Svět slov

My status

Vyhledávání

Nové příspěvky

Alexandra (23.10. v 15:29)
Se spánkem je to svatá pravda, spím špatně, tak si dělám vločkovou polívku nebo kaši. Pozoruju po ovesných vločkách zlepšení! A ještě mě snídaně nebo véča vyjde na pár korun, takže...
potrefená husa (21.10. v 18:54)
Krásný článek! Každá mamka si zaslouží Nobelovku. Už proto že nás přivedly na svět,za to jim patří dík a to ne jen v Den matek! Pěkné a inspirativní počteníčko! ...
UVita (16.10. v 17:43)
pavlína: mám ještě prostěradla a i nějaké povlečení, které jsem dostala do výbavy. A to už je 45 roků! Tak kvalitní to bylo. Dnes si sice koupím módní, ale nic moc to...
pavlína (15.10. v 12:09)
Uvita, přesně! Ta bavlna byla tak řídká jako fáčovina, ale dokud to bylo zabalený nešlo to poznat. Gratuluju k vrácení peněz,proč by měl někdo vydělat na tom že prodává nekvalitní věci? Taky si...
UVita (15.10. v 11:57)
Taky jsem tak jednou naletěla. Až doma jsem zjistila, jak jsem celé povlečení rozdělala, že je látka řídká jak sítko. Ale naštěstí jsem tam ještě zastihla prodejce a hned mu to vrátila. Zprvu...
pavlína (14.10. v 22:07)
Trápilo mě to s pauzami několik let.Ta bolest! Nemohla jsem jíst, zhubla jsem a doktoři si nevěděli rady.Pak to nějak samo v těhotenství odeznělo. Od té doby mám pokoj. ...
UVita (09.10. v 20:50)
Protože jsem se pracovala v zaměstnání, kde jsme pečovali o starší nebo ne zrovna soběstačné lidi, chci trochu poradit. V první řadě si vyřiďte na tatínka příspěvek na sociálce. A pak se informujte,...
Dobroslava (09.10. v 09:46)
Co takhle poradit se s praktickým lékařem, na co má pacient nárok ze zdravotního pojištění? Home care, pečovatelka, která přijde v době, kdy vy jste v práci, podá léky, pomůže vykoupat apod. A...
lotosový květ (07.10. v 13:55)
Nevěřím třeba psychologovi, který psychologii nestudoval. K léčiteli bych taky nešla a s hubnutím starosti nemám. Hodně bych asi dala na hodnocení co bývá na internetu a hlavně bych nesvěřila dítě do...
dohnalova (02.10. v 21:10)
Něco podobného se mi stalo, když jsem ještě měla pevnou linku a neměla mobil, dnes je to naopak! Měl k nám přijet syn s dětima, bydlí 80 km od nás, měl volat. Měl volat ve středu, že v sobotu...
mememe (29.09. v 13:10)
Moc pěkný článek!Také jsem si v rychlosti asi dvakrát nevzpomněla na vlastní telefonní číslo...Jsem ráda,že v tom nejsem...
bertice (26.09. v 17:01)
Kojení na veřejnosti mi také někdy vadí. Pokud matka kojí své dítko stran veřejnosti, třeba v parku na lavičce, nic proti. Ale vystavovat se na odiv davům, to se mi opravdu příčí. Sama mám 3 děti a...
batmanka (20.09. v 15:49)
Je to hrozný nezvyk.Vždycky mám nepříjemný pocit,že je válka.Divný,c co? Jako kdyby se čas vrátil třeba o sto let zpět ...
modelka (20.09. v 15:46)
Nutriční poradce bych nezavrhovala,změří procento tuku, svalové hmoty, vodu.Tam si poradit nechám,ale vyzkoušela jsem už dva.O tom ostatním si myslím svoje Každý si musí pomoct sám,je to škola...
lotosový květ (17.09. v 09:38)
Neomalenci se najdou mezi mladými i starými. Nebo si někdo myslí, že když je mladý člověk nevychovaný sobecký a bezcharakterní fracek tak že z něj ve stáří bude moudrý a laskavý člověk?Já myslím že...
dohnalova (17.09. v 08:18)
Prima! Blbá huso je přesný obrázek dnešních mladých blbých hus! Umí asi jen nadávat, myslí si že jen jim patří svět, pracovat neumí, ale ničit to, co staří vybudovali, to jim tedy jde!, nemají úctu...
potrefená husa (12.09. v 17:47)
Bylo to myšleno v dobrém o té starší generaci. Každému přeci vadí něco jiného,ne? Mně vadí pohled na opilce a netolerantní lidi,co jiným nadávají ...
ozon (12.09. v 16:13)
Tak ať se starší generace nedívá !!! blbá huso ...
potrefená husa (12.09. v 10:12)
Ano, dítě jíst musí, ale ne tak aby ostatní nevěděli kam s očima.Starší generace na to není zvyklá ...
akvamarín (12.09. v 10:10)
Vařit můžu na plynu. Asi bych si u toho četla knihu nebo vzala pletení Já bych si poradila. ...
TOPlist

Guláš

www.biodroga.cz

Chvála pomalostiChvála pomalosti
... a další soutěže...

