Obézní děti: víme o nich vše?

Téma, o kterém se příliš nemluví: dětská obezita. Jaký život žijí děti, jejichž hmotnost se pohybuje v pásmu nadváhy? Hrozí jim nějaká zdravotní rizika? A pokud ano, tak jaká? O odpovědi na tyto a další otázky jsme požádali PhDr. Ivu Málkovou, zakladatelku společnosti STOB (Stop obezitě).

Jak poznáte, že dítě potřebuje hubnout?

Obézní rodiče často nevidí nebo nechtějí vidět, že jejich dítě je obézní. Úplně jednoduše poznáte orientačně obezitu dítěte tak, že by dítě nemělo vážit více než hodnota, kterou získáte, když odečtete od výšky dítěte v centimetrech číslo 100 (dřívější Brocův index). Tedy když dítě měří 140 cm, nemělo by vážit více než 40 kg. Když si rodiče změří obvod pasu a pokud centimetr ukazuje více než 80 cm u žen, tak zbystří, a pokud je to více než 88 cm, tak se určitě pustí do hubnutí s dítětem. Pokud se chtějí zbavit nadbytečných kilogramů i tatínkové, tak se to týká těch, jejichž obvod pasu je 94, resp. 102 cm.

Jak vnímá obézní rodič své dítě?

Kulaťoučká maminka s ještě kulatější Aničkou, která je v pásmu těžké obezity, přichází na doporučení dětské lékařky na endokrinologické vyšetření. Lékařka po somatickém vyšetření zaměří hovor na problematiku obezity dítěte a maminka se udiveně zeptá": "Vám se zdá Andulka tlustá?"
Obézní rodič obklopen celou širokou rodinou s mnoha kily navíc buď obezitu svého dítěte nevidí, nebo ani nechce vidět. Nechce měnit zažité stereotypy, které jsou na první pohled pohodlné, ale jak dlouho? Do té doby, než přijdou závažné zdravotní problémy. A na mnoho obézních dětí bohužel tyto problémy číhají v dřívějším věku, než postihnou jejich rodiče.

Život obézního dítěte
Současná civilizovaná společnost vytváří klima negativního postoje k obézním, zesměšňuje je v masových médiích, mechanicky spojuje kila s hodnotou osobnosti, kdy vyzdvihuje vyhublost.
Obezita ztěžuje dítěti život již od útlého věku. Již v mateřské škole se v různých průzkumech ukázalo, že obézní děti patří mezi děti nejméně oblíbené, a tato diskriminace se s nimi táhne po celý život. Děti ani nedají často najevo, jak je obezita trápí.

Ve výzkumech se ukázalo, že dokonce již malé děti ve školce mají raději děti tělesně postižené než obézní. Ve školním věku, kdy dítě navazuje nové vztahy, je pro obézní děti obtížnější začlenit se přiměřeně do sociálního prostředí. Děti dostávají ve škole hanlivé přezdívky, které se rychle ujímají. Dostávají nálepku "tlustý", což se blíží pojmům ošklivý, líný, slaboch.

Po čase si na to zvyknou a uvědomují si svoji odlišnost od druhých. Uvědomují si, že se svou postavou nemohou vykonávat povolání, která jsou v té době pro děti atraktivní, např. povolání letušky, sportovce apod., nemohou nosit módní oděvy. Často jsou pohybově méně obratné, mají horší známky z tělocviku, mají zpomalené celkové tempo. Toto vše společně může přispívat ke vzniku komplexu méněcennosti. Děvčata reagují na tento stav často uzavřením se do sebe, přecitlivělostí, nesamostatností, pasivitou, straní se společnosti, sportovních a tanečních akcí. Chlapci řeší zátěžové situace spíše vyvoláváním konfliktů, s okolím, agresivitou, tvrdohlavostí apod.

Pokračování rozhovoru s PhDr. Ivou Málkovou přineseme příště...

Tweet