Zámek Ploskovice
Brumlinda
9. 7. 2009
9. 7. 2009
Ahoj Venušanky!!
Zvu Vás všechny zase na výlet!
Tentokrát jsme měli na vybranou dvě alternativy, buď horu Radobýl, ale jen v případě hezkého počasí, anebo zámek Ploskovice, když bude nepříznivá prognóza. A bohužel, právě ve čtvrtek, kdy jsme vyráželi na výlet, se počasí mělo zhoršit a tím pádem výšlap na Radobýl by nebyl zrovna vhodný, neboť jsme již všichni důchodci, s nějakým tím zdravotním problémem.
A tak jsme nastoupili do vlaku s očekáváním deště a možná i padáním „trakařů“, což se nám ale k naší spokojenosti nesplnilo.
Přešli jsme silnici a vydali se lukami směrem k zámku.
No a my pokračovali dál, napravo se nám v dáli zobrazilo Velké sedlo 726 m…
Jedná se o horu se dvěma výraznými vrcholy, která z dálky připomíná opravdu jezdecké sedlo. Tento vrch je hustě porostlý lesy. Vrcholek hory je skalnatý a je to chráněná přírodní rezervace Českého středohoří. Nachází se zde také vzácná květena. Z vrcholku hory je nádherný výhled na všechny světové strany a to do několika desítek kilometrů. Vyšší vrchol se nazývá Velké Sedlo a nižší Malé Sedlo – 534 m. Na úpatí Sedla je také menší hradní zřícenina Litýš, která čeká také na její zdolání. Ještě dodám, že vrch Sedlo je viditelný z mnoha míst Polabí.
Příroda byla okolo nás všude pěkná a my jsme dál pokračovali k zámku.
A my pokračovali dál a již jsme viděli bránu do zámku, a tak jsme k ní zamířili.
Tedy, když jsem tady před lety byla, měla jsem vstup do zámku v hlavě nějak jinak poskládaný, no ale, zřejmě udělal zub času paseku i v mé hlavě.
Tak mě napadlo, zda se dá paví maso jíst? :-) Řekla bych že je to vzdálený příbuzný krocana a to je dobré masíčko. :-)
Mohli by rozšířit chov, mít tam zámeckou restauraci a nabízet paví masíčko jako svoji specialitu a byla by to všude v kraji vyhlášená rarita.
No ale teď vážně! Řeknu Vám něco o historii obce a zámku.
Obec Ploskovice byla původně pravěké sídliště a připomíná se již začátkem 13. století. Od roku 1188 se stala majetkem řádu Johanitů, kteří zde zřídili komendu. Pro mnohé upřesním, že komenda byla předchůdce klášterů. Ani já to nevěděla, tak jsem se na to již před lety ptala pana faráře. Ale budu pokračovat dál. V roce 1496 došlo zde ke vzpouře poddaných, v níž rytíř Dalibor z Kozojed neblaze proslul. V roce 1498 byl odsouzen ke ztrátě hrdla a jeho jméno nese jedna z věží Pražského hradu. Ale to všichni známe, že? Dalibor se stal námětem libreta Smetanovy opery „Dalibor“, která byla poprvé uvedena v roce 1868. Zámek pořádá každý rok Daliborovy slavnosti, protože právě obec Ploskovice je s jeho pověstí spjata.
Roku 1663 koupil panství sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich a roku 1689 připadlo panství dědictvím vnučce Anně Marii Františce, později velkovévodkyni toskánské. V letech 1720–1725 zde nechala vybudovat zámek. V roce 1805 zámek přechází do majetku toskánské větve Habsburků. V roce 1849 se celé panství stává majetkem odstoupivšího císaře Ferdinanda I. Habsburského, nebo-li také posledního korunovaného krále Ferdinanda V. Dobrotivého. V roce 1875 Ferdinand I. zemřel a jeho panství získal císař Franc Josef I. V roce 1918, po vzniku republiky, přešly Ploskovice do státního majetku a byla zde zřízena rezidence ministerstva zahraničních věcí. Hodně času v této době zde strávil Eduard Beneš s manželkou. Po roce 1945 se zámek stal turistickou atrakcí.
Ale co mě v zámku nejvíce zaujalo – to byly obrazy od Josefa Navrátila, nejvýznamnějšího malíře českého romantismu. To byla krása!!!!! Už pro ty obrazy bych tam jela znovu. Jeho obrazy zdobí 1. patro, ale i obrazy jiných mistrů. Josef Navrátil také navrhoval garniže, v každé místnosti zámku byly jiné, dále lustry, a také prováděl nástropní malby. Dále tu jsou sochy V. Levého a v kopuli sálu fresky V. Reinera.
