Globalizace v módě mě děsí!
Venušanka
10. 1. 2020
Globalizace se mi tak nějak zajídá. Zvlášť když cestuji do ciziny a vidím, že si neodvezu žádný originální kousek na sebe, protože všude na mě číhají stejné oděvní řetězce. Což je škoda. Jak ráda bych měla nějaký šmrncovní úlovek do šatníku ze země galského kohouta! Nebo originální oblečení, tak charakteristické pro temperamentní Italky, protože střihy a proporce jsou pro mě jako stvořené!
Ne, nic takového. Uniformita všude se vším všudy. Přesněji řečeno, na výběr je toho spousta, ale nic, co by ve mně vzbudilo nadšení tím, že vychází z místních tradic a odlišuje se od jiného místa na světě.
Pravda je, že v každé zemi, která bývá obvykle v hledáčku středního proudu klasických turistů, bývají galerie, kde své módní doplňky nabízejí místní umělci. Ale pravda taky je, že cena bývá pro peněženku našince vyšší, než je schopen akceptovat.
Nevím už, kde jsem na to narazila, ale líbila se mi věta, že Italky se chtějí líbit, potrpí si na pěkné, kvalitní oblečení a že i když jdou třeba v sobotu ráno na tržnici, vezmou si klidně perlový náhrdelník.
To je přeci krása! Ne proto, že se ověsí pravými perlami, zlatem či stříbrem. Půvabné je to z toho důvodu, že neodkládají život na pozdější dobu. Podle mého uvažují takto: jsem žena, chci se cítit dobře, a jinak než bez mých perlového náhrdelníku od manžela to prostě nejde! A tak si ho vezmou nejen pro sváteční příležitosti, ale umějí si užívat přítomnosti a žijí „tady a teď“.
Moc dobře tomu rozumím. Není to o módních značkách ani o penězích jako takových. Ale o originalitě, sebevědomí, jisté životní moudrosti a kouzlu osobnosti.
A také o určitém kulturním bohatství, které s sebou každá země či národnost nese a které umí okořenit šatník a styl obyčejného turisty, jež si právě touto cestou chce uchovat pěkné vzpomínky za krásné chvíle.
zdroj foto: pixabay.com
10. 1. 2020
Globalizace se mi tak nějak zajídá. Zvlášť když cestuji do ciziny a vidím, že si neodvezu žádný originální kousek na sebe, protože všude na mě číhají stejné oděvní řetězce. Což je škoda. Jak ráda bych měla nějaký šmrncovní úlovek do šatníku ze země galského kohouta! Nebo originální oblečení, tak charakteristické pro temperamentní Italky, protože střihy a proporce jsou pro mě jako stvořené!Ne, nic takového. Uniformita všude se vším všudy. Přesněji řečeno, na výběr je toho spousta, ale nic, co by ve mně vzbudilo nadšení tím, že vychází z místních tradic a odlišuje se od jiného místa na světě.
Pravda je, že v každé zemi, která bývá obvykle v hledáčku středního proudu klasických turistů, bývají galerie, kde své módní doplňky nabízejí místní umělci. Ale pravda taky je, že cena bývá pro peněženku našince vyšší, než je schopen akceptovat.
Nevím už, kde jsem na to narazila, ale líbila se mi věta, že Italky se chtějí líbit, potrpí si na pěkné, kvalitní oblečení a že i když jdou třeba v sobotu ráno na tržnici, vezmou si klidně perlový náhrdelník.
To je přeci krása! Ne proto, že se ověsí pravými perlami, zlatem či stříbrem. Půvabné je to z toho důvodu, že neodkládají život na pozdější dobu. Podle mého uvažují takto: jsem žena, chci se cítit dobře, a jinak než bez mých perlového náhrdelníku od manžela to prostě nejde! A tak si ho vezmou nejen pro sváteční příležitosti, ale umějí si užívat přítomnosti a žijí „tady a teď“.
Moc dobře tomu rozumím. Není to o módních značkách ani o penězích jako takových. Ale o originalitě, sebevědomí, jisté životní moudrosti a kouzlu osobnosti.
A také o určitém kulturním bohatství, které s sebou každá země či národnost nese a které umí okořenit šatník a styl obyčejného turisty, jež si právě touto cestou chce uchovat pěkné vzpomínky za krásné chvíle.
zdroj foto: pixabay.com
| Tweet |
