Kalousek, Berousek, Ubrousek a spol.

Když jsem v červnu byla v divadle, litovala jsem, že si další představení budu muset až do září odepřít. Zrovna tak jsem štkala, že cirkus zavítá do našeho města až na podzim. Takže šlus.

Ó, jak jsem se mýlila! Středeční přímý přenos z poslanecké sněmovny předčil co do hereckého umu svých aktérů má očekávání a spojil oba prvky, tedy divadlo a cirkus, dohromady!

Kdyby to nebyla tragédie, řekla bych, že jsem se královsky bavila: rétorické umění některých poslanců je skutečně brilantní.

Někteří mluví, jen aby nebyli zticha, další osočují hlava nehlava politické nepřátele, další monotónně naříkají, jiní hledají rádoby filosofická východiska, pak jsou tací, co snad ani nevědí, o čem mluví, ale ústní otvor si dobrovolně třepí, pár jedinců se nechává unést emocemi neznámo kam, v kontrastu s nimi připomínají jiní exempláři nudné uspávače hadů.

Je tam vše, co má být: nebýt toho, že to připomíná antickou tragédii, řekla bych, že je to velice zdařilá komedie.

Pikantní je, že slovo „kmotr“ v naší politice zdomácnělo. Zrovna tak se jednotlivé politické strany zcela otevřeně osočují, kdo si víc nakradl. Takže už se to netutlá, jen se to přehazuje jak horká brambora z jedné strany hřiště na druhou. Už to tu bereme jako holý fakt, stejně jako skutečnost, že se nikdy si nedozvíme, jak to bylo.

A já si ani nejsem jistá, jestli o to stojím.

Jedna věc mi ale není jasná: copak poslanci nemají dost soudnosti a odstupu, aby si uvědomili, že se chovají jako nevycválané hysterické děti, jimž někdo bere kyblíček? Asi ne. Pokud by tomu tak bylo, chovali by se úplně jinak. Ale zase, na druhou stranu, o čem bychom se bavili v internetových diskusích, v hospodách u piva, na zastávce autobusu nebo jen tak, doma, v rodině, s přáteli, mezi sebou?

Pane Hašku, díky za vojáka Švejka. Předeběhl jste dobu. Vy jste popsal jednoho jediného.

Vidíte, netrvalo dlouho a najednou se jich v politice vyrojila celá plejáda. Džina už zpátky do lahve nevrátíme. A tak nezbyde, než se s ním naučit žít…

Tweet