Na zámku se také točilo několik filmů a pohádek, jednou z nejznámějších je „Princ a večernice“.
Je tu na zámku ještě jedna zajímavost a to, že je tu vytvořena umělá jeskyně s lasturovými fontánami a sochami atlantů.
No a co mě se týče, mám radši zříceniny hradů, protože je každá jiná, některá dobře přístupná, jiná hůře, některá je ještě dost zachovalá, z jiné se zachovaly jen nepatrné trosky a nebo jen valy. Ale každá má svoji historii. A zámky, když procházíte, tak všechny mají ložnici pánskou, dámskou, v různém provedení jak stylově, tak barevně, některé zámky mají knihovny, pak pokoje dámské, pánské, dětské, různé budoáry, pracovny, přijímací salony, atd, atd. Ano, je to noblesní, procházet se takovým zámkem, a představovat si, jak tam dříve žili, ale mě to zkrátka všechno připadá stejné…. jeden zámek jako druhý a to mě moc nebaví. Ráda se procházím po zašlé slávě hradních objektů, kde dříve bujel život a kde to teď zeje prázdnotou a nicotou, kde jsou už jen rozvaliny a náznak zdiva dává jen tušit, co tu snad kdysi bylo. Pokrok šel dopředu už tehdy a z některých hradů se přebudovaly zámky, když byly na přístupnějším místě, aby bylo pohodlnější bydlení a některé hradní objekty buď zničil požár a už se neobnovily a jiné zůstaly opuštěné už pro jejich špatnou dostupnost, která vlastně právě proto dala podnět k jejich stavbě kvůli dobré obraně hradu. A tak zub času zapracoval.
Zvu Vás všechny zase na výlet!
Tentokrát jsme měli na vybranou dvě alternativy, buď horu Radobýl, ale jen v případě hezkého počasí, anebo zámek Ploskovice, když bude nepříznivá prognóza. A bohužel, právě ve čtvrtek, kdy jsme vyráželi na výlet, se počasí mělo zhoršit a tím pádem výšlap na Radobýl by nebyl zrovna vhodný, neboť jsme již všichni důchodci, s nějakým tím zdravotním problémem.
A tak jsme nastoupili do vlaku s očekáváním deště a možná i padáním „trakařů“, což se nám ale k naší spokojenosti nesplnilo.
Radobýl „sa len tak mihol“ oknem vlaku 
tak jsme na něj pokoukali a poslali mu pozdrav s tím, že ho v blízké době určitě navštívíme.
Přešli jsme silnici a vydali se lukami směrem k zámku.
Po cestě nás doprovázely výhledem kopce a kopečky 
a dokonce bychom se mohli líbat i pod rozkvetlou třešní, kdyby bylo 1. máje.
No a my pokračovali dál, napravo se nám v dáli zobrazilo Velké sedlo 726 m…
Jedná se o horu se dvěma výraznými vrcholy, která z dálky připomíná opravdu jezdecké sedlo. Tento vrch je hustě porostlý lesy. Vrcholek hory je skalnatý a je to chráněná přírodní rezervace Českého středohoří. Nachází se zde také vzácná květena. Z vrcholku hory je nádherný výhled na všechny světové strany a to do několika desítek kilometrů. Vyšší vrchol se nazývá Velké Sedlo a nižší Malé Sedlo – 534 m. Na úpatí Sedla je také menší hradní zřícenina Litýš, která čeká také na její zdolání. Ještě dodám, že vrch Sedlo je viditelný z mnoha míst Polabí.
Příroda byla okolo nás všude pěkná a my jsme dál pokračovali k zámku.
Cestou jsme ještě viděli kapličku, kterou jsem si nemeškala vyfotit, protože byla moc hezká a opravená
a kousek od ní směrem k zámku hrázděný dům.
A my pokračovali dál a již jsme viděli bránu do zámku, a tak jsme k ní zamířili.
Tedy, když jsem tady před lety byla, měla jsem vstup do zámku v hlavě nějak jinak poskládaný, no ale, zřejmě udělal zub času paseku i v mé hlavě.
Vyfotila jsem pro Vás… případné zájemce návštěvy zámku jeho návštěvní dobu.
Tak mě napadlo, zda se dá paví maso jíst? :-) Řekla bych že je to vzdálený příbuzný krocana a to je dobré masíčko. :-)
Mohli by rozšířit chov, mít tam zámeckou restauraci a nabízet paví masíčko jako svoji specialitu a byla by to všude v kraji vyhlášená rarita.
