Dětský pokoj může rozvíjet duši dítěte
Vanda Švehlová
11. 11. 2008
Zařizujete dítěti jeho pokoj vy sami nebo mu necháte prostor, aby samo rozhodlo, kde chce trávit svůj volný čas? Jistě, záleží na věku dítěte.
Přesto však, když se z malé slečny či školáka stává teenager, mívá nejeden rodič problém s tím, aby ponechal svému potomkovi, pokud jde o to, jakou podobu vtisknout jeho pokoji, dostatečnou volnost. Nepleťte si to, prosím, s tím, že odmítáte vstoupit do synovy či dceřiny komnaty, protože máte obavy, aby vás neranila mrtvice, až uvidíte ten nepořádek :-)
Řeč je o tom, zda děcku pokoj vymalovat a vybavit do posledního detailu nebo zda mu ponechat volnou ruku ve chvíli, kdy se rozhodujeme, co v pokoji nechat, co nahradit jiným kusem nábytku, co dokoupit, čeho se zbavit.
Platí jedno zlaté nepsané pravidlo: vše, co podporuje dětskou tvořivost, je dobré. Ne, nikdo vás nenutí, abyste byli natolik liberální, že dítěti vymalujete stěny na bílo a donutíte ho, aby si je pomalovalo, protože takto demokratický postoj je sice moderní, ale vám se příčí. Nemusíte vyhodit funkční nábytek a vtisknout dítěti do ruky 50 tisíc s tím, že si má pokoj vybavit samo a být samostatné. To také není zrovna nejlepší cesta, jak dopřát dospívajícímu, aby se ve svém útočišti cítilo dobře.
V čem tedy rozhodnout za dítě a v čem mu ponechat „volnou ruku“? Záleží na vaší představě a ochotě umět slevit ze svých nároků, na tom, jak je vaše dítě aktivní a do jaké míry se chce do tvorby zapojit.
Nechte děti, aby se podílely na zařizování svého pokoje. Ideální je nechat je rozhodnout, jak by měly vypadat stěny pokoje: nevnucujte dívkám sladce růžovou a klukům námořnickou modř jen proto, že si myslíte, že jsou v tom věku, kdy by se jim to mohlo líbit. Vyhnete se zbytečnému zklamání. Nechte je, ať si zdi vyzdobí, jak chtějí: někomu se líbí plakáty (ty snad nikdy nevyjdou z módy), jiný chce bílé zdi a zarámované obrázky, další volí barevné stěny, kde je hromada poliček a na nich jak předměty praktické, tak sbírky plyšáků, panenek, autíček nebo gelových svíček a jiných pokladů.
Někteří teenageři vás budou přemlouvat, že chtějí černé stěny: tady pozor – pokoj bude vypadat tmavě a ponuře a bude nutné, jestliže se s tím smíříte, pořídit více lampiček a světelných zdrojů, aby si dítě nekazilo oči.
I starší nábytek můžete v místnosti ponechat, a přitom změnit podobu pokoje k nepoznání: stačí zajet s dětmi do obchodu, kde se prodávají tapety nebo barvy, a skříňky otapetovat, namalovat, ozdobit barevnými lištami, bordurami nebo jakkoli jinak (fantazii se meze nekladou a čím více dítě zapojíte do této úžasné hry, která vás nemusí vyjít ani tak draho, jak si myslíte, tím lépe…). Pokud je vaše dítě výtvarně nadané, dopřejte mu, aby si mohlo samo vytvořit ozdoby a doplňky… Dívky mohou namalovat a technikou decoupage ozdobit květináče, kluci zkusí udělat první poličku nebo stojan na cédéčka. Vše, co vytvoří vlastníma rukama, se počítá :-)
Nezapomínejte ani na věci živé, a pokud má dítě odpovídající věk, dejte mu do pokoje (ale nevnucujte mu to!!) nějakou nenáročnou pokojovou květinu, o kterou se může starat. Nevolte však takovou, která vyžaduje přílišnou péči, protože dítě by mohlo být zklamané, že se mu nedaří, a zbytečně za pokojovky zanevřít.
