Španělské zvyky
Lucka Kaloudová
11. 6. 2021
11. 6. 2021
Španělsko je u nás ve střední Evropě proslulé především nočním životem. Ale v této zemi vás mohou překvapit či zarazit úplně jiné věci, o nichž se za hranicemi tolik neví.
Pravdou ovšem je, že noční život je ve Španělsku opravdu bohatý a bujarý. Je tomu tak nějak přizpůsobeno všechno. Je jasné, že pokud chodí Španělé do práce na devátou, nemohou být ve tři zpátky doma. Navíc se ve Španělsku (stejně jako v některých dalších jižních zemích) dodržuje odpolední siesta.
Poledne mají Španělé narozdíl od nás ve 14 hodin a potom následuje odpočinek. V tuto dobu je zavřená většina obchodů, pošty i banky. Znovu se otevírá obvykle kolem sedmnácté hodiny a nakupovat můžete kdekoliv cokoliv většinou alespoň do deváté hodiny večerní. Jdete-li na večeři v dobu, na kterou jste zvyklí z domu, pravděpodobně vás překvapí liduprázdné restaurace. Španělská večeře totiž nezačíná dříve než ve 22 hodin a v létě, kdy je delší dobu světlo, mnohdy i později. Po večeři teprve vyráží správní „noční ptáci“ do barů a teprve kolem jedné hodiny ranní do tanečních klubů.
Pro cizince může být zarážející zdánlivá nezdvořilost Španělů. Málokdy vám za něco poděkují, nebo o něco poprosí. Neberte si to však osobně, zkrátka to nepatří k jejich zvykům. Pokud procházíte přelidněnou ulicí a s někým se srazíte, nečekejte, že by se vám omluvil nebo se na vás usmál. Prostě jen opět nabere svůj ztracený směr a spěchá dál. Stejně se tato jejich vlastnost může projevit při telefonátu.
U nás je zvykem zvednout telefon a ohlásit se slůvkem „prosím“, popřípadě ještě přidáme i své jméno. Pokud volá někdo známý, obvykle ho rovnou pozdravíme přátelským „ahoj“ a často přidáme ještě další vřelá slova. Španělé přijmou hovor a do přístroje neurčitě zabručí „sí?“ (=ano?). „Když jsem se sem před několika lety přistěhovala, těžko se mi zvykalo na tuto skutečnost. Španělé totiž neděkují skutečně téměř za nic, berou vše jako samozřejmost.
Když jim v restauraci přinesou pití nebo objednané jídlo, nepoděkují, protože od toho tam přece číšníci jsou, aby nosili jídlo a taky jsou za to placeni,“ popisuje své zkušenosti v Barceloně Lorena, která pochází z Argentiny.
Pokud se vydáte do restaurace se Španěly, pak vězte, že je naprosto obvyklé, že se celková cena jídla dělí počtem lidí a každý finančně přispěje rovným dílem. Ani když si všichni dopřávají bohatou večeři o několika chodech a vy celou dobu usrkáváte vodu bez bublinek, není přijatelné, abyste se při placení nějak zdráhali. Pokud budete mít štěstí, upozorní na tuto skutečnost někdo z vašich spolustolovníků a budete moci zaplatit o něco méně.
I s dochvilností je to v této zemi poněkud rozdílné. V našich končinách bývá dobrým zvykem chodit na schůzky včas, maximálně lze omluvit např. akademickou čtvrthodinku zpoždění. Ve Španělsku však mají místní lidé trochu jiné vnímání času. Pokud vás tedy pozve Španěl na večeři k sobě domů, je neslušné přijít dříve, než půlhodinu až hodinu po smluveném čase. Pokud byste přišli načas, mohlo by se stát, že byste paní domu překvapili v natáčkách na hlavě a jejího manžela třeba ještě s pěnou na holení na tváři.
Pravdou ovšem je, že noční život je ve Španělsku opravdu bohatý a bujarý. Je tomu tak nějak přizpůsobeno všechno. Je jasné, že pokud chodí Španělé do práce na devátou, nemohou být ve tři zpátky doma. Navíc se ve Španělsku (stejně jako v některých dalších jižních zemích) dodržuje odpolední siesta.
Poledne mají Španělé narozdíl od nás ve 14 hodin a potom následuje odpočinek. V tuto dobu je zavřená většina obchodů, pošty i banky. Znovu se otevírá obvykle kolem sedmnácté hodiny a nakupovat můžete kdekoliv cokoliv většinou alespoň do deváté hodiny večerní. Jdete-li na večeři v dobu, na kterou jste zvyklí z domu, pravděpodobně vás překvapí liduprázdné restaurace. Španělská večeře totiž nezačíná dříve než ve 22 hodin a v létě, kdy je delší dobu světlo, mnohdy i později. Po večeři teprve vyráží správní „noční ptáci“ do barů a teprve kolem jedné hodiny ranní do tanečních klubů.
Pro cizince může být zarážející zdánlivá nezdvořilost Španělů. Málokdy vám za něco poděkují, nebo o něco poprosí. Neberte si to však osobně, zkrátka to nepatří k jejich zvykům. Pokud procházíte přelidněnou ulicí a s někým se srazíte, nečekejte, že by se vám omluvil nebo se na vás usmál. Prostě jen opět nabere svůj ztracený směr a spěchá dál. Stejně se tato jejich vlastnost může projevit při telefonátu.
U nás je zvykem zvednout telefon a ohlásit se slůvkem „prosím“, popřípadě ještě přidáme i své jméno. Pokud volá někdo známý, obvykle ho rovnou pozdravíme přátelským „ahoj“ a často přidáme ještě další vřelá slova. Španělé přijmou hovor a do přístroje neurčitě zabručí „sí?“ (=ano?). „Když jsem se sem před několika lety přistěhovala, těžko se mi zvykalo na tuto skutečnost. Španělé totiž neděkují skutečně téměř za nic, berou vše jako samozřejmost.
Když jim v restauraci přinesou pití nebo objednané jídlo, nepoděkují, protože od toho tam přece číšníci jsou, aby nosili jídlo a taky jsou za to placeni,“ popisuje své zkušenosti v Barceloně Lorena, která pochází z Argentiny.
Pokud se vydáte do restaurace se Španěly, pak vězte, že je naprosto obvyklé, že se celková cena jídla dělí počtem lidí a každý finančně přispěje rovným dílem. Ani když si všichni dopřávají bohatou večeři o několika chodech a vy celou dobu usrkáváte vodu bez bublinek, není přijatelné, abyste se při placení nějak zdráhali. Pokud budete mít štěstí, upozorní na tuto skutečnost někdo z vašich spolustolovníků a budete moci zaplatit o něco méně.
I s dochvilností je to v této zemi poněkud rozdílné. V našich končinách bývá dobrým zvykem chodit na schůzky včas, maximálně lze omluvit např. akademickou čtvrthodinku zpoždění. Ve Španělsku však mají místní lidé trochu jiné vnímání času. Pokud vás tedy pozve Španěl na večeři k sobě domů, je neslušné přijít dříve, než půlhodinu až hodinu po smluveném čase. Pokud byste přišli načas, mohlo by se stát, že byste paní domu překvapili v natáčkách na hlavě a jejího manžela třeba ještě s pěnou na holení na tváři.
Tweet |