Zřícenina
hradu Hazmburk je jedinečná dominanta Českého středohoří, kterou nelze přehlédnout. Je viditelný ze vzdálenosti několika desítek kilometrů. Jestliže Milešovku nazýváme královnou Českého středohoří, tak Hazmburk bychom mohli nazvat jeho králem. Je na strmém čedičovém masivu a gotické zbytky nám připomínají jeho zašlou slávu. V době jeho vzniku se o něm také říkalo že je to kopie
Bezdězu.
Čedičový masiv byl v letech 1898, 1900 a 1939 příčinou přírodních katastrof, při kterých byla zničena původní obec Klapý.
Hrad se vypíná na vrchu vysokém 418 m a podle archeologických nálezů byl obydlen již v 5. tisíciletí před naším letopočtem. Stavbu, která se ale dochovala až do dnešní doby, založil v polovině 13. století rod Lichtenburků. Byla to ale jen hranolová věž, která byla obklopená hradbami a naznačovala, že se jednalo pouze o vojenské sídlo. Počátkem 14. století ztratili Lichtenburkové zájem o toto sídlo a vyměnili jej s králem Lucemburským za jiný majetek.
Přijeli jsme do obce Klapý – kostel.
Chaloupka jak v Jižních Čechách.
Král pak prodává tento hrad Zbyňku Zajíci z Valdeka. V té době se původní název hradu Klapý změnil na Hazmburk, a to podle jména tohoto šlechtice (německy zajíc – der Hase). Nový majitel nechal hrad rozšířit o další věž, hradby a budovy. V průběhu husitských válek Zajícové byli na katolické straně a pro husity byl hrad velkou překážkou a nedobytný. Proto byl také vybrán za bezpečný úkryt kostelních pokladů z pražského hradu a v roce 1440 zde byla ještě uschována drahocenná bohoslužebná roucha.
Zjevuje se Hazmburk.
Obec Klapý postihly katastrofy.
V 2. polovině 15. století se stal majitelem Zbyňkův bratranec Jan, přední člen Zelenohorské jednoty, který stál na straně uherského krále Matyáše Korvína. Za odměnu jej učinil českým kancléřem. Jeho vnuk si vybral za pohodlnější sídlo Budyni a tím začal Hazmburk pustnout.
Návštěvní doba hradu.
Vydali jsme se k hradu.
Na hradě je dosud dobře zachovalá Černá válcová věž, která je postavená z černého čediče a Bílá hranolová věž, která své jméno získala po světlém pískovci, který byl použit k vybudování její horní části. Základy věže jsou zhotoveny z čediče, střední část pak z tesaného pískovce a vrchol z dobře opracovaných pískovcových kvádrů, což ukazuje, že věž nebyla postavena najednou ale na tři etapy. Věž je vysoká 26 metrů a lze vystoupat až na její vrchol, odkud je nádherný výhled.
Odpočinek při cestě na hrad.
Výhled při cestě na hrad.
My jsme ale nahoru nešli, neboť viditelnost byla špatná, byla mlha a z věže bychom viděli zrovna tolik, co jsme viděli u její paty. Široko daleko jsme viděli kolem dokola, jen to bylo tak trošku jakoby pokryto závojem mlhy. I tak ale to byly úžasné výhledy všude do okolí hradu. Na hradě byl bohužel malý pomníček 11letého chlapce, který se zřítil v roce 1975. Tehdy hrad nebyl ještě opraven a byl přístupný na vlastní nebezpečí.
K hradu se váže i spousta pověstí, které se zrodily z historické pravdy a reality. Povyprávím Vám jednu z nich.
Pokračujeme dál, nejsme sami.
Bílá věž.
Jeden občan jménem Michal z Libochovic šel do Třebenic, ale napřed ještě zabočil cestou na Hazmburk aby se pokochal výhledy do kraje. A jak tak bloudí hradem, objevil otevřené sklepení, do něhož vstoupil, chvíli tápal ve tmě, než prohlédl a uviděl řadu vinných sudů. Na jednom z nich byla pípa, tudíž neodolal a zkusil, zda je v sudu víno. Víno bylo zlatavé, výborné, až se nad tím podivoval. Vyšel z hradu zpět, v Třebenicích vyřídil své záležitosti, zakoupil džbány, aby si při zpáteční cestě mohl do nich načepovat na Hazmburku víno. Byl již skoro večer, když se dostal na Hazmburk. Víno si načepoval, obrátil se k východu a v tom momentě zůstal stát jako když ho přibije k zemi. U vchodu v koutě seděli tři bělovlasí starci. Ti se na něj usmáli a řekli mu, že se nemusí ničeho bát, jestliže chce s nimi dál píti víno, jen to nesmí nikomu říci. A nikdo jiný nesmí vína okusit. Michal se lekl, ale v momentě vyšel ven ze sklepení a jak ucítil čerstvý vzduch, tak se uklidnil. Víno vypil a zase si došel pro nové. Starci vždy udělali křídou čárky kolik džbánů si odnesl a hodili do mísy ze svého měštce stříbrné groše. A tak to nějakou dobu pokračovalo. O posvícení, kdy se u něj sešlo spousta hostů a příbuzenstva se pochlubil svým dobrým vínem. O hostině se dozvěděli páni radní a vyzvídali odkud má tak dobré víno, až to nevydržel a prozradil odkud víno bere. Samozřejmě že mu nevěřili a tak chtěli aby jim také víno donesl. Jemu nic jiného nezbývalo, než že musel pro něj dojít. Sklepení bylo tak, jak jej opustil, jen starci byli zasmušilí a když si naplnil džbány, zastoupili mu cestu. Jeden z nich spočítal čárky na zdi, druhý zase nasypal Michalovi stříbrné groše do opasku. Třetí stařec mu vzal z rukou džbány a víno z nich vylil. Všichni mu pak pohrozili a vykázali ho ze sklepení. Sotva se ocitl venku, zarachotilo to za ním a otvor sklepení se zavřel.