Jan Sláma
27. 7. 2012
GulášNevěděl jsem, jak mám začít popisovat recept, který vlastně není receptem, protože co dát do guláše ví snad každý. Kdo neví, tak ho nevaří a kdo by chtěl, ten si snadno sežene recept.

Nakonec žijeme v digitálním světě a můžeme si cokoliv najít na internetu nebo zavolat mamince či babičce.

Přiznám se bez mučení, byl to můj druhý guláš v kariéře novodobého kuchaře.

Když je chlap sám, brzy zjistí, že to prádlo nemá nožičky a nenaskáče samo do pračky a že stravovat se pořád po hospodách taky není řešení. O tom, že se raději nechám tisíckrát ujistit, že textilní výrobek je opravdu z kvalitního přírodního materiálu a že se nemusí žehlit, vám psát nebudu. Jde přece o vaření. Stejně nakonec zjistíte, že ta košile se po vyžehlení zmačká i na ramínku ve skříni a že jste zase naletěli.

Jak jsem se již zmínil, jde o ten guláš. Ale abych se k tomu dostal, musím se vrátit vůbec k tomu nápadu (a to jsem si myslel, že napsat začátek bude nejhorší...).

Když se sejdou čtyři chlapi v hospodě na pivu, někdy dokáží prokecat víc času než lecjaké ženy. Navíc, když se těch piv sejde víc a začíná ono slavné chlapské chvástání. A přesně tohle se stalo i mě. Druhý den po tom, co jsem byl vylákán do spárů hospody pod lacinou a z počátku tak nevinou záminkou jednoho či dvou piv, přišla sms od kamaráda s dotazem, zda ten gulášek u mě v pátek platí.

S hrůzou v očích jsem si uvědomil, jak jsem si zase honil triko a nejen to, byl jsem ochoten to i dokázat. Výmluva nepřicházela v úvahu a proto jsem s jistotou odpověděl, že samozřejmě, že bych byl dotčen, kdyby si o mě někdo myslel, že se jen chvástám v hospodě a druhý den nejsem schopen dodržet ono pověstné chlapské slovo. Čímž jsem si vykopal hrobeček. Vlastně nevykopal, ale nachystal lopatu v podobě pohoštění kamarádů a smuteční píseň jako gulášové menu.

Začal jsem lehce panikařit. Byl totiž čtvrtek a v pátek se měla ona hostina konat. Jediná možnost na zvládnutí celého úkolu spočívala na odpoledne po práci, které jsem chtěl strávit vyleháváním opice, přivozené včerejším popíjením. Mé obavy se lehce zmírnily tím, že jsem si vzpomněl na to, co obsahují útroby mého mrazícího zařízení. Věděl jsem, že mám kosti na vývar a balíček zadního, na guláš ne moc vhodného masa a krabičku s králíkem na paprice, pozůstatek mého vaření z minula.

Vzápětí se mi vybavil byt a věřte tomu, je znát, že ony místnosti obývá pouze muž. Takže jsem navíc potřeboval uklidit. A byl jsem zase tam, kde jsem byl. Čirou náhodou jsem se dostal z práce dřív a nastal kolotoč událostí, které nabraly rychlý, leč úspěšný spád.

Po příchodu na byt jsem okamžitě vyndal oba balíčky masa, napustil hrnec studenou vodou a ponořil jsem je tam. Mezitím jsem se věnoval úklidu, což znamenalo vykonat snad úplně všechny domácí práce, které člověk zná. Dokonce jsem dělal věci, které jsem už dlouhou dobu odkládal. A mezitím jsem vařil.

Kosti ještě dosti zmrzlé jsem pod tekoucí vodou silou od sebe oderval, naházel do tlakáče, přidal kořenovou zeleninu, pepř, sůl a dal vařit. Na rozmrazení masa normálním způsobem nebyl čas. Na řadu musela přijít mikrovlnka, která byla tuším přivezena těsně po revoluci z Německa. Funguje zcela spolehlivě, ale trvá mi vždy zhruba pět minut, než se do ní dostanu. Je to takový prazvláštní mechanismus a tlačítko je už za léta provozu dosti opotřebované a tudíž je třeba šikovně a hlavně opakovaně mačkat než se konečně dvířka otevřou.

