Svět slov

Vyhledávání

Moudrosti do hrsti

Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne.
(Ralph Emerson)

Bydlení se sousedy aneb co moje nervy ještě vydrží?

Vanda Švehlová
3. 3. 2013
Bydlení se sousedy aneb co moje nervy ještě vydrží?Vchodové dveře v mrazu otevřené dokořán. Na nich nalepená cedule, že se hlavní vchod má zamykat.

Letáky rozhozené pod schránkami, i když je v rohu chodby k tomu určená krabice. Prázdná. Špína na zemi, omlácené poštovní schránky.

Takový je obrázek nejednoho paneláku na sídlišti.

Pejskaři venčí své Bobiny či Bobíky. Stačí, aby psi hlučněji zaštěkali a hned je oheň na střeše. Od nepejskařů.

v paneláku je všechno tak hrozně slyšet a lidi mají nervy chatrné. Klasické panelové domy se dnes nestaví, ale stojí tu pořád a lidé v nich žijí už desítky let. Jak se změnily vztahy mezi sousedy za ty roky, co spolu žijí pod jednou střechou?

Dejme slovo těm, co v sedmdesátých letech patřili k těm, co si s ostatními nájemníky postavili panelový dům prakticky svépomocí. A také dejme prostor mladším sousedům, kteří se nastěhovali před několika roky, tedy nedávno. Jak vypadá soužití těchto dvou generací?

Ti, co stavěli, vytýkají novopečeným sousedům lhostejnost.

Ti, co nestavěli, ohrnují nos nad starousedlíky, v paneláku jsou často z donucení, nemají k tomu vztah.

“Ano, je pravda, že jsme za ty roky zestárli, ale dobré vztahy jsou mezi námi pořád,“ připouští jedna ze starousedlic. „Ti, co se nastěhovali místo původních partají do domu deset, patnáct let po nás, berou všechno jako úplnou samozřejmost. Nevědí, kolik nás to stálo sil, když chlapi po večerech a o víkendech stavěli paneláky a ženské se staraly o děti. Samozřejmě, že máme k baráku jiný vztah, možná i tak trochu majetnický, i když jsme už několik let družstvem, složeným z vlastníků bytů. Ale moc dobře víme, jak dům vznikal, kolik to stálo nervů a sil. Mladým, co se nastěhovali dodatečně, jde akorát o to zabrat místo před barákem k zaparkování, ale že by v zimě vyházeli sníh, když na ně přijde řada, to ne. Natož aby pomohli jen tak, nezištně! Zaklínadlo mladších je, že na nic nemají čas. My starší ho sice máme, ale scházejí fyzické síly. A taky chuť dělat někomu sluhu. Nebo za někým zamykat vchodové dveře, když se teď tolik krade.“

Starším možná chybí špetka tolerance k hluku malých dětí, jsou alergičtí na psí zaštěkání i hlučnější chůzi po schodech. Drží při sobě, pomáhají si, když někdo z nich onemocní.

Je mezi nimi už hodně vdovců a vdov. Společné mládí a hlavně stáří je sblížily.

Rodiny s dětmi, které se nastěhovaly o pár let či desítek let později, nemají k paneláku, který stavěli jiní, vřelý vztah. Může jim to mít někdo za zlé, že neleští s láskou skla u vchodových dveří, ale jen je v časové tísni ledabyle přešmrncnou? Když chtějí bydlet v rodinném domě se zahradou?

“Ať si každý ve svém volném čase dělá, co chce, ale postávání na chodbě a vzpomínání na doby dávno minulé, na to tedy opravdu nemáme čas,“ hájí se mladší ročníky. „Nevím, proč bych se měla s někým, kdo je starší než moje máti, kamarádit, jenom proto, že kdysi se tu pořádaly pravidelné čajové dýchánky střídavě v bytech asi pěti sousedů. Není čas ani chuť. A chyba není v nás, že žijeme jinak.“

Jediné, co mají obě skupinky nájemníků společné, kromě klíčů od vchodových dveří, je uznání vůči našim předkům, kteří dokázali žít společně v jedné chalupě, bez hlasitého hašteření nebo lhostejnosti. „Nedělám si iluze, že lidi dřív byli světci, taky měli své mouchy a mysleli si své, ale přeci jenom se víc shodli, dokázali spolu vyjít,“ shodnou se obě skupiny nájemníků.

Jakmile ale na společné schůzi přijde na přetřes, čím to je, že to neklape a jsou problémy, opět se dostanou do sporu. „Mladší si starých víc vážili,“ míní starousedlíci. „A starší nebyli tak malicherní,“ oponuje mladší generace.

Je problém soužití dvou či tří generací pod jednou střechou, pokud nejde o příbuzné, skutečně problém? A pokud ano, je to dáno nízkou tolerancí nebo něčím jiným? A čím tedy? Máte také špatné zkušenosti se sousedy v domě a svém okolí? Nebo jsou to naopak lidé, kteří pomohou vám a vy jim, když je zapotřebí?

Často nemusí jít ani o panelák. Soužití tří generací je prostě třaskavá směs. Velmi třaskavá.

Staré cihlového domu od Larry Bacon unitedmmc

          
Zaujal vás tento článek a chcete jej doporučit?
Vzkaz:
  + odkaz na článek
na
e-mail:
 
 
Máte-li potíže s přihlašováním...
Zapomněl(a) jsem heslo, ale mám ověřenou e-mailovou adresu...

Pro kůži

RSS
RSS
Venušanka v číslech:
• 5 800 dnů v provozu
• 4 930 článků
• 1 512 soutěží


Copyright © Venušanka od roku 2006 – magazín pro ženy, všechna práva vyhrazena



Dnes je 20.01.2022 a svátek má Ilona