Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Vzdělání umožňuje člověku zlobit se nad věcmi ve všech koutech světa.
(Mark Twain)

Chrústi

Andaa
13. 5. 2010
ChrústiNěco mě poslední dobú neštymuje. Něco mě furt chybí a už sem na to došla co to je. Chrústi.

Spomínám si, že dyž sem byla děcko, tož me v túto dobu dycky navečír létali s metlú a chytali chrústy. A letos sem eště žádného neviděla. Né, že by mně nejak chyběli.

Ale stařenka dycky říkali. Dyž je hodně chrústú bude aj hodně oharkú. A oharky ty já mám moc ráda. Enom jich neráda sbírám a okopávám. Ale ráda jich jím. No ale bez chrústú to jaro néni to pravé ořechové. Dycky navečer dyž sa rožly světla sme vzali metle a už nás byla plná ulica.

Každý sme měli zavařovačku s víčkem a do ní si dávali chrústy. Pěkně sme při tem křičeli.Žaby kuňkejte,chrústi lítejte. Věřili sme,že chrústy to žabí kvákání budí a že jich hodně vyletí.

Já sem jich dycky brala opatrno, protože mě dělalo zle, jak ty jejich nožky lochtaly na dlani. Pěkně sem jich vzala z vrchu a šup do sklínky. Dycky než sme šli do škole, tož sme chodili třepat se stromkama, abysme otřepali chrústy. To sem dělala neráda, protože tí chrústi na nás padali.

Jednú sem na dvoře našla pěkného velkého chrústa. Opatrně si ho položila krovkama na dlaň a šla ho ukázat stařence do kuchyně. Enomže ten chrúst sa obrátil a zaškrábal mě. Já sem zavřískala, zatřepala rukú a chrúst velkým oblúkem vletěl do těsta, keré stařenka zrovna zadělávala na buchty. No mě na oplátku doletěl pohlavek a dyž sem utěkala ze dveří, slyšela sem enom kolik je to škody vyhodit to těsto. Ale stejně sem rači ten deń buchty nejedla.

No dyž už sme byli věčí frajárky, tož sme sa chrústú začali štítit. A teho využívali kluci. Dycky si jich nasbírali a házali nám jich za krk, do vlasů, aj do aktovek. Dycky sme ječely, jak dyž nás na nože bere a súdružky učitelky křičely „ticho“! Ale taky uměli pěkně zaječet, dyž v šuplíku místo třídnice měly chrústa!

A co za pozdvižení tí chrústi dokázali udělat v kostele! Moseli sme chodit na májovú a tak kluci sa to snažili trochu zpestřit. Dycky dyž bylo najvětší ticho, tož sa kostelem rozletěli chrústi. Pan farář sa tvářili hrozivě a při tem vykládali cosi o odpuštění hříchu. Nekeré tetky sa křižovali, iné nám hrozili a ten zbytek sa modlil za bezbožnú mládež.

To víte, my sme na nic nečekali a pěkně sme sa vytrúsili z kostela. Dycky sme sa nejak zabavili než mša skončila…

Jednú sme našli otevřenú zvonicu a než sme ju prozkúmali, tož nás tam kostelník zamknul. Jindy sme zjistili, že sú oddělané rastle u trativodu kolem kostela, tož sme tam vlézli a ten prevít kostelník nás tam uvěznil.

Nevím, jak to dělal, ale dycky věděl, kde sme sa stratili. Ale pan farář nás dycky vysvobodili a na cestu dom přidal pár lepanců.

Vaša tetka Béleška

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 757 dnů v provozu
• 4 930 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 08.12.2021 a svátek má Květoslava