Klíče
Andaa
17. 3. 2009
Potřebovala sem jet do města. Vůbec sa mě nechtělo. Čuchala sem něco nedobrého ve vzduchu. Ale nedalo sa nic dělat a já do města musela.
Už sem měla všecky pochůzky vyřízené, všecko, co sem potřebovala, nakúpené a už sem to šupajdila k autu. Cestú sem eště studovala lístek, esli mám všecko. No měla sem a tož sem ten lístek zmuchlalala a šup s ním do odpaďáku. Pěkně sem sa trefila a v tem sem si uvědomila,že sem v téj saméj ruce držala klíčky od auta.
No už byly v koši. Hrábla sem do koša a v tem cink. Klíčky propadly až na dno. A tož sem začala jednat. Tašku s nákupem sem položila k odpaďáku, šrajtoflu sem si pro jistotu vrazila pod pažu a už sem bufetila.
Konečně sem chytla klíčky, dyž sem sa strašně polekala. Za zádama sa mě totiž ozval hlas informačního střediska z našéj dědinky. „Co tam děláš?“ „Ale, mám hlad a tož sa dívám, esli tam něco neostalo,“ odpověděla sem a znova sa ponořila do koša, protože jak sem sa lekla, tož ty klíčky sem znova upustila.
Konečně sem ich vyštrachala a už sem jich tahla ven, dyž sem zaséj uslyšela hlas od kámošky: „Co tam děláš?“ „Podívaj, už jich mám, zamávala sem rukú, ale v ten okamžik tam žuchla šrajtofla.
No kámoška už byla v čudu a tož sem hodila na hlavu kapucu aby mňa nikdo neotravoval a hrabala sem znova. Už sem byla tak rozzuřená, že bordel z koša létal okolo. A zaséj hlúpý dotaz: „Občanko,co v tem košu děláte?“ Už sem chtěla něco odfrknút, dyž v tem sem zahlídla policajtskú uniformu. Tož sem mu popravdě vysvětlila, co sa stalo a požádala sem ho, aby mně pohlídal tú tašku, než ju někdo ukradne.
Byl to hodný policajt a hlídal dobře. Konečně byla šrajtofla z koša venku. Vrazila sem ju temu policajtovi do ruky, abych mohla uklidit ten bordel, co sem naděla. Už bylo všecko uklizené a já sa zaséj obrátila na policajta s dotazem. Říkám mu: „Teď mám paprče jak prase. Nevíte, kde sa možu umyt, ať nechytnu žlútenku?“
No a ten dobrý muž mě nabídnul, že sa možu umyt u nich na stanici. A tož sme kráčali. Policajt v jedné ruce moju tašku, ve druhé moju šrajtoflu a já ruky natahlé před sebú, abych si nezašpinila bundu. Dyž sem konečně dojela dom, tož celá ulica zvědavo nakukovala na teho zločinca, kerého odváďali v pútách policajti. Ať si myslijú, co chcú, já vím svoje.
Vaša tetka Béleška.
17. 3. 2009
Potřebovala sem jet do města. Vůbec sa mě nechtělo. Čuchala sem něco nedobrého ve vzduchu. Ale nedalo sa nic dělat a já do města musela.Už sem měla všecky pochůzky vyřízené, všecko, co sem potřebovala, nakúpené a už sem to šupajdila k autu. Cestú sem eště studovala lístek, esli mám všecko. No měla sem a tož sem ten lístek zmuchlalala a šup s ním do odpaďáku. Pěkně sem sa trefila a v tem sem si uvědomila,že sem v téj saméj ruce držala klíčky od auta.
No už byly v koši. Hrábla sem do koša a v tem cink. Klíčky propadly až na dno. A tož sem začala jednat. Tašku s nákupem sem položila k odpaďáku, šrajtoflu sem si pro jistotu vrazila pod pažu a už sem bufetila.
Konečně sem chytla klíčky, dyž sem sa strašně polekala. Za zádama sa mě totiž ozval hlas informačního střediska z našéj dědinky. „Co tam děláš?“ „Ale, mám hlad a tož sa dívám, esli tam něco neostalo,“ odpověděla sem a znova sa ponořila do koša, protože jak sem sa lekla, tož ty klíčky sem znova upustila.
Konečně sem ich vyštrachala a už sem jich tahla ven, dyž sem zaséj uslyšela hlas od kámošky: „Co tam děláš?“ „Podívaj, už jich mám, zamávala sem rukú, ale v ten okamžik tam žuchla šrajtofla.
No kámoška už byla v čudu a tož sem hodila na hlavu kapucu aby mňa nikdo neotravoval a hrabala sem znova. Už sem byla tak rozzuřená, že bordel z koša létal okolo. A zaséj hlúpý dotaz: „Občanko,co v tem košu děláte?“ Už sem chtěla něco odfrknút, dyž v tem sem zahlídla policajtskú uniformu. Tož sem mu popravdě vysvětlila, co sa stalo a požádala sem ho, aby mně pohlídal tú tašku, než ju někdo ukradne.
Byl to hodný policajt a hlídal dobře. Konečně byla šrajtofla z koša venku. Vrazila sem ju temu policajtovi do ruky, abych mohla uklidit ten bordel, co sem naděla. Už bylo všecko uklizené a já sa zaséj obrátila na policajta s dotazem. Říkám mu: „Teď mám paprče jak prase. Nevíte, kde sa možu umyt, ať nechytnu žlútenku?“
No a ten dobrý muž mě nabídnul, že sa možu umyt u nich na stanici. A tož sme kráčali. Policajt v jedné ruce moju tašku, ve druhé moju šrajtoflu a já ruky natahlé před sebú, abych si nezašpinila bundu. Dyž sem konečně dojela dom, tož celá ulica zvědavo nakukovala na teho zločinca, kerého odváďali v pútách policajti. Ať si myslijú, co chcú, já vím svoje.
Vaša tetka Béleška.
| Tweet |
