Street Parade v Zürichu – dvacetiletá
Bibka
6. 9. 2011
Řekne-li se Švýcarsko, nebo vlastně, stačí vzpomenout jen Zürich, určitě se mnohým vybaví, čím se tato země proslavila: čokoláda, železnice, Alpy, hodinky, banky, nebo i sýry, jezera s průsvitnou vodou… Bingo! Každý máte pravdu.
Švýcarská čokoláda nepotřebuje komentář, vlaky zde jezdí s naprostou přesností a cestování se tak stává radostí, horské velikány švýcarských Alp s vrcholky zbytků sněhu, vnímáte se zatajeným dechem, hodinky svou spolehlivostí a zárukou s magickým „Swiss made“ tuto zemi reprezentují, banky zase vynikají svou diskrétností, věhlasné švýcarské sýry s výjimečnou chutí a koupat se, či se jen projet lodí po kterémkoli švýcarském jezeře, je nepopsatelným zážitkem. Kdo jste již někdy tuto zemi, která si velmi pozorně hlídá svou identitu, navštívil, potvrdíte, že nic z toho nejsou prázdná slova.
Město Zürich sice není hlavním městem této země, ale patří k největším. To, že je velkým finančním centrem, však není důvodem, že by se sem davy turistů hrnuly. Atmosféra tohoto města každému umožňuje, aby si zde našel, dle svého zájmu – historii či památky, přírodní krásy, nebo jen tak bloumat a kochat se životem velkoměsta.
Letos jsem opět strávila ve švýcarském Zürichu krásných 14 dnů a zrovna v době, kdy se zde konala jubilejní, 20. STREET PARADE. Hned druhý den přinesly místní noviny zprávu o rekordní účasti – přes milion lidí! Hrůza! Neskutečné davy lidu! Mezi ně jsem patřila i já, samozřejmě za přítomnosti, snad nejmladší účastnice této akce, Nikoly.
Sami jistě uznáte, že jsem si tuto podívanou nemohla nechat ujít, když jsem ji měla doslova na dosah a byla jsem v daném čase přímo v centru tohoto dění.
Málokdo, ani já, bych si nikdy nedovedla představit to šílené množství lidí, davy fanoušků techno hudby, kteří se sjeli, na jednu z největších akcí tohoto druhu v Evropě. Už při prvních tónech nekontrolovatelné hlasitosti bylo na nich znát, jaký styl hudby jim dodává potřebnou energii. Zürišská Street Parade se koná s naprostou pravidelností již od roku 1992, vždy druhou srpnovou sobotu. Tak bylo ujednáno a termín nemá nikdo zájem změnit. A fanoušků každým rokem přibývá. Zatímco při prvním konání se zúčastnilo sotva 2000 lidí, letošní trhla s naprostou jistotou rekord. 20. výročí této pouliční megaparty připadlo letos na 13. srpen a samozřejmě, jako pokaždé, v tom z nejkrásnějších a největších měst Švýcarska, na břehu místního jezera, v Zürichu.
Street Parade však není jen elektronická hudba a tanec. S oněmělým údivem jsem zírala na to množství lidí, tančících na hudbu, kterou já nazývám „duc, duc“, v ulicích města, bez jakékoli ostýchavosti, oblečených v barevných kostýmech.
Myslím, že motto, které si letošní Street Parade dala jako cíl: Poselství lásky, svobody, míru a tolerance, bylo beze zbytku naplněno.
Tato pouliční zábava končila v nočních hodinách, to už ovšem beze mne. I když organizace byla ve všech směrech naprosto dokonalá, nikdo se nepozastavoval nad tím, jak se za účasti milionu slavících lidí, změnilo město země, přísně dbající na čistotu a pořádek. Úderem půlnoci nastoupily početné skupiny uklízečů, takže už ráno byla Street Parade, se vším všudy minulostí a začínal další den, v dokonale vyčištěném městě.
Snažila jsem se, alespoň trochu, rozdělit se s vámi o tyto nevšední zážitky a popsat, co se skrývá za akcí, s názvem Street Parade. Podařilo-li se mně však přenést k vám tu atmosféru, kterou jsem zažila v tomto dnu já, nevím. Bohužel, popsat se dá cokoliv, kdežto prožitky se musí zažít.
6. 9. 2011
Řekne-li se Švýcarsko, nebo vlastně, stačí vzpomenout jen Zürich, určitě se mnohým vybaví, čím se tato země proslavila: čokoláda, železnice, Alpy, hodinky, banky, nebo i sýry, jezera s průsvitnou vodou… Bingo! Každý máte pravdu. Švýcarská čokoláda nepotřebuje komentář, vlaky zde jezdí s naprostou přesností a cestování se tak stává radostí, horské velikány švýcarských Alp s vrcholky zbytků sněhu, vnímáte se zatajeným dechem, hodinky svou spolehlivostí a zárukou s magickým „Swiss made“ tuto zemi reprezentují, banky zase vynikají svou diskrétností, věhlasné švýcarské sýry s výjimečnou chutí a koupat se, či se jen projet lodí po kterémkoli švýcarském jezeře, je nepopsatelným zážitkem. Kdo jste již někdy tuto zemi, která si velmi pozorně hlídá svou identitu, navštívil, potvrdíte, že nic z toho nejsou prázdná slova.
