Zapomenuté klíčky
Andaa
16. 11. 2009
Představte si, co sa mě včérá stalo. Ráno, dyž jedu do práce, tož nezamykám – na co, šak máme na vratech kulu, tož stačí enom zabuchnut vrata, hopnut na kolo a jet.
Dycky, dyž si beru bundu, tož zkontroluju, esli mám v kapse klíčky od baráku. Včérá sa mě nechtělo z postele a stávala sem na poslední chvílu. Drapla sem z věšáku bundu, hodila sem ju na sebe, pláskla sa přes kapsu, esli v ní mám klíčky. Zarachotily a tož sem spokojeně jela do práce. V práci sem sa zdržela chvilku dél a tož sem honem honem spíchala dom.To víte, nechtěla sem, aby sa naša jorkšírka vyvenčila doma. Honem sem chtěla odemknut, protože sem Čiku slyšela až na ulicu, jak vyváďá, že už je nejvyšší čas jít ven.
Hrábla sem do kapse a vytahla klíčky od auta. Tož to je průšvih, pomyslela jsem si. A hneď mňa napadlo: mám klíčky od auta, tož si zajedu za Béleškem do práce pro jeho klíčky. Do Strážnice to néni tak daleko. Enomže ty klíčky mně byly houby platné, dyž auto bylo zamklé v garáži. Tož sem mu chtěla volat, ale mobil byl tam jak dycky v ložnici na nočním stolku.
Chvilku sem špekulovala, co dělat a po chvílce sem si od radosti zavýskla, už to mám.Moje oči totiž padly na okýnko do dřevárky. Dřevárku máme pod barákem. No co, oddělám mříž, oddělám sklo a su doma. Mříž šla oddělat lehko. Enom se sklem byl menší problém. Naštěstí sklo bylo prasklé, tož po chvilce sem vytahla aj jeho. Enomže další problém. Pod okýnkem sa táhnuly trubky od plynu a vody a mezi nima byl takový prostor, že by sa tama sotva protáhnul náš kocúr.
Tož zkusím súsedy. Třeba mě pustinu k nim na dvůr, přelezu zídku a ze dvora sa už nejak dostanu. Enomže jak naschvál, súsedi doma nebyli. A tož sem zvonila na všecky v řadovce a až na poštvrtéj sem měla štěstí.
Víš co? Navrhla mě kámoška. Dyž sa dvorem nedostaneš, dojdi k nám, počkáš u nás a až mladá dojede z práce, tož ťa hodí za Báleškem pro klíčky. Poděkovala sem za pozvání a pomyslela sem si, že náš mladý dojede z práce dřív než jejich mladá. No ale slíbila sem jí, že v případě nouze u nich přečkám. Eště, tá duša dobrá šla se mnú k našemu dvorku, abych sa potém na ňu nemosela dobývat.
Bránku sem v pohodě přelézla a s velkú úlevú sem zjistila, že někdo zapomněl zamknut dveře od sklepa. A tak sem sa šťastně dostala dom. Mezi tým sa mě Čiki vyvenčila sama na koberci a dyž mě uviděla, tož od radosti udělala další lužičku. No a kocúr Matýsek sa urazil, protože dostal pozdě oběd. Vaša tetka Béleška
16. 11. 2009
Představte si, co sa mě včérá stalo. Ráno, dyž jedu do práce, tož nezamykám – na co, šak máme na vratech kulu, tož stačí enom zabuchnut vrata, hopnut na kolo a jet. Dycky, dyž si beru bundu, tož zkontroluju, esli mám v kapse klíčky od baráku. Včérá sa mě nechtělo z postele a stávala sem na poslední chvílu. Drapla sem z věšáku bundu, hodila sem ju na sebe, pláskla sa přes kapsu, esli v ní mám klíčky. Zarachotily a tož sem spokojeně jela do práce. V práci sem sa zdržela chvilku dél a tož sem honem honem spíchala dom.To víte, nechtěla sem, aby sa naša jorkšírka vyvenčila doma. Honem sem chtěla odemknut, protože sem Čiku slyšela až na ulicu, jak vyváďá, že už je nejvyšší čas jít ven.
Hrábla sem do kapse a vytahla klíčky od auta. Tož to je průšvih, pomyslela jsem si. A hneď mňa napadlo: mám klíčky od auta, tož si zajedu za Béleškem do práce pro jeho klíčky. Do Strážnice to néni tak daleko. Enomže ty klíčky mně byly houby platné, dyž auto bylo zamklé v garáži. Tož sem mu chtěla volat, ale mobil byl tam jak dycky v ložnici na nočním stolku.
Chvilku sem špekulovala, co dělat a po chvílce sem si od radosti zavýskla, už to mám.Moje oči totiž padly na okýnko do dřevárky. Dřevárku máme pod barákem. No co, oddělám mříž, oddělám sklo a su doma. Mříž šla oddělat lehko. Enom se sklem byl menší problém. Naštěstí sklo bylo prasklé, tož po chvilce sem vytahla aj jeho. Enomže další problém. Pod okýnkem sa táhnuly trubky od plynu a vody a mezi nima byl takový prostor, že by sa tama sotva protáhnul náš kocúr.
Tož zkusím súsedy. Třeba mě pustinu k nim na dvůr, přelezu zídku a ze dvora sa už nejak dostanu. Enomže jak naschvál, súsedi doma nebyli. A tož sem zvonila na všecky v řadovce a až na poštvrtéj sem měla štěstí.
Víš co? Navrhla mě kámoška. Dyž sa dvorem nedostaneš, dojdi k nám, počkáš u nás a až mladá dojede z práce, tož ťa hodí za Báleškem pro klíčky. Poděkovala sem za pozvání a pomyslela sem si, že náš mladý dojede z práce dřív než jejich mladá. No ale slíbila sem jí, že v případě nouze u nich přečkám. Eště, tá duša dobrá šla se mnú k našemu dvorku, abych sa potém na ňu nemosela dobývat.
Bránku sem v pohodě přelézla a s velkú úlevú sem zjistila, že někdo zapomněl zamknut dveře od sklepa. A tak sem sa šťastně dostala dom. Mezi tým sa mě Čiki vyvenčila sama na koberci a dyž mě uviděla, tož od radosti udělala další lužičku. No a kocúr Matýsek sa urazil, protože dostal pozdě oběd. Vaša tetka Béleška
| Tweet |