No ale teď vážně! Řeknu Vám něco o historii obce a zámku.
Obec Ploskovice byla původně pravěké sídliště a připomíná se již začátkem 13. století. Od roku 1188 se stala majetkem řádu Johanitů, kteří zde zřídili komendu. Pro mnohé upřesním, že komenda byla předchůdce klášterů. Ani já to nevěděla, tak jsem se na to již před lety ptala pana faráře. Ale budu pokračovat dál. V roce 1496 došlo zde ke vzpouře poddaných, v níž rytíř Dalibor z Kozojed neblaze proslul. V roce 1498 byl odsouzen ke ztrátě hrdla a jeho jméno nese jedna z věží Pražského hradu. Ale to všichni známe, že? Dalibor se stal námětem libreta Smetanovy opery „Dalibor“, která byla poprvé uvedena v roce 1868. Zámek pořádá každý rok Daliborovy slavnosti, protože právě obec Ploskovice je s jeho pověstí spjata.
Roku 1663 koupil panství sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich a roku 1689 připadlo panství dědictvím vnučce Anně Marii Františce, později velkovévodkyni toskánské. V letech 1720–1725 zde nechala vybudovat zámek. V roce 1805 zámek přechází do majetku toskánské větve Habsburků. V roce 1849 se celé panství stává majetkem odstoupivšího císaře Ferdinanda I. Habsburského, nebo-li také posledního korunovaného krále Ferdinanda V. Dobrotivého. V roce 1875 Ferdinand I. zemřel a jeho panství získal císař Franc Josef I. V roce 1918, po vzniku republiky, přešly Ploskovice do státního majetku a byla zde zřízena rezidence ministerstva zahraničních věcí. Hodně času v této době zde strávil Eduard Beneš s manželkou. Po roce 1945 se zámek stal turistickou atrakcí.
O parku se kdysi říkalo, že byl zhotoven podle vzoru Versailles ale v malém provedení. 
Je barokní s malým rybníčkem, bazénem a figurální výzdobou.
Ale co mě v zámku nejvíce zaujalo – to byly obrazy od Josefa Navrátila, nejvýznamnějšího malíře českého romantismu. To byla krása!!!!! Už pro ty obrazy bych tam jela znovu. Jeho obrazy zdobí 1. patro, ale i obrazy jiných mistrů. Josef Navrátil také navrhoval garniže, v každé místnosti zámku byly jiné, dále lustry, a také prováděl nástropní malby. Dále tu jsou sochy V. Levého a v kopuli sálu fresky V. Reinera.
Na zámku se také točilo několik filmů a pohádek, jednou z nejznámějších je „Princ a večernice“.
Je tu na zámku ještě jedna zajímavost a to, že je tu vytvořena umělá jeskyně s lasturovými fontánami a sochami atlantů.
No a co mě se týče, mám radši zříceniny hradů, protože je každá jiná, některá dobře přístupná, jiná hůře, některá je ještě dost zachovalá, z jiné se zachovaly jen nepatrné trosky a nebo jen valy. Ale každá má svoji historii. A zámky, když procházíte, tak všechny mají ložnici pánskou, dámskou, v různém provedení jak stylově, tak barevně, některé zámky mají knihovny, pak pokoje dámské, pánské, dětské, různé budoáry, pracovny, přijímací salony, atd, atd. Ano, je to noblesní, procházet se takovým zámkem, a představovat si, jak tam dříve žili, ale mě to zkrátka všechno připadá stejné…. jeden zámek jako druhý a to mě moc nebaví. Ráda se procházím po zašlé slávě hradních objektů, kde dříve bujel život a kde to teď zeje prázdnotou a nicotou, kde jsou už jen rozvaliny a náznak zdiva dává jen tušit, co tu snad kdysi bylo. Pokrok šel dopředu už tehdy a z některých hradů se přebudovaly zámky, když byly na přístupnějším místě, aby bylo pohodlnější bydlení a některé hradní objekty buď zničil požár a už se neobnovily a jiné zůstaly opuštěné už pro jejich špatnou dostupnost, která vlastně právě proto dala podnět k jejich stavbě kvůli dobré obraně hradu. A tak zub času zapracoval.
Ale abych ukončila svoje povídání, dám Vám ještě shlédnout pár fotografií ze zámku.
A tak jsem Vás zase seznámila s dalším místem – zámkem Ploskovice v Českém středohoří, určitě jste tam mnozí byli a dáte mě za pravdu že zámek stojí za návštěvu.
| Tweet |