Město Zürich sice není hlavním městem této země, ale patří k největším. To, že je velkým finančním centrem, však není důvodem, že by se sem davy turistů hrnuly. Atmosféra tohoto města každému umožňuje, aby si zde našel, dle svého zájmu – historii či památky, přírodní krásy, nebo jen tak bloumat a kochat se životem velkoměsta.
Letos jsem opět strávila ve švýcarském Zürichu krásných 14 dnů a zrovna v době, kdy se zde konala jubilejní, 20. STREET PARADE. Hned druhý den přinesly místní noviny zprávu o rekordní účasti – přes milion lidí! Hrůza! Neskutečné davy lidu! Mezi ně jsem patřila i já, samozřejmě za přítomnosti, snad nejmladší účastnice této akce, Nikoly.
Jelikož na každém možném prostranství byla zbudována podia s mixážními pulty DJ, duněl od dopoledních hodin celý Zürich. Aby bylo odlehčeno uším, pamatovali organizátoři na prevenci a zájemcům byly zdarma nabízeny špunty do uší, stejně jako kondomy pro sexuchtivé účastníky.
Sami jistě uznáte, že jsem si tuto podívanou nemohla nechat ujít, když jsem ji měla doslova na dosah a byla jsem v daném čase přímo v centru tohoto dění.
Málokdo, ani já, bych si nikdy nedovedla představit to šílené množství lidí, davy fanoušků techno hudby, kteří se sjeli, na jednu z největších akcí tohoto druhu v Evropě. Už při prvních tónech nekontrolovatelné hlasitosti bylo na nich znát, jaký styl hudby jim dodává potřebnou energii. Zürišská Street Parade se koná s naprostou pravidelností již od roku 1992, vždy druhou srpnovou sobotu. Tak bylo ujednáno a termín nemá nikdo zájem změnit. A fanoušků každým rokem přibývá. Zatímco při prvním konání se zúčastnilo sotva 2000 lidí, letošní trhla s naprostou jistotou rekord. 20. výročí této pouliční megaparty připadlo letos na 13. srpen a samozřejmě, jako pokaždé, v tom z nejkrásnějších a největších měst Švýcarska, na břehu místního jezera, v Zürichu.
Obávám se, že zřejmě u vás, některých, budu za hudebního barbara, protože mě hudební styl, právě zde prezentovaný – dance musik, deep house, electro, technohouse… nijak neoslovuje, stejně jako jména údajně světoznámých DJ, jako je Carl Cox nebo Dr. Motte a mnoha dalších, které lidé vítali s nadšením a úžasem, a aplaudovali při jejich, mně ovšem nic neříkajících, skladbách. Více jak sto DJ se vystřídalo na pódiích a lidé doslova šíleli při jejich produkcích.
Street Parade však není jen elektronická hudba a tanec. S oněmělým údivem jsem zírala na to množství lidí, tančících na hudbu, kterou já nazývám „duc, duc“, v ulicích města, bez jakékoli ostýchavosti, oblečených v barevných kostýmech.
Vyvrcholením bylo, když okolo 13. hodiny vyrazil do ulic města průvod s 29 alegorickými vozy, tzv. Lovemobily, jehož trasa vedla okolo jezera v délce 2,5 km. To vše za zvuků posledních novinek ze světa taneční a elektronické hudby, digitálního umění a novinek v doprovodu DJ, dokazující dokonalost svých improvizací.
Myslím, že motto, které si letošní Street Parade dala jako cíl: Poselství lásky, svobody, míru a tolerance, bylo beze zbytku naplněno.
Tato pouliční zábava končila v nočních hodinách, to už ovšem beze mne. I když organizace byla ve všech směrech naprosto dokonalá, nikdo se nepozastavoval nad tím, jak se za účasti milionu slavících lidí, změnilo město země, přísně dbající na čistotu a pořádek. Úderem půlnoci nastoupily početné skupiny uklízečů, takže už ráno byla Street Parade, se vším všudy minulostí a začínal další den, v dokonale vyčištěném městě.
Mladí i starší, v kostýmech či civilním oblečení. Všichni, bez rozdílu se sešli a doslova nejenže zaplnili, ba roztančili celý švýcarský Zürich. Všechny spojovalo jedno společné – hudba a radost ze života, což dávali patřičně najevo.
Snažila jsem se, alespoň trochu, rozdělit se s vámi o tyto nevšední zážitky a popsat, co se skrývá za akcí, s názvem Street Parade. Podařilo-li se mně však přenést k vám tu atmosféru, kterou jsem zažila v tomto dnu já, nevím. Bohužel, popsat se dá cokoliv, kdežto prožitky se musí zažít.
| Tweet |
