Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Šťasten, kdo zemře dříve, než sám začne volat smrt, aby si ho vzala.
(Francis Bacon)

Tu osobu neřeším, má svých problémů dost… Opravdu??

V,
28. 11. 2012
Tu osobu neřeším, má svých problémů dost… Opravdu??Téhle větě, která často zní velmi blazeovaně, se musím pokaždé usmát. Není lepší neříkat vůbec nic, žít (svůj život) a nechat žít? Zdánlivě toto pravidlo porušuji, ale… však pochopíte. Staré utahané herky. I ty mezi námi žijí.

Velmi často to slýcháme od těch, co ničeho v životě nedosáhli. Zvláštní odnož tvoří ti, co mají osnovy, věstníky, oběžníky, prováděcí předpisy a běda, kdo jim na ně mákne.

Ale nechci se dotknout slušných lidí, jen vím, že ti slušní se příliš neprojevují. A vím, že jich je drtivá většina. Věřím tomu, že v téhle zemi určitě ano. Mrzí mě, že jsou tak nenápadní. K jejich škodě i nás všech…

Proč někteří lidé mají neutuchající potřebu dávat najevo svoji nadřazenost nad těmi, kteří mají podle nich problémy? Není lepší pomoci? Nebo ještě lépe, řešit ty své?

No není! Tihle nespokojenci se radši s gustem budou vrtat v tom, o čem vědí, s odpuštěním, kulové. Jen aby nemuseli u sebe nic měnit.

Závidí, nepřejí v první řadě samostatnost, soběstačnost, i když stát na vlastních nohou a nenatahovat ruku a nechtít od státu almužnu v podobě mzdy je někdy pro některé ze slušných živnostníků fuška. Uznávám. Ale stojí to za to, nemít šéfa! Kdo nezažil, nepochopí.

Co dělají tyto „radilky“, které rozdávají rady, kudy chodí? Ve volném čase navlékají korálky a považují to za umění, dřepí třicet let na jednom místě a frfňají, o víkendu patlají barevné, přeslazené dorty, na klíně houpou domácí zvířata nebo vnoučata a na všechno ostatní už rezignovaly.

Prosím vás, netýká se všech babiček ani žen v letech, ale velmi zvláštní menšinové internetové subkultury, která si potrpí na hromadu blikajících obrázků, posetých glitry a jiný nevkus. Čím víc barviček a infantilních motivů, tím lépe. Čím víc blikátek a pentliček, tím lépe. Moje babička říkávala: nahoře huj, dole fuj.

V internetových debatách jsou nicméně „cool“ a „free“, každou větu proloží tak patnácti smajlíky, kteří se smějí, až se za svá animovaná břicha popadají.

Jak jinak, je důležité si ze všeho utahovat. Nám přeci, holky, co jsme mladé duchem i navzdory rodnému listu, patří svět, ne? A i kdyby ne, můžeme si to mezi sebou úspěšně nalhávat. Na jednom místečku, kde se houfujeme. A přesto je nás čím dál míň. Čímpak to asi je?

Mnohé z nich byly celý život zaměstnané, nevědí, jaké to je, zodpovídat sám za sebe, jít s kůží na trh. A jsou tím pádem nad věcí. No jo, ty nešťastné osnovy a věstníky!!

Neškodilo by, kdyby se tyto diskutérky trošku zorientovaly, alespoň pro svoji potřebu, v psychologii.

Zrcadlení… pro zjednodušení vysvětlím takto.

Dejme tomu, že jsem tlustá (ne, opravdu to není s mými 55 kg můj problém, ale jako příklad to dobře poslouží).

A protože mi vadí, že jsem tlustá, a mám problémy, tak od toho odvádím pozornost a zrcadlím – a jak jinak, než že utrousím na adresu kdejaké vyhublé špejle: holky, neřešte ji, je tlustá, má svých problémů dost.

Všichni koukají na vyzáblou špejli, která „má přeci problémy s nadváhou“, zatímco já, dáma trpící tloušťkou a obžerstvím jsem logicky mimo jejich zorný úhel. Odvedu pozornost jinam.

Ano, i takhle, krásně, v sebeklamu se dá prožít život. Být naoko free až do doby, než nade mnou zaklapnou víko rakve, být nad věcí, skvělým psychologem, který diagnostikuje lidi na dálku, rozdává moudra a je především, vždy, ale vždy a za každých okolností tak těžce v pohodě, až každého soudného člověka napadne, že tady něco není v pořádku.

Tito lidé neznají vlastní cenu a hodnotu, své klady a stinné stránky. Nepřemýšlí o nich, zaměstnávají je ostatní.

A nejkrásnější věty, které tito lidé používají, jsou: pche, že ji vůbec řešíte, ta ženská mi nestojí za řeč! Ale jo, stojí. Jinak by tato věta nikdy nebyla vypuštěna z úst, napsána na papír, do diskusního fóra, blogu. Nikam. Neobjevila by se ani v mysli dotyčného.

Může se to stát každému z vás a stává se to bohužel často. Co s tím?

Hledejme svůj vlastní střed! Jde to. Není to tak těžké, jak se na první pohled zdá! Ale chce to jedno jediné – oprostit se od toho, co dělají ostatní, jestli mají problémy a pokud je mají, tak jestli a jak je řeší. Není to každého věc? Je. Ráda bych vám poradila, jak na to.

Myslím, že hodně lidí je v poslední době nešťastných. Nevím proč. Minulost, budoucnost tvoří osu jejich myšlení. Zkuste žít přítomností. TEĎ. Ono totiž nic jiného než ono TEĎ neexistuje. A pokud máte na zřeteli jogínské TEĎ, nikdy, nikdy se vás nemůže dotknout již to, co bylo. Jste osvícení…

Zkroťte svoji mysl, zapomeňte na staré křivdy, milí přátelé, ponořte se více sami do sebe, do svého nitra. Pro někoho to bude práce velmi těžká, pro někoho přímo nemožná. Ale jiná cesta k vnitřnímu osvobození neexistuje.

A poslední myšlenka na závěr. Věci nejsou dobré nebo špatné. Nejsou nijaké. Jsou takové, jak je chceme vidět. Přeji hodně štěstí při hledání sebe sama… a také vím, že hodně lidí asi popudím, protože vždy je lepší všímat si toho, co je mimo mě, protože to změnit nemohu. Sebe změnit mohu – ale na to zase řadě lidí chybí odvaha a chuť. Není však nic krásnějšího!

Kdyby tohle lidé pochopili (úžasný herec, pan Jaroslav Dušek, to velmi dobře ví), tak farmaceutický průmysl zkolabuje: zbavíme se nemocí, zbavíme se zátěží, nejistot, problémů ve vztazích, nenávisti, závisti… Tak do toho! Nikdy není pozdě! Zvládněme to, krůček po krůčku, a podejme ruku těm slabším…


          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 961 den v provozu
• 4 935 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 30.06.2022 a svátek má Šárka