Vlčí hora

Milí přátelé!

O rozhledně Vlčí hora jsem se Vám již zmiňovala v článku o rozhledně Dymník. Za touto rozhlednou jsme vyjeli vlakem do železniční stanice Panský, která je vzdálená 3 vlakové zastávky od stanice Rumburk. K rozhledně to je tak zhruba 1 – 2 km. Tato rozhledna je nejstarší ze všech rozhleden ve šluknovském výběžku. Byla postavena roku 1889 na čedičovém vrchu v CHKO Labské pískovce. Hora s rozhlednou je též vulkanického původu a má jednu zvláštnost, na vrcholu se nachází magnetovec. Díky jemu se odchyluje střelka kompasu až o 40 stupňů.

Rozhledna se nachází na vrchu vysokém 581 m nad mořem poblíž městečka Krásná Lípa, pod které tato rozhledna spadá.

Její původní výška byla 12 m, nyní má po opravě 19 m a 64 schodů. Výhled je z ní na Lužické hory, Krušné hory, NP České Švýcarsko, NP Saské Švýcarsko a část Jizerských hor a Krkonoš. Samozřejmě zase za dobré viditelnosti.

Šlapeme k Vlčí hoře ‑ v pozadí nádraží v Panském.

Veroničina studánka pod Vlčí horou.

Je tu též chráněná květena – měsíčnice vytrvalá a pod kopcem Veroničina studánka s výbornou osvěžující vodičkou.

Legenda o Veroničině studánce.

Pokračujeme k vrcholu rozhledny.

Na rozhledně doprovází i prodává vstupenky a různé suvenýry můj kamarád z turistiky. Je tu již nejméně 10 let, je velice ochotný a vstřícný. Celý život dělal turistiku a má ji vyloženě v krvi a znalosti v malíčku. A je to i od něj velká obětavost, denně mimo pondělí v létě i v zimě ve sněhu prošlapávat cestu z nádraží v Panském nahoru až na vrchol k rozhledně.

Cíl cesty rozhledna Vlčí hora.

Víc zblízka.

Na této rozhledně i na rozhledně Dymník v Rumburku jsem byla již několikráte a stále je co obdivovat. Je to dáno i návštěvou v různou roční dobu a taky viditelností. Ne pokaždé je jasno a dobře vidět. Ale když je vidět…tak je to krása!

A jsme u ní.

Rozhledna Vlčí hora.

Já jsem se ještě naposledy porozhlédla z vrcholu věže po krajině a sestoupala po schodech dolů. Rozloučila se s kamarádem a šli jsme pomalu lesem a loukou k nádraží, odkud jsme se vrátili vlakem do Rumburka.

Ještě jeden záběr.

Výhled z rozhledny.

Slunce už zase začalo pražit a než jsme došli z nádraží v Rumburku domů, jen z nás lilo. Bohužel jsem si nesplnila pro to vedro, které panovalo po celou dobu mé návštěvy v Rumburku to, co jsem si předsevzala a dodnes mě to mrzí. Ale aspoň jsem si znovu oživila návštěvu těchto dvou rozhleden.

Turista Maxík na vrcholu rozhledny.

Legenda o místu.