Máte slovo aneb když jeden křičí na druhého
Venušanka
17. 1. 2014
Tak takovou vřavu jsem dlouho nezažila. Mrkla jsem jen tak ze cviku na Máte slovo, kde se řešily církevní restituce – křik, osočování ze lži, jeden druhému skákal do řeči. Kam se poděla křesťanská láska?
Je mi fuk, jak dopadnou restituce, každopádně bylo zajímavé s odstupem sledovat, jaké argumenty aktéři a pozvaní hosté používali, a zejména – jak to kdo emočně prožíval. Tam, kde bych čekala slušnost a toleranci, to zavánělo demagogií, laik se v dané problematice orientoval, řekla bych, čím dál méně.
Velmi oblíbeným nástrojem bývají tabulky, grafy, statistiky – když je nejhůř, diskutér se vytasí s těmito tabulkami, ukáže je na kameru, blik, divák se nestačí ani zorientovat a je to fuč. Ale ouha, za chvíli je z opačného rohu místnosti slyšet jiný protiargument, podepřený dalším barevným grafem.
Ano, chápu zjitřenou atmosféru, šlo o peníze. Téma velmi citlivé snad pro každého. Nicméně, očekávala bych jemnější výrazové prostředky, ne tak výbušné chování a především více fakt, která jsou historicky skutečně podložená a tím pádem nezpochybnitelná. Protože spekulovat, jak církev k majetku přišla, mi přišlo skoro jako když se primárně vůbec bavíme o tom, jakou roli církev kdysi v naší historii hrála a jak se to celé odvíjelo až do té dnešní podoby.
Kdybych měla jakákoli očekávání, musela bych být nutně znechucená. To se nestalo. Nicméně mírný podiv nad tím, že se lidé a také církevní hodnostáři nedokáží před kamerou krotit, je, myslím, na místě. Marně přemýšlím, o čem by se musel vést dialog s církví, aby nálada nebyla výbušná? Nic mne nenapadá.
Ano, tento pořad je postaven na tom, že se zvolí kontroverzní téma, pozvou se lidé, stojící na odvrácených stranách názorového spektra a „pak už to jede“. Kdo je zvyklý u televize klimbat a myslel si, že si u tohoto pořadu zdřímne, měl smůlu. Tento díl byl skutečně velmi emotivní. A nebo mi to pouze tak připadá, protože já bych se nikdy k takové reakci vyprovokovat nenechala? Těžko říci. Co vy na to, přátelé? Bylo to hodně ostré klání nebo se vám naopak líbilo, že to mělo „grády“?
PS: doufám, že případná diskuse pod článkem nebude tak vypjatá jako televizní pořad, o němž píšu :‑)
Zdroj fotografie:
http://www.publicdomainpictures.net/view‑image.php?image=54439&picture=ruku‑s‑ukazovackem
17. 1. 2014
Tak takovou vřavu jsem dlouho nezažila. Mrkla jsem jen tak ze cviku na Máte slovo, kde se řešily církevní restituce – křik, osočování ze lži, jeden druhému skákal do řeči. Kam se poděla křesťanská láska? Je mi fuk, jak dopadnou restituce, každopádně bylo zajímavé s odstupem sledovat, jaké argumenty aktéři a pozvaní hosté používali, a zejména – jak to kdo emočně prožíval. Tam, kde bych čekala slušnost a toleranci, to zavánělo demagogií, laik se v dané problematice orientoval, řekla bych, čím dál méně.
Velmi oblíbeným nástrojem bývají tabulky, grafy, statistiky – když je nejhůř, diskutér se vytasí s těmito tabulkami, ukáže je na kameru, blik, divák se nestačí ani zorientovat a je to fuč. Ale ouha, za chvíli je z opačného rohu místnosti slyšet jiný protiargument, podepřený dalším barevným grafem.
Ano, chápu zjitřenou atmosféru, šlo o peníze. Téma velmi citlivé snad pro každého. Nicméně, očekávala bych jemnější výrazové prostředky, ne tak výbušné chování a především více fakt, která jsou historicky skutečně podložená a tím pádem nezpochybnitelná. Protože spekulovat, jak církev k majetku přišla, mi přišlo skoro jako když se primárně vůbec bavíme o tom, jakou roli církev kdysi v naší historii hrála a jak se to celé odvíjelo až do té dnešní podoby.
Kdybych měla jakákoli očekávání, musela bych být nutně znechucená. To se nestalo. Nicméně mírný podiv nad tím, že se lidé a také církevní hodnostáři nedokáží před kamerou krotit, je, myslím, na místě. Marně přemýšlím, o čem by se musel vést dialog s církví, aby nálada nebyla výbušná? Nic mne nenapadá.
Ano, tento pořad je postaven na tom, že se zvolí kontroverzní téma, pozvou se lidé, stojící na odvrácených stranách názorového spektra a „pak už to jede“. Kdo je zvyklý u televize klimbat a myslel si, že si u tohoto pořadu zdřímne, měl smůlu. Tento díl byl skutečně velmi emotivní. A nebo mi to pouze tak připadá, protože já bych se nikdy k takové reakci vyprovokovat nenechala? Těžko říci. Co vy na to, přátelé? Bylo to hodně ostré klání nebo se vám naopak líbilo, že to mělo „grády“?
PS: doufám, že případná diskuse pod článkem nebude tak vypjatá jako televizní pořad, o němž píšu :‑)
Zdroj fotografie:
http://www.publicdomainpictures.net/view‑image.php?image=54439&picture=ruku‑s‑ukazovackem
| Tweet |
