Turecké zvyky
Simona Kukučová
3. 6. 2021
Jako každá země má i Turecko své zvyky. Těchto zvyků je nespočet. Dala by se o nich napsat celá kniha. Já se ale zmíním pouze o těch nejznámějších.
Prvním z nich je ramadán. Muslimové v tomto měsíci, měsíci ramadánu, drží zvláštní půst, kdy se každý den od úsvitu do západu slunce zdržují pití alkoholu, jídla, sexu a kouření. Po skončení tohoto půstu chodí po ulici muž a bubnuje na znamení, že lidé mohou pít a jíst.
„Ne všichni Turci ramadán dodržují,“ říká Cenk Canbulat, Turek žijící v Antalyi. „Já osobně ramadán neslavím.“
Po tomto odříkání následuje šeker bajram. Oslava toho, že si člověk dokázal odepřít všechny slasti. Školy a úřady jsou zavřené, rodiče kupují svým dětem nové šaty. V dny bajramu se rodiny navštěvují a také se všichni navzájem obdarovávají dárky.
Sedmdesát dní po ramadánu slaví turečtí obyvatelé kurban bajram nebo-li svátek obětování, kdy se jehněti či ovci podřezává hlava jako symbol oběti. K této tradici se váže legenda o Abrahámovi a jeho synu Izákovi, kterého měl obětovat Abrahám bohu.
Svátek trvá čtyři dny, po tyto dny se musí každý den konzumovat maso.
Známou a velice oblíbenou tradicí je pití čaje. Turci tento chutný nápoj oblibují více než kávu. Pijí ho téměř po celý den. Ráno když vstanou, před obědem i po obědě, během odpoledne i před spaním. Nejraději si ho vychutnávají ve společnosti přátel a u typické turecké deskové hry zvané tavla.
Stejně jako u nás i v Turecku mají určité zásady. „Tři věci si nemůžeš nikdy půjčit,“ tvrdí Cenk, „a to koně, ženu a zbraň. Koně si bere muž do války, slouží k převážení věcí. Žena zase nosí tvé příjmení a zbraň slouží k ochraně koně a ženy.“
Turci jsou v mnoha ohledech věrnější svým zvykům a zásadám:
„U nás platí jedno pořekadlo – host do domu, bůh do domu. I kdybychom byli chudí a neměli jídlo, pro návštěvu se vždy najde. I kdybychom měli tu poslední přikrývku, dáme ji hostovi,“ vysvětluje Cenk.
„Lidé jsou tu k sobě milejší,“ tvrdí manželka Cenka, Michaela.
„Není to jak u nás v Čechách, kde se každý stará jen o sebe. Tady si lidé pomáhají. Jednou jsme se zmínili kamarádovi, že si budeme kupovat topení na zimu a on nám ho koupil. Nejmilejší a nejpozoruhodnější na tom bylo, že mu na něj přispěli jeho rodiče, aniž by nás vůbec znali. Jednoduše si řekli, že synovi kamarádi potřebují topení, a tak mu na něj přispěli. To bylo od nich moc pěkné,“ říká Michaela.
A jak se Turkům líbí české zvyky? „Dokud jsem se neoženil, neměl jsem o českých lidech a samozřejmě ani o zvycích žádné informace. Na vlastní svatbě jsem však zažil typický český zvyk a tím je rozbíjení talíře, to se mi moc líbilo. Dalším pěkným zvykem je i slavení svátku jména. S tím se v Turecku určitě nesetkáte,“ dodává Cenk.
3. 6. 2021
Jako každá země má i Turecko své zvyky. Těchto zvyků je nespočet. Dala by se o nich napsat celá kniha. Já se ale zmíním pouze o těch nejznámějších. Prvním z nich je ramadán. Muslimové v tomto měsíci, měsíci ramadánu, drží zvláštní půst, kdy se každý den od úsvitu do západu slunce zdržují pití alkoholu, jídla, sexu a kouření. Po skončení tohoto půstu chodí po ulici muž a bubnuje na znamení, že lidé mohou pít a jíst.
„Ne všichni Turci ramadán dodržují,“ říká Cenk Canbulat, Turek žijící v Antalyi. „Já osobně ramadán neslavím.“
Po tomto odříkání následuje šeker bajram. Oslava toho, že si člověk dokázal odepřít všechny slasti. Školy a úřady jsou zavřené, rodiče kupují svým dětem nové šaty. V dny bajramu se rodiny navštěvují a také se všichni navzájem obdarovávají dárky.
Sedmdesát dní po ramadánu slaví turečtí obyvatelé kurban bajram nebo-li svátek obětování, kdy se jehněti či ovci podřezává hlava jako symbol oběti. K této tradici se váže legenda o Abrahámovi a jeho synu Izákovi, kterého měl obětovat Abrahám bohu.
Svátek trvá čtyři dny, po tyto dny se musí každý den konzumovat maso.
Známou a velice oblíbenou tradicí je pití čaje. Turci tento chutný nápoj oblibují více než kávu. Pijí ho téměř po celý den. Ráno když vstanou, před obědem i po obědě, během odpoledne i před spaním. Nejraději si ho vychutnávají ve společnosti přátel a u typické turecké deskové hry zvané tavla.
Stejně jako u nás i v Turecku mají určité zásady. „Tři věci si nemůžeš nikdy půjčit,“ tvrdí Cenk, „a to koně, ženu a zbraň. Koně si bere muž do války, slouží k převážení věcí. Žena zase nosí tvé příjmení a zbraň slouží k ochraně koně a ženy.“
Turci jsou v mnoha ohledech věrnější svým zvykům a zásadám:
„U nás platí jedno pořekadlo – host do domu, bůh do domu. I kdybychom byli chudí a neměli jídlo, pro návštěvu se vždy najde. I kdybychom měli tu poslední přikrývku, dáme ji hostovi,“ vysvětluje Cenk.
„Lidé jsou tu k sobě milejší,“ tvrdí manželka Cenka, Michaela.
„Není to jak u nás v Čechách, kde se každý stará jen o sebe. Tady si lidé pomáhají. Jednou jsme se zmínili kamarádovi, že si budeme kupovat topení na zimu a on nám ho koupil. Nejmilejší a nejpozoruhodnější na tom bylo, že mu na něj přispěli jeho rodiče, aniž by nás vůbec znali. Jednoduše si řekli, že synovi kamarádi potřebují topení, a tak mu na něj přispěli. To bylo od nich moc pěkné,“ říká Michaela.
A jak se Turkům líbí české zvyky? „Dokud jsem se neoženil, neměl jsem o českých lidech a samozřejmě ani o zvycích žádné informace. Na vlastní svatbě jsem však zažil typický český zvyk a tím je rozbíjení talíře, to se mi moc líbilo. Dalším pěkným zvykem je i slavení svátku jména. S tím se v Turecku určitě nesetkáte,“ dodává Cenk.
| Tweet |
