Krém na ruky
Andaa
15. 11. 2010
Dycky dyž si něco kupuju, tož si čtu enom ty velké nadpise. Nečtu si kolik to má éčeka a takových tych blbin. Né proto, že by mňa to nezajímalo, ale proto, že ty blechy nemožu přečíst aj dyž mně na nosu sedijú brýle.
V pátek sem u nás v obchodě našla v akci krém na ruky. A měli tam víc druhú. Už sem měla v košíku měsíčkový, dyž sem si všímla, že vedle mají s ženšenem. Hneď sem to vyměnila. Dyť ten je vlastně na všecko a určitě mě vyléčí aj ty rozpraskané paty.
Doma sem si hneď troščku plcla na paprče. Vtíral sa těžko. No to je tú kvalitú, dyť to néni žádná indulona, pomyslela sem si. A vůbec mně nevadilo, že mám na pazurách trošičku bílý povlak. Dyž sem potom umyla náčení a ruky sa mně zdály takové hebké, usúdila sem, že je to noční krém a že potřebuje delší dobu na vsáknutí.
Večer, dyž už Béleš spal, tož sem vlézla aj s tubú krému do pelechu, zhasnúla sem, abych s natřítýma hnátama nemosela šmatlat k vypínaču a na ruku sem si plcla notnú dávku teho zázračného krému. Ložnicú sa rozlila taková mentolová vůňa.
Pomyslela sem si, že to možná bude masážní, ale že vůbec neuškodí, dyž sa popatlu celá. Pečlivě sem si potřela rozpraskané paty a hnáty až ke kolenám potřela si paprče až k lokťám a taky celú hubu aj krk. Byla sem zvědavá, co ráno bude Béleš říkat na moju vizáž. Spokojeno sem sa zachumlala a usnula.
Ráno mě probudil zděšený výkřik. Otevřela sem oči a uviděla Béleša, jak na mě čučí s otevřítú hubú. Svúdně sem sa na něho zašťúřila a čekala lichotku. „Prosímtě, jak to vypadáš“? zeptal sa udiveno. Podívala sem sa na pazury a viděla, že jich mám celé bílé. Zrovna tak aj hnáty. Dyž sem sa podívala do zrcadla, uviděla sem tam princeznu Krasomilu, kerá nechce, aby ju ve mlýně poznali vojáci. Dyž sem to nadělení ze sebe umyla, šla sem za mladým Béleškem.
“Prosím tě, přečti mě, esli je to masážní krém nebo normální,“ poprosila sem ho. On si ty blechy potichu přečetl a začal sa řehonit, až sa za břuch popadal. „Tož jaký je?“ Ptala sem sa.
On sebú pláskl na gauč, třepal nohama a vykřikoval: „To je, HAHA, HIHI, to je, HAHA, víš co toje?“
“No krém se ženšenem, enom nevím, esli masážní nebo výživný.“
“HAHA, HEHE, HIHI, to je zubní pasta. HAHA.“
Vaša tetka Béleška
15. 11. 2010
Dycky dyž si něco kupuju, tož si čtu enom ty velké nadpise. Nečtu si kolik to má éčeka a takových tych blbin. Né proto, že by mňa to nezajímalo, ale proto, že ty blechy nemožu přečíst aj dyž mně na nosu sedijú brýle.V pátek sem u nás v obchodě našla v akci krém na ruky. A měli tam víc druhú. Už sem měla v košíku měsíčkový, dyž sem si všímla, že vedle mají s ženšenem. Hneď sem to vyměnila. Dyť ten je vlastně na všecko a určitě mě vyléčí aj ty rozpraskané paty.
Doma sem si hneď troščku plcla na paprče. Vtíral sa těžko. No to je tú kvalitú, dyť to néni žádná indulona, pomyslela sem si. A vůbec mně nevadilo, že mám na pazurách trošičku bílý povlak. Dyž sem potom umyla náčení a ruky sa mně zdály takové hebké, usúdila sem, že je to noční krém a že potřebuje delší dobu na vsáknutí.
Večer, dyž už Béleš spal, tož sem vlézla aj s tubú krému do pelechu, zhasnúla sem, abych s natřítýma hnátama nemosela šmatlat k vypínaču a na ruku sem si plcla notnú dávku teho zázračného krému. Ložnicú sa rozlila taková mentolová vůňa.
Pomyslela sem si, že to možná bude masážní, ale že vůbec neuškodí, dyž sa popatlu celá. Pečlivě sem si potřela rozpraskané paty a hnáty až ke kolenám potřela si paprče až k lokťám a taky celú hubu aj krk. Byla sem zvědavá, co ráno bude Béleš říkat na moju vizáž. Spokojeno sem sa zachumlala a usnula.
Ráno mě probudil zděšený výkřik. Otevřela sem oči a uviděla Béleša, jak na mě čučí s otevřítú hubú. Svúdně sem sa na něho zašťúřila a čekala lichotku. „Prosímtě, jak to vypadáš“? zeptal sa udiveno. Podívala sem sa na pazury a viděla, že jich mám celé bílé. Zrovna tak aj hnáty. Dyž sem sa podívala do zrcadla, uviděla sem tam princeznu Krasomilu, kerá nechce, aby ju ve mlýně poznali vojáci. Dyž sem to nadělení ze sebe umyla, šla sem za mladým Béleškem.
“Prosím tě, přečti mě, esli je to masážní krém nebo normální,“ poprosila sem ho. On si ty blechy potichu přečetl a začal sa řehonit, až sa za břuch popadal. „Tož jaký je?“ Ptala sem sa.
On sebú pláskl na gauč, třepal nohama a vykřikoval: „To je, HAHA, HIHI, to je, HAHA, víš co toje?“
“No krém se ženšenem, enom nevím, esli masážní nebo výživný.“
“HAHA, HEHE, HIHI, to je zubní pasta. HAHA.“
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
