Turecká doprava
Simona Kukučová
13. 9. 2012
Slyšela jsem mnoho historek o zemích, kde jsou silniční pravidla psaná jen v zákoně a v praxi nemají žádná opodstatnění. Člověk to ale musí zažít na vlastní kůži.
Například cestování autobusem nebo dolmuší (což je menší autobus, minibus) je v Turecku opravdu velkým zpestřením narozdíl od ČSAD.
Chcete se svézt? Tak zvedněte ruku a autobus zastaví. Pokud máte štěstí, tak při placení ani nevypadnete z autobusu. Řidič totiž často nechává otevřené dveře, jelikož klimatizace v autobuse ještě není zavedená, a zatímco mu platíte, on už se rozjíždí. Někdy je to opravdu na vlastní nebezpečí.
Za cestu však neutratíte mnoho – necelé dvě turecké liry (což je asi 1 euro) a vezete se
i 40 minut. Problém nastává, když potřebujete přestoupit. Musíte opět zaplatit tu samou částku.
Velmi mile jsem byla překvapena čestností tureckých obyvatel. Jak už jsem se zmínila, řidiči se platí během jízdy. Člověk, který se k řidiči nemůže dostat, protože je v autobuse či dolmuši tlačenice, pošle peníze po lidech před ním. Přijde vám to zarážející? Mně zpočátku také. Stát se to v Čechách, tak ty peníze k řidiči nikdy nedorazí a ztratí se po cestě.
Jestli vás autobusová doprava neláká, nevadí. Taxi službu si zavoláte na každém rohu, a to myslím doslova. Na sloupech najdete tlačítko, to zmáčknete a během několika minut se taxi objeví. Ale dámy pozor: NIKDY SI NESEDEJTE VEDLE ŘIDIČE! A to z jednoho prostého důvodu – jako cizinky byste mohly být považovány za lehké ženy. Pokud si toto pravidlo zapamatujete, nic vám nehrozí.
Podotýkám, že cestování taxi službou je v Turecku oblíbené a především levné.
Nyní jen pár slov o tom, jak to vypadá na tureckých silnicích.
Myslíte si, že na dvouproudové silnici mohou jet pouze dvě auta? Ani omylem. Většinou vedle sebe uvidíte tři, tato situace je naprosto normální.
Pásy v automobilu jsou jen jakousi ozdobou, v zemi obráceného půlměsíce se totiž nepoužívají. Stejně zřídka tu naleznete i dětské autosedačky. A máte snad chuť na pivo? Není problém. To jedno za volantem žádnému policistovi vadit nebude.
Vidět tři osoby na jedné motorce a bez helmy? To je možné snad jen v nějakém filmu. Ale kdepak, na tureckých silnicích je to zcela běžné, stejně jako koně s povozem.
Každopádně tu nevsázejte na to, že jako chodec máte zelenou. Přechody pro chodce tu často slouží jen jako určitý doplněk. Vždyť jak byste vysvětlili, že některé z nich vedou na trávník a nikam nepokračují?
Někdo se nad tím vším určitě pozastaví, ale pokud jste v Turecku už nějaký čas, zvyknete si.
Snad jen jedna věc mi leží v hlavě – semafor na kruhovém objezdu. Nevím, jestli se s touto raritou někdo setkal, pro mě to však bylo poprvé.
Na závěr mě napadá jedno pořekadlo: jiný kraj, jiný mrav. O Turcích to rozhodně platí dvakrát, alespoň co se dopravy týče.
A jestli se přátelíte s nějakým Turkem, rozhodně ho nepouštějte na české silnice.
13. 9. 2012
Slyšela jsem mnoho historek o zemích, kde jsou silniční pravidla psaná jen v zákoně a v praxi nemají žádná opodstatnění. Člověk to ale musí zažít na vlastní kůži.Například cestování autobusem nebo dolmuší (což je menší autobus, minibus) je v Turecku opravdu velkým zpestřením narozdíl od ČSAD.
Chcete se svézt? Tak zvedněte ruku a autobus zastaví. Pokud máte štěstí, tak při placení ani nevypadnete z autobusu. Řidič totiž často nechává otevřené dveře, jelikož klimatizace v autobuse ještě není zavedená, a zatímco mu platíte, on už se rozjíždí. Někdy je to opravdu na vlastní nebezpečí.
Za cestu však neutratíte mnoho – necelé dvě turecké liry (což je asi 1 euro) a vezete se
i 40 minut. Problém nastává, když potřebujete přestoupit. Musíte opět zaplatit tu samou částku.
Velmi mile jsem byla překvapena čestností tureckých obyvatel. Jak už jsem se zmínila, řidiči se platí během jízdy. Člověk, který se k řidiči nemůže dostat, protože je v autobuse či dolmuši tlačenice, pošle peníze po lidech před ním. Přijde vám to zarážející? Mně zpočátku také. Stát se to v Čechách, tak ty peníze k řidiči nikdy nedorazí a ztratí se po cestě.
Jestli vás autobusová doprava neláká, nevadí. Taxi službu si zavoláte na každém rohu, a to myslím doslova. Na sloupech najdete tlačítko, to zmáčknete a během několika minut se taxi objeví. Ale dámy pozor: NIKDY SI NESEDEJTE VEDLE ŘIDIČE! A to z jednoho prostého důvodu – jako cizinky byste mohly být považovány za lehké ženy. Pokud si toto pravidlo zapamatujete, nic vám nehrozí.
Podotýkám, že cestování taxi službou je v Turecku oblíbené a především levné.
Nyní jen pár slov o tom, jak to vypadá na tureckých silnicích.
Myslíte si, že na dvouproudové silnici mohou jet pouze dvě auta? Ani omylem. Většinou vedle sebe uvidíte tři, tato situace je naprosto normální.
Pásy v automobilu jsou jen jakousi ozdobou, v zemi obráceného půlměsíce se totiž nepoužívají. Stejně zřídka tu naleznete i dětské autosedačky. A máte snad chuť na pivo? Není problém. To jedno za volantem žádnému policistovi vadit nebude.
Vidět tři osoby na jedné motorce a bez helmy? To je možné snad jen v nějakém filmu. Ale kdepak, na tureckých silnicích je to zcela běžné, stejně jako koně s povozem.
Každopádně tu nevsázejte na to, že jako chodec máte zelenou. Přechody pro chodce tu často slouží jen jako určitý doplněk. Vždyť jak byste vysvětlili, že některé z nich vedou na trávník a nikam nepokračují?
Někdo se nad tím vším určitě pozastaví, ale pokud jste v Turecku už nějaký čas, zvyknete si.
Snad jen jedna věc mi leží v hlavě – semafor na kruhovém objezdu. Nevím, jestli se s touto raritou někdo setkal, pro mě to však bylo poprvé.
Na závěr mě napadá jedno pořekadlo: jiný kraj, jiný mrav. O Turcích to rozhodně platí dvakrát, alespoň co se dopravy týče.
A jestli se přátelíte s nějakým Turkem, rozhodně ho nepouštějte na české silnice.
| Tweet |
