My všichni školou povinní
V.
8. 12. 2018
Ano, přiznávám bez mučení, že sleduji reprízovaný seriál My všichni školou povinní. Důvod je prostý: řada scén se točila v mém rodném městě.
A nestačím žasnout, jak se od roku 1984 toto místo proměnilo. Co mě však zaujalo ještě víc, než bych očekávala, je počasí. Respektive obrovské množství sněhu, který v době, kdy se seriál natáčel, napadlo. Závěje, křupající sníh, sněhové vločky, rampouchy, mrazivé, ledové obrázky tvoří nádhernou zimní kulisu.
V poslední době se prakticky neustále mluví o tom, že čelíme suchu, které je mimořádné, a že rozhodně nejde o letošní výjimku, ale nejspíš trend do budoucna. Spodní vody vysychají, srážek je málo, příroda si s tím neví rady. Natož lidé.
V seriálu je sněhu skutečně hodně, a to nejenom ve městech, ale samozřejmě i na horách, konkrétně v Krkonoších nebo cestou na Ještěd. Ale pozor, záběry na libereckou přehradu jsou v souvislosti s tím naprosto nečekané. Vody je v ní málo, trestuhodně málo! Nemám příliš v oblibě jakékoli srovnávání, ale podobný pocit jsem měla letos v létě, když jsem přehradu viděla na vlastní oči. Prostě málo vody. Tristní pohled.
Nejsem zase takový pamětník, abych mohla říci, že dříve bylo běžné, aby vody bylo v přehradě málo nebo naopak sněhu hromady, ale rozhodně je zajímavé podívat se na to, jak to tu kdysi vypadalo. Když jsem seriál viděla poprvé, tak mě, podobně jako ostatní diváky, zajímal děj, zápletky, herecké výkony. Dnes je tomu jinak.
Dívám se na seriál spíše jako na historický dokument. Jak to vypadalo v ulicích, jak lidé chodili oblékaní, jak trávili volný čas, jak měli vybavené panelákové byty. Prostě retro v plné parádě. Ale ten sníh, ten je krásný. Jen doufám, že se k nám opět vrátí a nezůstane pouze v našich vzpomínkách.
ilustrační foto – zdroj: pixabay.com
8. 12. 2018
Ano, přiznávám bez mučení, že sleduji reprízovaný seriál My všichni školou povinní. Důvod je prostý: řada scén se točila v mém rodném městě. A nestačím žasnout, jak se od roku 1984 toto místo proměnilo. Co mě však zaujalo ještě víc, než bych očekávala, je počasí. Respektive obrovské množství sněhu, který v době, kdy se seriál natáčel, napadlo. Závěje, křupající sníh, sněhové vločky, rampouchy, mrazivé, ledové obrázky tvoří nádhernou zimní kulisu.
V poslední době se prakticky neustále mluví o tom, že čelíme suchu, které je mimořádné, a že rozhodně nejde o letošní výjimku, ale nejspíš trend do budoucna. Spodní vody vysychají, srážek je málo, příroda si s tím neví rady. Natož lidé.
V seriálu je sněhu skutečně hodně, a to nejenom ve městech, ale samozřejmě i na horách, konkrétně v Krkonoších nebo cestou na Ještěd. Ale pozor, záběry na libereckou přehradu jsou v souvislosti s tím naprosto nečekané. Vody je v ní málo, trestuhodně málo! Nemám příliš v oblibě jakékoli srovnávání, ale podobný pocit jsem měla letos v létě, když jsem přehradu viděla na vlastní oči. Prostě málo vody. Tristní pohled.
Nejsem zase takový pamětník, abych mohla říci, že dříve bylo běžné, aby vody bylo v přehradě málo nebo naopak sněhu hromady, ale rozhodně je zajímavé podívat se na to, jak to tu kdysi vypadalo. Když jsem seriál viděla poprvé, tak mě, podobně jako ostatní diváky, zajímal děj, zápletky, herecké výkony. Dnes je tomu jinak.
Dívám se na seriál spíše jako na historický dokument. Jak to vypadalo v ulicích, jak lidé chodili oblékaní, jak trávili volný čas, jak měli vybavené panelákové byty. Prostě retro v plné parádě. Ale ten sníh, ten je krásný. Jen doufám, že se k nám opět vrátí a nezůstane pouze v našich vzpomínkách.
ilustrační foto – zdroj: pixabay.com
| Tweet |
