Nápadníci
Andaa
3. 6. 2009
V nedělu si mňa Béleška zavolala k důležitému pohovoru. Řekla mně:“ Víš, Čiki, už je z tebe dospělá ženská a tož ťa mosím poučit o správném chování, abys nedělala ostudu. Já vím, zapalujú sa ti lýtka, ale ty si šlechtična, tož nemožeš běhat za kdejakým oříškem. Až dojde čas, tož tě za ženichem dovedem. Už ho máme pro tebe vybraného, ale eště si moc mladá.“
Já sem seděla a múdro sem na ňu hleděla, že jako chápu a že si ty její rady beru k srdcu, ale myslela sem si svoje. Konečně kázání skončilo a já sem uslyšela tú spásnú větu: „Čiki, idem čúrat.“
Vyletěla sem jak blesk a už sem sa hnala ke dveřám. Dyž Béleška otevřela bránku, hneď poznala, že kecala do větru. V tú chvílu vyšel aj súsed se svojím vlčákem. Hneď sem si to hasila k nim a chtěla sem s Rexem trošku pošpásovat. On byl stejného názoru jak já, ale naši pánečci neměli pochopení.
Rexův páneček ho hneď chytíl nakrátko a mňa odháňal. Béleška řvala: „Čiki, to nesmíš a snažila sa mně chytit. Bylo to pěkné rodeo, protože naši pánečci na nás křičeli a my dvá sme k temu štěkali. Konečně mně Béleška drapla do náručí a šla na opačnú stranu než Rex. Až byli z dohledu, tož mňa pustila na zem. A já sem si to šupajdila rovnú k zahrádce, kde bývajú dvá boxeři Aron a Roky. Dúfala sem, že půjdú na procházku. Ale chyba lávky, obá byli za plotem a tož sme špásovali enom přes plot. Naštěstí vyšla jejich panička a začala s Béleškú klevetit. Ale né dlúho.
Kde sa vzal, tu sa vzal mopsík Colombo a hneď si to hrnúl ke mně. To bude ono, pomyslela sem si. Je to šlechtic jak já a ani néni tak veliký. Enomže Bélešce sa nelíbil ani on. Po maléj honičce mňa zaséj drapla do náručí a protože usúdila, že Colombo zdrhnul ze svojého dvora, tož sme ho védli dom. A opravdu, jeho páneček už ho hledál a pevně za ním zaklapl vrátka.
Vzduch byl čistý a tož sem mohla zaséj na zem. Potém sme pokračovali v procházce a Béleška ostřížím zrakem sledovala okolí. Dyž z dálky uviděla retrívra, tož mně zaséj drapla a otočila sa k domovu. Nemosela sem si namáhat tlapičky chúzú, ale pořád sem sa vrtěla. Než sme došli dom, tož sa na nás nalepili dvá pouliční oříšci, jeden jezevčík a průvod uzavíral můj velký ctitel Colombo.
Béleška hudrovala, že si připadá jak Jirka z kozú a že sa pár dní budu venčit enom na dvorku. Ale ani na tem dvorku mňa nenechala. Protože všecí nápadníci sa utábořili u našéj branky. Já sem na ně mohla enom štěkat z balkonu. To vám píšu proto, abyste věděli jaká je tá Béleška nepřejícná baba.
Vaša Čiki od Bélešů
3. 6. 2009
V nedělu si mňa Béleška zavolala k důležitému pohovoru. Řekla mně:“ Víš, Čiki, už je z tebe dospělá ženská a tož ťa mosím poučit o správném chování, abys nedělala ostudu. Já vím, zapalujú sa ti lýtka, ale ty si šlechtična, tož nemožeš běhat za kdejakým oříškem. Až dojde čas, tož tě za ženichem dovedem. Už ho máme pro tebe vybraného, ale eště si moc mladá.“Já sem seděla a múdro sem na ňu hleděla, že jako chápu a že si ty její rady beru k srdcu, ale myslela sem si svoje. Konečně kázání skončilo a já sem uslyšela tú spásnú větu: „Čiki, idem čúrat.“
Vyletěla sem jak blesk a už sem sa hnala ke dveřám. Dyž Béleška otevřela bránku, hneď poznala, že kecala do větru. V tú chvílu vyšel aj súsed se svojím vlčákem. Hneď sem si to hasila k nim a chtěla sem s Rexem trošku pošpásovat. On byl stejného názoru jak já, ale naši pánečci neměli pochopení.
Rexův páneček ho hneď chytíl nakrátko a mňa odháňal. Béleška řvala: „Čiki, to nesmíš a snažila sa mně chytit. Bylo to pěkné rodeo, protože naši pánečci na nás křičeli a my dvá sme k temu štěkali. Konečně mně Béleška drapla do náručí a šla na opačnú stranu než Rex. Až byli z dohledu, tož mňa pustila na zem. A já sem si to šupajdila rovnú k zahrádce, kde bývajú dvá boxeři Aron a Roky. Dúfala sem, že půjdú na procházku. Ale chyba lávky, obá byli za plotem a tož sme špásovali enom přes plot. Naštěstí vyšla jejich panička a začala s Béleškú klevetit. Ale né dlúho.
Kde sa vzal, tu sa vzal mopsík Colombo a hneď si to hrnúl ke mně. To bude ono, pomyslela sem si. Je to šlechtic jak já a ani néni tak veliký. Enomže Bélešce sa nelíbil ani on. Po maléj honičce mňa zaséj drapla do náručí a protože usúdila, že Colombo zdrhnul ze svojého dvora, tož sme ho védli dom. A opravdu, jeho páneček už ho hledál a pevně za ním zaklapl vrátka.
Vzduch byl čistý a tož sem mohla zaséj na zem. Potém sme pokračovali v procházce a Béleška ostřížím zrakem sledovala okolí. Dyž z dálky uviděla retrívra, tož mně zaséj drapla a otočila sa k domovu. Nemosela sem si namáhat tlapičky chúzú, ale pořád sem sa vrtěla. Než sme došli dom, tož sa na nás nalepili dvá pouliční oříšci, jeden jezevčík a průvod uzavíral můj velký ctitel Colombo.
Béleška hudrovala, že si připadá jak Jirka z kozú a že sa pár dní budu venčit enom na dvorku. Ale ani na tem dvorku mňa nenechala. Protože všecí nápadníci sa utábořili u našéj branky. Já sem na ně mohla enom štěkat z balkonu. To vám píšu proto, abyste věděli jaká je tá Béleška nepřejícná baba.
Vaša Čiki od Bélešů
| Tweet |