Dal jsem z části povolené maso do trouby a zapnul. Mezitím jsem vyndal prádlo a měl jsem radost z toho, že jsem se konečně donutil vyprat.

Vaření dál probíhalo zcela normálně až na menší drobnost a tou bylo to, že jsem si chtěl gulášek kapičku přiostřit. Osobně mám rád pálivá jídla a snesu hodně ostré pokrmy. Ovšem s tím, co udělaly pouhé dvě, a to ještě dosti malé, chilli papričky, se dá srovnávat snad jen polykání žiletek. Z minulé zkušenosti s podléváním u vaření, jsem se nechtěl dostat do stejné situace dvakrát, ale v tento moment jsem nenacházel jiné řešení. Vychlazené pivo příjemně zvlažilo mé do ruda rozpálené hrdlo. A všechno šlo o poznání tak nějak snadněji.

Studený pot už dále nestékal po mém čele, žaludek se konečně po celém dni uklidnil a útrobami se mi rozlilo příjemné teplo. Zvládl jsem jich ještě pár, než jsem šel spát.

Na druhý den jsem byl připraven uvítat mé kamarády a už dopoledne jsem je varoval, že gulášek je kapánek ostřejší a pro ty, co mají ještě narozdíl ode mě alespoň nějaké chuťové pohárky, jsem zakoupil bednu ležáku, jako tlumiče rozpálených hrdel.

Akce probíhala parádně, pánové jeden po druhém při svém příchodu pochválili úklid a protože mě znají, podezřívali mě, že tu na úklid mám nějakou ženu. A když jsem ohřál řádně rozleželého mexikána, nevěřili, že něco co takto božsky voní, jsem stvořil já sám. Leč jak za chvíli zakusili, opak byl pravdou.

Pětice mužů, sedících kolem jednoho stolu, nepřestávala tahat kapesníky na utírání rozpálených obličejů. O konzumaci ležáku se ani zmiňovat nemusím a co víc, málem se poprali o chleba, který zmizel kompletně a to jsem měl dva bochníky.

Celé pohoštění se neslo v přátelském duchu a dohra byla v nedaleké restauraci. Za což jsem byl pochválen a jeden z mých kolegů naznal, že existují i méně namáhavé způsoby, jak si udělat žízeň, než nesmyslné běhání za míčem. A co víc si přát, než se dozvědět, že rčení správné chilli pálí dvakrát, je více než pravdivé.

Navíc se pánové jednohlasně shodli na tom, že pálení druhý den, kdy je pociťováno při činnosti opačné, něž přijímání potravy, je mnohem horší a co víc, nelze je uhasit ležákem ani ničím jiným.

S pocitem dobře odvedené práce jsem ulehl a konečně dal odpočinout své tělesné schránce. Akce byla úspěšná, vždyť se o ní mluvilo ještě druhý den a věřím, že vzpomínka na mexikána nebyla poslední.

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Redakční zprávy

Přátelé, kdo CHCE ZVÝŠIT SVOJI ŠANCI NA VÝHRU, MŮŽE DENNĚ SOUTĚŽIT - denně lze u každé soutěže vybrat správnou odpověď - ČÍM VÍCE SPRÁVNÝCH ODPOVĚDÍ, TÍM VĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOST VÝHRY!

Metafora

Soutěže

Kumihimo
Kniha plná návodů na originální šperky
Kniha "Žena" a sada Prožitkových karet
Pro duši a pohodu každé ženy
Manželky
Výborná kniha o nás, ženách :-)
Gumičky - hit, který zachvátil svět!
Propadněte i vy gumičkové mánii :-)
Parfém Chloé Chloé
Osobitá, podmanivá a smyslná vůně pro ženy
Edith Piaf: bez lásky nejsme nic
Dechberoucí životopis fenomenální zpěvačky
kniha Pamatujte na Alamo
Historie, literatura faktu
Chvála pomalosti
Kniha, kterou by měl mít doma každý :-)

Na magazínu jsou:

zindule, Mary, hefka, Venušanka, VilmaB, GustaB, kadlick, DrKB, VilmaR, joko, maruska, starýchřestýš, Ivetinecka, danka7, Hojaro, evina19, machilena123, rtgerardalis, formule, Janulka, fredie, helikoptera, popilekkk, dvorakoj, hele1, Andula, sonak, Sametka, p.u.s.a, Alexandra, velina, dagos
RSS
RSS

 

Venušanka v číslech:
• 3 154 dnů v provozu
• 4 359 článků
• 1 191 soutěž
• 12 709 uživatelů


Copyright © 2006-2014 Venušanka - magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 23.10.2014 a svátek má Teodor