Na stromě
Béleška
10. 9. 2010
Na našem koncu dědiny byli samí kluci a mezi něma dvě růžičky.
Moja najlepší kamarádka Majka a já. Ale vůbec nám to nevadilo. Měli sme hodně ochránců a dyž sa prováďala nejaká lumpárna, tož sme neostávali pozadu. A protože kůsek za naším byl les, tož na jeho kraji sme sa parádně vyřádili.
Stavijali sme si tam bunkry a taky sme válčili. O střelivo nebylo zle. Dyť všady leželo šišek a taky na kraji rostlo dosť bodláků a ty sa krásně chytaly na svetry a co teprve dyž nám to někdo hodil do vlasů. To sme měli na dlůho o zábavu postarané.
No jednů nekeho napadlo, že uděláme sútěž, kdo vyleze na najvyšší borovicu. Chvilku sme s Majkú dělali porotce, ale potém sme si řekli, že by v tem byl čert, abychom tych klukú neporazili.
A tož sme sa chuťo pustili do lezení. Šplhali sme jak dvě veverky a chechtali sa, jak na nás kluci čučijú. Už sme byli výš než byla poslední značka, dyž Majka řekla, že dál nepoleze, že sa jí točí hlava a že sa vrátí. Enemže to důle nejak nešlo.
Pokřikovali sme na kluky, co máme dělat. První nám radili zespodu,potom Frncek lézl za nama, ale nás nejak nechtěly poslúchat ruky ani nohy a bečali sme, že spadneme na zem.
Tož Joža, kerý býval najblíž, utěkál dom pro žebřík, ale ten byl krátký. No co včíl? Kluci sa důle radili, dyž v tem šla okolo jedna tetička na roští. My sme už s Majků ječali jak sirény a tož ju hneď napadlo, co sa děje.
Otočila sa na patě a za chvilku už letělo pár chlapů se žebříkama, ale furt to bylo prd platné. Nikdo sa nás neodvážil snést důle.
Dyž už sme mysleli, že na tem stromě ostaneme navěky, tož dojeli hasiči a pěkně nás po žebříku snésli důle. No jasné, že dyž nás předávali rodičom, tož sme od nich dostali pěkných pár facek, ale bylo vidět, že sú rádi, že nás majú dúle.
Od téj doby už sme rači na stromy v lesu nelézli a chodili s klukama nna třešně. Vůbec nám nevadilo,že pola sú na druhéj straně dědiny. Stejně sme na ně chodili. Ale opatrno,aby sme nepodupaly úrodu a neponičili strom. Kluci trhali a my sme vartovali, aby nás nikdo nechytíl.
Věděli sme, že dybysme tetičku nebo strýčka, keří na poli pracovali pěkně poprosili, tož by nám třešně dali. Ale to by už tak nechutnalo. Kradené mělo daleko lepší chuť.
Dyž nás někdo chytíl, tož nikdy nešél žalovat, že krademe.Při najhorším nám dal pár lepanců a bylo to. Nekdy na nás enom zavolál, ať nepolámeme halúzky a až sa najíme, ať mu dojdeme pomoct. Nikdy sme neutékli a oni byli rádi,že majú pomocníky.
Vaša tetka Béleška
10. 9. 2010
Na našem koncu dědiny byli samí kluci a mezi něma dvě růžičky.Moja najlepší kamarádka Majka a já. Ale vůbec nám to nevadilo. Měli sme hodně ochránců a dyž sa prováďala nejaká lumpárna, tož sme neostávali pozadu. A protože kůsek za naším byl les, tož na jeho kraji sme sa parádně vyřádili.
Stavijali sme si tam bunkry a taky sme válčili. O střelivo nebylo zle. Dyť všady leželo šišek a taky na kraji rostlo dosť bodláků a ty sa krásně chytaly na svetry a co teprve dyž nám to někdo hodil do vlasů. To sme měli na dlůho o zábavu postarané.
No jednů nekeho napadlo, že uděláme sútěž, kdo vyleze na najvyšší borovicu. Chvilku sme s Majkú dělali porotce, ale potém sme si řekli, že by v tem byl čert, abychom tych klukú neporazili.
A tož sme sa chuťo pustili do lezení. Šplhali sme jak dvě veverky a chechtali sa, jak na nás kluci čučijú. Už sme byli výš než byla poslední značka, dyž Majka řekla, že dál nepoleze, že sa jí točí hlava a že sa vrátí. Enemže to důle nejak nešlo.
Pokřikovali sme na kluky, co máme dělat. První nám radili zespodu,potom Frncek lézl za nama, ale nás nejak nechtěly poslúchat ruky ani nohy a bečali sme, že spadneme na zem.
Tož Joža, kerý býval najblíž, utěkál dom pro žebřík, ale ten byl krátký. No co včíl? Kluci sa důle radili, dyž v tem šla okolo jedna tetička na roští. My sme už s Majků ječali jak sirény a tož ju hneď napadlo, co sa děje.
Otočila sa na patě a za chvilku už letělo pár chlapů se žebříkama, ale furt to bylo prd platné. Nikdo sa nás neodvážil snést důle.
Dyž už sme mysleli, že na tem stromě ostaneme navěky, tož dojeli hasiči a pěkně nás po žebříku snésli důle. No jasné, že dyž nás předávali rodičom, tož sme od nich dostali pěkných pár facek, ale bylo vidět, že sú rádi, že nás majú dúle.
Od téj doby už sme rači na stromy v lesu nelézli a chodili s klukama nna třešně. Vůbec nám nevadilo,že pola sú na druhéj straně dědiny. Stejně sme na ně chodili. Ale opatrno,aby sme nepodupaly úrodu a neponičili strom. Kluci trhali a my sme vartovali, aby nás nikdo nechytíl.
Věděli sme, že dybysme tetičku nebo strýčka, keří na poli pracovali pěkně poprosili, tož by nám třešně dali. Ale to by už tak nechutnalo. Kradené mělo daleko lepší chuť.
Dyž nás někdo chytíl, tož nikdy nešél žalovat, že krademe.Při najhorším nám dal pár lepanců a bylo to. Nekdy na nás enom zavolál, ať nepolámeme halúzky a až sa najíme, ať mu dojdeme pomoct. Nikdy sme neutékli a oni byli rádi,že majú pomocníky.
Vaša tetka Béleška
| Tweet |
