Výlet nad hrad Tolštejn

Vydala jsem se s kamarádem na hrad Tolštejn, který jsem chtěla navštívit již vloni v létě, ale pro ukrutná vedra, která já nesnáším, jsem se k tomu již nedostala. A tak jsem se vydala letos zase po pár letech znovu navštívit tento hrad, který mě již od první návštěvy učaroval a to je již hezká řádka let, ještě v době mládí, ale navštívila jsem jej několikrát. A tak jsem se vydala opět po delší letité pauze v měsíci září, kdy už nebylo takové vedro a cesta přírodou byla velice příjemná.

Zřícenina hradu Tolštejna se nachází v Lužických horách poblíž malého městečka Jiřetín pod Jedlovou a nedaleké rozhledny Jedlová. Byl zbudován na čedičové homoli, která se dělí na jihozápadě ve dva strmé skalní sopouchy.

I když se zdá z dálky ale i zblízka, že hrad je to malý, protože je vidět jen jeho vršek, je to jen zdání, jeho zbytek je skryt v zeleni stromů, což pozná každý, kdo k němu začne stoupat.

Hrad byl již připomínaný v roce 1337, kdy jej vlastnil Vaněk z Varntenberka. Po jeho smrti roku 1395 jej získal jeho vnuk Václav. Okolo roku 1400 přešlo tolštejnské panství i s hradem do majetku Hynka Berky z Dubé, který tehdy patřil mezi nejbohatší pány v Čechách. Pozdější majitel byl Albrecht Berka z Dubé, který byl odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad. Ten vydal nařízení v roce 1463 hrad dobýt. Nakonec po různých válkách hrad koupila saská knížata Arnošt a Albrecht. Později v roce 1485 hrad získal Haugold Schleinitz. Po něm v roce 1528 převzal panství Georg ze Schleinitz. O 20 let později je s jeho jménem spojeno založení města Jiřetín pod Jedlovou – německý název Georgenthal.

Hrad Tolštejn.

Blížíme se k hradu.

Vypadá malý, ale není.

A již stoupáme.

Jako všechna dřívější šlechta, která si začala stavět pohodlnější paláce, tak i v roce 1555 majitel hrad opustil a usídlil se na zámku v nedalekém Rumburku.

Už tam budem.

Procházíme.

A dál a dál.

Hradby.

Od roku 1607 je hrad již uváděn jako pustý. Jeho historie končí za třicetileté války, kdy byl obsazen císařským vojskem, ale jeho protivník švédský generál Wrangel ho v roce 1642 oblehl a vypálil. Tím skončila jeho éra. Dalšími jeho obyvateli byli loupeživí rytíři.

Také hradby.

Na nádvoří.

Jdeme dál.

Pokračujeme.

Konec 19. století sebou přinesl i zájem o zříceninu hradu. V roce 1865 si ji pronajal Johann Josef Münzberg, který zde vybudoval hostinec, který byl funkční až do roku 1977.

Stoupáme.

Hospůdka.

Posezení na hradě.

Zase stoupáme.

Dnes je hostinec již pár let opět v provozu a hrad je hojně navštěvován. Je to kouzelné místo jak k odpočinku, kde je možno posedět nejen v restauraci, ale i venku na terase, odkud je krásně vidět do širokého okolí, tak pro fandy turistiky a poznávání naší historie.

Výhled na nádraží v Chřibské.

Výhled do okolí.

Výhledy.

A jdeme dolů.

Vyhlídky z hradu jsou kouzelné a dávají nahlédnout na romantickou krásu Lužických hor. My jsme se hradem a přírodou okolo pokochali, odpočali a pokračovali dalším výstupem k rozhledně Jedlová, kterou popíši v dalším článku.