Svět slov

Vyhledávání

Nejčtenější za rok

Moudrosti do hrsti

Expert je odborník, který ví vše o něčem a nic o čemkoli jiném.
(Julian Tuwim)

Snídaně, my a děti

Jana Kučerová
26. 1. 2010
Snídaně, my a dětiTaky ráno burácíte na dítě, že se pořádně nenajedlo, a nutíte ho pomalu s karabáčem v ruce, aby snědlo, co má na talíři, bez ohledu na to, jestli mu to chutná? Tohle zamyšlení nebude o tom, že dítě je povinné se po ránu nabaštit a jít do školy (nebo v době prázdnin ven za svými kamarády).

Děti jsou přejedené. Ráno je nutíme snídat, do školy jim balíme svačiny – a ten, kdo nebalí svačiny, tak dává peníze na to, aby si děcko koupilo něco k jídlu. Nebudu vás napínat, koupené svačiny mají se zdravou výživou společného asi tolik jako Česká republika s mořem. Pořád si pleteme dva pojmy: zasytit se a dobře a zdravě se najíst. V hlavách řady maminek stále klíčí pochybnosti, jestli jejich dítě má dost jídla, jestli nestrádá.

Jdeme dětem příkladem? Sami se často odbýváme, ráno jim s cigaretou v ruce a hrnkem kafe kážeme, ať se pořádně nají, aby neměli hlad. Jen málokterá rodina má ráno čas posadit se společně k jednomu stolu a posnídat. Jestli chcete takovou idylku vidět, nezbyde než zapnout televizi a mrknout se na nějaký americký rodinný film, tam to je samozřejmostí (a ještě tam matka tituluje své děti „zlatíčko“ nebo „drahoušku“ či „miláčku“).

Každý máme jiné povinnosti, snad nikde neodcházejí po ránu z bytu či z domu společně, vyjma domků na kraji lesa či vesnice, kde se jeden z rodičů obětuje a rozváží zbytek rodiny do školek, škol a do práce.
Nikdo nechce, aby jeho dítě hladovělo. Ovšem servírovat mu na stůl uzeninu, míchaná vajíčka nebo sladkosti nakoupené den předtím ve Večerce není stejně pro jeho organismus to pravé ořechové. My ale ulevíme svému svědomí, že dítě se „pořádně najedlo“. Alarmující je, že i v naší zemi přibývá obézních dětí. Dílem je to kvůli nevhodnému stravování a špatné skladbě jídelníčku, dílem se na jejich postavách podepisuje nedostatek pohybu a malý výdej energie.

Co vlastně snídáme my sami? Můj otec nikdy nesnídá, jen se po ránu napije čaje a také žije. Můj manžel naopak snídá tak vydatně, že mu to zabere téměř půlhodinu (i s přípravou) a vydrží až do oběda, aniž by cítil hlad nebo chuď něčím se zajíst. Já snídám vcelku pravidelně jogurt, celozrnný chléb a čaj. Syn, tak s tím je to horší, je v pubertě a z principu odmítá jíst to, co jíme my, takže někdy prchne do školy bez jídla, jindy se naopak skoro přejí, protože večer přišel pozdě domů a nestihl se pořádně navečeřet. A taky žije. Žijeme vlastně všichni, do doby, dokud se neobjeví nějaká nemoc, obezita, špatné zažívání.

Dobrá snídaně je dobrý start do nového dne. Já vím, že je utopie chtít si dělat denně jinou, zdravou snídani, poslouchat u toho relaxační hudbu, povídat si s členy rodiny o příjemných věcech, nespěchat (!!!) a těšit se na to, co den přinese.

Řada z nás je zaneprázdněných, jsme ve stresu, kolik toho musíme během dne zařídit. Děti to vidí, vnímají a tuto atmosféru včetně našich zvyků a zlozvyků nasávají. Jací jsme my, takové jsou i naše děti. Je to trochu zjednodušující, ale je to prostě tak.
Jestli chcete, aby vaše dítě jedlo zdravě, přitom se nepřejídalo, a ani nestrádalo, tak se sami zamyslete, jak se stravujete vy sami a jak přistupujete ke svým povinnostem, jak hospodaříte s časem a zda dokážete být příjemnými společníky i po ránu. Teprve potom mějte (oprávněné) nároky na své děti…

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...
RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 6 598 dnů v provozu
• 4 940 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 28.03.2024 a svátek má Soňa