Moje maličkost s Černou věží v pozadí.
Jsme mrňaví oproti hradbám.
Michal omdlel a když nabyl vědomí byla právě půlnoc. Na věži začaly tlouci hodiny. Michal začal počítat a dopočítal se do dvanácti. Najednou slyšel jak v horní věži zazněly zvonky, Michal se ohlédl k Bílé věži a viděl pohřební průvod, kněz vepředu, pak rakev, žena a děti a když přišli k němu, tak viděl, že v rakvi leží on sám. Nemohl se ani hnout z místa, začala s ním lomcovati zimnice a omdlel. Když se probral, došel domů, vyprávěl jaké měl vidění a znovu omdlel. Radní se dozvěděli, co se stalo, i poslali na hrad zvěda, aby se dozvěděli, co je na tom pravdy. Z hradu zvěd přinesl kupu grošů, které tam Michal vytrousil a také džbány. Tím se přesvědčili, že Michal nelhal. A ještě ke všemu Michala za týden na to nesli v rakvi na hřbitov. Džbány, se kterými chodil na Hazmburk pro víno zůstaly dlouho na libochovické radnici, kde si je bylo možno ještě v 18. století prohlédnout.
Na hradě.
Zahynul zde před lety 11letý chlapec.
Zmíním se ještě krátce o jiné pověsti. Ta vypráví o duchu dívky Lucie, jak chodí po hradě, žalostně vzdychá, na prsou má krvavou ránu, z níž ji kanou krůpěje krve, ze kterých jak dopadnou na zem vykvetou malé rudé kvítky. A takovýchto kvítků na hradě rostou spousty, mohu to potvrdit při naší návštěvě.
Doklad, že jsme tu byli.
Výhledy v oparu.
Měla kdysi nápadníka, chudého rytíře z hradu Košťálova – Bořivoje. Ale otec nepřál jejich lásce a když milý požádal o její ruku, tak si vymýšlel, jak na něj vyzrát, aby se ho zbavil. I poslal ho hledat živého draka, kterého by zkrotil a dovedl na hrad. Lucie lomila rukama a nemohla se smířit s otcovou vůlí. Otec si zatím stavěl v Budyni zámek. Milá Lucie dlouho tesknění nevydržela a zemřela. Otec ji nechal uložit do skleněné rakve a sám se odstěhoval na zámek v Budyni. Po sedmi letech se nečekaně vrátil Luciin nápadník se živým drakem, unavený, vyčerpaný a zjizvený od četných bojů. Když se dozvěděl, že jeho nevěsta je mrtvá, začal strašně naříkat a ráno jej našli u rakve bez známek života. Uložili ho také do rakve vedle Lucie a v Budyňském kostelíku se za něj pomodlili. Drak zůstal u nich na stráži, nežral, nepil a zdechl. Rodinnou tragedii nepřežil ani dlouho Luciin otec, neboť ho za jeho bezcitnost a tragedii, která se stala, odnesl do pekla čert.
V pozadí je hora Říp, ale je špatně vidět.
Viditelnost je ten den špatná.
Mám ještě vyprávět další pověst? Už ne, jen se zmíním… je o pasáčkovi, jak usnul a zjevila se mu Bílá paní, která se vznášela nad věží hradu, nebo o tom, že jsou na hradě ukryty poklady francouzského vojska, které se vracelo z tažení z Ruska, a k tomu několik verzí jak poklad nalézt, nebo že spí v podzemí vojsko a až bude českému lidu zle, tak přijde na pomoc, ale takových pověstí o spícím vojsku třeba pod Blaníkem a i jinde je spousta. Tak už pověstí zanechám. Ještě se zmíním, že hrad také vzbuzoval pozornost spisovatelů a básníků, například Karla Hynka Máchy, Václava Beneše Třebízského, Svatopluka Čecha. Zajímavá a výrazná dominanta hradu upoutala i malíře Emila Fillu.
Výhled na okolí.
Poslední pohled na okolí.
Tak si myslím, že jsem vyčerpala veškerou zásobu svých znalostí a poznatků na téma hrad Hazmburk. Ještě dodám, že se nám výlet vydařil, byl to prima den! Na hradě je také možnost zakoupit malé občerstvení a různé suvenýry. Vypravte se na hrad, nezklame Vás!
