Domácí knihovna
Eva Hostková
9. 9. 2008
Každý z nás, byť i notorický nečtenář, měl v ruce nějakou knihu. Chápu, že ti, kteří nečtou, si asi nebudou zakládat doma knihovnu a zřejmě ani nebudou působit v tomto směru na své potomstvo. Proto se zaměřím na tu druhou – čtenářskou skupinu.
Ať už se nám doma ocitnou nahodilé knižní tituly, získané obdarováním či náhodnou koupí, nebo cíleně vybírané knihy, měli bychom jim určit pevné místo. Když si odmyslíme neustálé hledání jednotlivých titulů mezi novinami, v úložném prostoru postelí, na nočním stolku, určitou roli zde hraje i estetické hledisko.
Proto bychom si, dle velikosti fondu (nutno ale počítat s nějakou rezervou) měli vyhradit samostatný regál či komodu a knihy do ní uložit.
Pokud hodláme tento úkol pojmout opravdu precizně, pustíme se i do třídění. Nejdříve se ujistíme, zda jsme beletristé nebo kutilové a podle toho se zařídíme. Zkusme být na chvíli beletristy a uvádějme příklad pro ně.
Beletrii naskládáme do vrchní police, abychom ji měli vždy při ruce (nemusíme jít do extrému a rovnat podle abecedy, ačkoli fantazii se meze nekladou), do police o „patro“ níž můžeme vyrovnat naučnou literaturu, jako jsou různé encyklopedie, technické tabulky, atlasy…
Do ještě nižší řady bychom mohli zařadit kuchařky, receptáře apod. Poslední polici, pokud nám ještě zbývá, bych nechala volnou pro knihy, půjčené z knihovny. Předpokládám, že pokud jsme pilnými čtenáři, knihovnu navštěvujeme. Vyhneme se tím ztrátě či různým upomínkám.
Dětské knihy by měly patřit do dětského pokoje, ovšem rovněž do samostatné knihovny, nikoli mezi medvídky a vláčky.
Myslím, že je téměř zbytečné připomínat, že knihy by se měly do regálů zakládat hřbety ven (abychom viděli, po které sáhnout), rozhodně v suchém, nepříliš chladném prostředí. O tom, jak se o knihy starat, by mohla být možná samostatná kapitola….
A rozhodně doporučuji – své knihy, obzvláště ty, které máme rádi, a ke kterým se vracíme – NIKOMU NEPŮJČUJTE. Věřte, že už byste je nikdy nemuseli vidět.
9. 9. 2008
Každý z nás, byť i notorický nečtenář, měl v ruce nějakou knihu. Chápu, že ti, kteří nečtou, si asi nebudou zakládat doma knihovnu a zřejmě ani nebudou působit v tomto směru na své potomstvo. Proto se zaměřím na tu druhou – čtenářskou skupinu. Ať už se nám doma ocitnou nahodilé knižní tituly, získané obdarováním či náhodnou koupí, nebo cíleně vybírané knihy, měli bychom jim určit pevné místo. Když si odmyslíme neustálé hledání jednotlivých titulů mezi novinami, v úložném prostoru postelí, na nočním stolku, určitou roli zde hraje i estetické hledisko.
Proto bychom si, dle velikosti fondu (nutno ale počítat s nějakou rezervou) měli vyhradit samostatný regál či komodu a knihy do ní uložit.
Pokud hodláme tento úkol pojmout opravdu precizně, pustíme se i do třídění. Nejdříve se ujistíme, zda jsme beletristé nebo kutilové a podle toho se zařídíme. Zkusme být na chvíli beletristy a uvádějme příklad pro ně.
Beletrii naskládáme do vrchní police, abychom ji měli vždy při ruce (nemusíme jít do extrému a rovnat podle abecedy, ačkoli fantazii se meze nekladou), do police o „patro“ níž můžeme vyrovnat naučnou literaturu, jako jsou různé encyklopedie, technické tabulky, atlasy…
Do ještě nižší řady bychom mohli zařadit kuchařky, receptáře apod. Poslední polici, pokud nám ještě zbývá, bych nechala volnou pro knihy, půjčené z knihovny. Předpokládám, že pokud jsme pilnými čtenáři, knihovnu navštěvujeme. Vyhneme se tím ztrátě či různým upomínkám.
Dětské knihy by měly patřit do dětského pokoje, ovšem rovněž do samostatné knihovny, nikoli mezi medvídky a vláčky.
Myslím, že je téměř zbytečné připomínat, že knihy by se měly do regálů zakládat hřbety ven (abychom viděli, po které sáhnout), rozhodně v suchém, nepříliš chladném prostředí. O tom, jak se o knihy starat, by mohla být možná samostatná kapitola….
A rozhodně doporučuji – své knihy, obzvláště ty, které máme rádi, a ke kterým se vracíme – NIKOMU NEPŮJČUJTE. Věřte, že už byste je nikdy nemuseli vidět.
| Tweet |