Některé děti loudí, že chtějí domácí zvíře: opět je na místě zvážit, zda je dítě natolik vyspělé, aby umělo nést zodpovědnost (nebo alespoň do určité míry) za cizí život – není příliš dobré, když pak za dítě přebíráme veškeré jeho povinnosti, tj. uklízíme mu jeho vlastní pokoj, zaléváme mu květiny a myška, kterou si přálo k vánocům, se už v polovině ledna stěhuje do naší ložnice…
Tak ať se vám daří a ať máte ze společného zařizování dětského pokoje všichni radost :-)
11. 11. 2008
Zařizujete dítěti jeho pokoj vy sami nebo mu necháte prostor, aby samo rozhodlo, kde chce trávit svůj volný čas? Jistě, záleží na věku dítěte. Přesto však, když se z malé slečny či školáka stává teenager, mívá nejeden rodič problém s tím, aby ponechal svému potomkovi, pokud jde o to, jakou podobu vtisknout jeho pokoji, dostatečnou volnost. Nepleťte si to, prosím, s tím, že odmítáte vstoupit do synovy či dceřiny komnaty, protože máte obavy, aby vás neranila mrtvice, až uvidíte ten nepořádek :-)
Řeč je o tom, zda děcku pokoj vymalovat a vybavit do posledního detailu nebo zda mu ponechat volnou ruku ve chvíli, kdy se rozhodujeme, co v pokoji nechat, co nahradit jiným kusem nábytku, co dokoupit, čeho se zbavit.
Platí jedno zlaté nepsané pravidlo: vše, co podporuje dětskou tvořivost, je dobré. Ne, nikdo vás nenutí, abyste byli natolik liberální, že dítěti vymalujete stěny na bílo a donutíte ho, aby si je pomalovalo, protože takto demokratický postoj je sice moderní, ale vám se příčí. Nemusíte vyhodit funkční nábytek a vtisknout dítěti do ruky 50 tisíc s tím, že si má pokoj vybavit samo a být samostatné. To také není zrovna nejlepší cesta, jak dopřát dospívajícímu, aby se ve svém útočišti cítilo dobře.
V čem tedy rozhodnout za dítě a v čem mu ponechat „volnou ruku“? Záleží na vaší představě a ochotě umět slevit ze svých nároků, na tom, jak je vaše dítě aktivní a do jaké míry se chce do tvorby zapojit.
Nechte děti, aby se podílely na zařizování svého pokoje. Ideální je nechat je rozhodnout, jak by měly vypadat stěny pokoje: nevnucujte dívkám sladce růžovou a klukům námořnickou modř jen proto, že si myslíte, že jsou v tom věku, kdy by se jim to mohlo líbit. Vyhnete se zbytečnému zklamání. Nechte je, ať si zdi vyzdobí, jak chtějí: někomu se líbí plakáty (ty snad nikdy nevyjdou z módy), jiný chce bílé zdi a zarámované obrázky, další volí barevné stěny, kde je hromada poliček a na nich jak předměty praktické, tak sbírky plyšáků, panenek, autíček nebo gelových svíček a jiných pokladů.
Někteří teenageři vás budou přemlouvat, že chtějí černé stěny: tady pozor – pokoj bude vypadat tmavě a ponuře a bude nutné, jestliže se s tím smíříte, pořídit více lampiček a světelných zdrojů, aby si dítě nekazilo oči.
I starší nábytek můžete v místnosti ponechat, a přitom změnit podobu pokoje k nepoznání: stačí zajet s dětmi do obchodu, kde se prodávají tapety nebo barvy, a skříňky otapetovat, namalovat, ozdobit barevnými lištami, bordurami nebo jakkoli jinak (fantazii se meze nekladou a čím více dítě zapojíte do této úžasné hry, která vás nemusí vyjít ani tak draho, jak si myslíte, tím lépe…). Pokud je vaše dítě výtvarně nadané, dopřejte mu, aby si mohlo samo vytvořit ozdoby a doplňky… Dívky mohou namalovat a technikou decoupage ozdobit květináče, kluci zkusí udělat první poličku nebo stojan na cédéčka. Vše, co vytvoří vlastníma rukama, se počítá :-)
Nezapomínejte ani na věci živé, a pokud má dítě odpovídající věk, dejte mu do pokoje (ale nevnucujte mu to!!) nějakou nenáročnou pokojovou květinu, o kterou se může starat. Nevolte však takovou, která vyžaduje přílišnou péči, protože dítě by mohlo být zklamané, že se mu nedaří, a zbytečně za pokojovky zanevřít.
Některé děti loudí, že chtějí domácí zvíře: opět je na místě zvážit, zda je dítě natolik vyspělé, aby umělo nést zodpovědnost (nebo alespoň do určité míry) za cizí život – není příliš dobré, když pak za dítě přebíráme veškeré jeho povinnosti, tj. uklízíme mu jeho vlastní pokoj, zaléváme mu květiny a myška, kterou si přálo k vánocům, se už v polovině ledna stěhuje do naší ložnice…
Tak ať se vám daří a ať máte ze společného zařizování dětského pokoje všichni radost :-)
| Tweet |
