Milí přátelé!
Měla jsem 14 dní dovolenou a byla jsem v Rumburku. Naplánovala jsem si, že za tu dobu musím zdolat tři rozhledny v okolí, podívat se na nedaleký hrad Tolštejn a vystoupat na Křížovou horu v Jiřetíně pod Jedlovou. To minimálně!
Říkala jsem si, že toho možná zdolám ještě víc, ale opak byl pravdou. Pro vedra, která panovala a která já nesnáším, se nedalo venku chodit, jen brzo za ranního rozbřesku, ale protože výlet nebyl jen na hodinku, tak by mě slunce zase dostihlo na zpáteční cestě.
Takže z plánovaných výletů po okolí jsem si splnila jen návštěvu dvou rozhleden a o tu se s Vámi tady podělím.
Rozhledna Dymník
Vzadu rozhledna Dymník v Rumburku.
Rozhledna Dymník se nachází na okraji Rumburka v severních Čechách, který je v takzvaném šluknovském výběžku.
Vzadu Dymník.
Vyšla jsem brzo ráno se psem, abychom byli aspoň při cestě na rozhlednu ušetřeni slunečních paprsků a stačili dojít nahoru k rozhledně ještě bez žáru slunce, i tak na mě pot jen perlil, neboť bylo dusno, ale šlo to. V lese bylo příjemně, sem tam nám cestou prosvítalo sluníčko mezi stromy, mech, travička, kapradí, smrkový ozón nám osvěžoval dech, zkrátka pohodička. To mě v
Teplicích chybí, tam jsou ponejvíce listnaté lesy, jehličnaté jen sem tam. Já jsem se ještě rozhlížela, jestli „neulovím“ nějaký ten hříbeček, popřípadě bych vzala za vděk i klouzkem, nebo kozákem. Jeden podborovák na mě „zakukal“ a tak jsem se namlsala a chvíli jsem bloudila mezi stromy, ale kdepak… to mě dal jen vědět, že houby v lese rostou, ale asi bych musela více hledat a vstoupit hlouběji do lesa, abych našla úlovek a na to jsem neměla čas.
Cíl cesty: rozhledna Dymník.
Takže jsme pokračovali dál lesem, stoupali pomalu vzhůru až na nejvyšší vrchol k rozhledně, která se nazývá Dymník. Její název vznikl tím, že její vrch byl kdysi sopkou, a jak jinak, sopka přece dýmí… takže Dymník.
Lesem…
Vrch Dymník je vysoký 516 m. Rozhledna má zajímavou historii. Postavil ji na oslavu svých 60. narozenin radní města Rumburka August Wenschuch. Stavba byla dokončena v roce 1896 na jeho náklady. Věž, která je vysoká 15 m se původně nazývala Augustova podle stavitele a má 82 schodů. Byla zde také pod rozhlednou postavena restaurace, během doby byla restaurována a slouží dodnes.
Blížíme se…
Z rozhledny je nádherný výhled na Ještěd, Luž, Smrk,
Bezděz a i Milešovku, samozřejmě při dobré viditelnosti. A také na nejbližší rozhlednu
Vlčí horu, kterou jsem navštívila při zdejším pobytu též a o které Vám také napíši.
Už vykukuje.
Nynější majitel restaurace se přičinil o jednu zajímavost. Za restaurací postavil kameny do kruhu, podobně jako je to v Anglii – Stonehenge – nejslavnější megalitická památka na světě, ale v Rumburku je to samozřejmě něco jiného, ale svým způsobem činí objekt zajímavým a nevypadá to špatně. Je to taková zvláštnost, která přitahuje pozornost.
A u ní na vrcholu.
Já jsem si celý objekt prohlédla, bylo to skutečně velice zajímavé a nevšední, pokoukala po krajině a vydala se na zpáteční cestu lesem – se psem…
Výhled na rozhlednu Vlčí hora – další cíl.
Ještě jsem „ulovila“ asi tři houby, jen tak u cesty, mezi nimiž se honosil taky hříbek. To byl tedy vyloženě zázrak, neboť hříbka jsem neviděla několik let! A jak taky, že? Když na houby sama málo chodím. V listnatých lesích mě to neláká, protože ve spadaném listí nic nevidím! A jehličnatých je tu málo a když, tak pro mě daleko.
Hospůdka prosvítává.
No a my vyšli s Maxíkem z lesa u přehrady, kde se nějaký rybář pokoušel o štěstí. Jestli ho našel nevím, ale my jsme měli ještě pěkně daleko domů, tak jsme se nezdržovali, slunce již začínalo pražit a tak jsem koukala, abych co nejdříve byla z jeho dosahu. Maxík toho už měl taky dost, nesnáší slunce jako já a tak jsme si pospíšili, neboť naše cesta vedla pláněmi, kde jsme se nemohli nikde před sluncem schovat.
Rumburský Stonehenge.
Víc zblízka.
Takže zatím ahoj a příště vás pozvu na druhou rozhlednu s názvem Vlčí hora.
Pohoda u přehrady.
