru, nebo nedej bůh na milá, pěkná slůvka… jde přeci o to dosáhnout co nejrychleji orgasmu, takže je holý nesmysl se zdržovat nějakými řečičkami…
Nečekejte, že vám vyjde v čemkoli vstříc. Může se klidně stát, že se stanete po čase, bez ohledu na to, jak se chováte a jakou máte povahu, jeho největším nepřítelem. Ne, nepřeháníme. Důvod je prostý: tato povaha si pečlivě chrání své soukromí, je to sólový hráč, který se obejde bez přátel, distancuje se od intimních vztahů, a tím, že si vás takto pustil k tělu, neuváženě zariskoval. Vidíte mu do karet, znáte jeho přednosti, ale také nedostatky.
Nedivte se tedy, že začnete vadit, překážet. Obává se, že přijde o své soukromí, proto se odtahuje. Pochopte, chce mít své emoce pod kontrolou, jenže se nechal unést, oženil se s vámi, a protože to nebývá asociál (i když je studený jako psí čumák), ale naopak neuvěřitelně pragmatický člověk, tak pokud nemá důvod, nerozvádí se. Je to nelogické, aby se ženil a pak svou partnerku opouštěl. Takže v praxi to funguje obvykle tak, že pokud svazek se schizoidem nevydrží, tak žádost o rozvod či slova o rozchodu napíše či vyřkne oběť tohoto tyrana.
Dobrá, slovo tyran může někomu připadat jako příliš silné, ale věřte tomu, že rodina trpí. Ale abychom na něm neviděli jeho chyby: bývají to lidé velice chytří, prakticky založení, často vynikají v technických oborech, protože mají v tomto ohledu vynikající představivost a umí ji zúročit. Naopak by svým způsobem mohli selhávat v profesích, kde je nutná velká dávka empatie a vysoká míra sociální inteligence, tedy takové, kde přicházíte velice často do kontaktu s lidmi.
„Život s ním je příšerný, kdo to nezažil, tak to nepochopí,“ přiznává sedmatřicetiletá Hedvika jeden ze svých nejkrutějších omylů, jichž se kdy dopustila. „Ze začátku jsem na něm obdivovala doslova všechno: byl sám sebou, je velice chytrý, poslouchat ho, to bylo jako když listujete v knize, která je krásně napsaná a nikdy nedojdete na její konec. Drželi jsme se za ruku, líbali, milovali. Vřelostí ale začalo ubývat. Přikládala jsem to tomu, že se narodily děti, a že na sebe nemáme tolik času. Jenže on se začal odtahovat. Nemá přátele, nikam nechodí, věnuje se práci na sto procent. Ale stále častě ji se na mě, když jsem byla na mateřské, začal utrhovat. Z milého a příjemného chlapa se stal despota, který mi vyčítal, když jsem dětem něco koupila. Ne že by je neměl rád, to bych mu křivdila, ale neumí jim projevit náklonnost. Přebalil je, někdy i vykoupal, ale nemluvil u toho, nehrál si s nimi.
Pořád slyším, jak málo vydělám, že nás živí. Když si chci dát do nákupního vozíku nějakou maličkost, pro radost, tak se ušklíbne a řekne: „Ty jsi nějaká bohatá, žejo?“ Nebo slyším: „Uvědomuješ si, že platíme hypotéku??? Někdo ty peníze vydělat musí – a ty to nejsi…“
On je zatížený na ty povinnosti. Než jsem odrodila, tak si o tom nastudoval všechno, je to takový teoretik, který má spoustu informací v malíku, v mnoha oborech, ale pokud jde o mezilidské vztahy, tak pokulhává na obě dvě nohy. Nikdy moc nemluvil o jiných ženách, to mi imponovalo, myslela jsem si, že jsem pro něj ideální žena. Dnes, kdy na mě pořád neustále zvyšuje hlas, vyčítá kde co a dává mi všemožně najevo, že jsem nemožná, tak vím, že byla chyba, když jsem obdivovala jeho chladnokrevnost, se kterou řešil problémy, které se před ním sem tam objevily.
Myslela jsem si, že takový mužský je opora, když se nehroutí, protože pár takových slabochů, co se složí, jen se vyskytne sebemenší překážka, znám osobně nebo přes kamarádky. Jenomže on ve skutečnosti žádná opora není. Jakmile se mu nehodíte do jeho plánů a křížíte mu je, hodí vás nemilosrdně přes palubu. Nejhorší na tom je, že to udělá bez výčitek svědomí.
Nejhůř mi bylo, když jsem ho načapala, jak masturbuje u počítače a prohlíží si sedmnáctileté, maximálně osmnáctileté dívenky. Je mi sedmatřicet, takže jeho ideálem už nejspíš nejsem. Strašně mě to zabolelo, už jenom proto, že jsme spolu nespali víc jak měsíc. Pořád slyším, jak je unavený, a pak tohle. Nepovažuju se za miss krásy, cizí muži mě hodnotí jako příjemnou, pěknou ženu, jakých je ale ostatně spousta. Nejsem v ničem výjimečná. Se sebevědomím je to mnohem horší, to mi zadupal pod zem.
Od té doby s ním nedokážu spát, protože vím, že za zavřenýma očima by si přehrával něco úplně jiného. On mne od té doby nesnáší o to víc, protože jsem ho načapala s rukou v rozkroku, když se ukájel nad detailními fotkami nahých mladinkých slečen. Je mi z toho zle a kdybych mohla, tak se okamžitě rozvedu. Zjistila jsem totiž, že zatímco některé ženské dokopou chlapa k tomu, k čemu chtějí, přes postel, u nás to tak nikdy nefungovalo. Myslela jsem si, že když je o deset let starší, že už moc nemá chuť a že je to kvůli jeho zdravotním problémům. Bohužel jsem však pochopila, že i v sexu spoléhá víc na sebe a víc než tělesná láska s druhým člověkem je pro něj důležitější, že je všechno opět v jeho režii.
Milence hledat nechci, nebudu se do ničeho nutit. Plastika prsou, liposukce a jiné zoufalé pokusy zastavit čas jsou trapné, za prvé bych to asi kvůli chlapovi nedělala a za druhé na to nemám. Jako jediné východisko vidím rozvod. Připadám si vedle něj tak špatně, že bych se akorát dopracovala do blázince. Udržet si nadhled je skoro nemožné. Léčím se z depresemi a dnes jsem přesvědčená o tom, že to je i jeho vina. Ne, vlastně jen moje, měla jsem se s ním rozvést mnohem dřív a nemusela jsem se prokousat až k bezesným nocím, úzkostem a mindrákům. Lidé si k vám dovolí jen to, co jim dovolíte vy sami.“
Hedvice rozhodně není co závidět. A vím, že takových žen je víc. Stačí jim umět naslouchat a z jednotlivostí, které popisují, si sestavit ten správný obrázek. Ne každý, kdo je zamlklý, je schizoid. To samé platí i pro jiné symptomy. Ovšem pokud jich najdete u jednoho exempláře víc najednou, a jste zatím svobodné, zpozorněte. Cesta do horoucích pekel může být mnohem kratší, než si v tuto chvíli dokážete připustit…
| Tweet |
