Poznejme zádumčivost jižních Čech

Dnešní výlet nás zavede do podbrdské krajiny, kde se snoubí zádumčivost jižních Čech s krajinou mnoha rybníků, luk a vrcholů, kterou obývali už naši dávní předci.

Krásné přírodní scenérie pomalu vstupují do měst a vesniček a spojují se s historickou zástavbou. Orientační spojnicí našeho výletu se stala říčka Vlčava, pod Březnicí nese jméno Skalice.

Březnice je menší městečko zasazené v malebné přírodě nedaleko brdských lesů. První zmínka o ní se vyskytuje v pramenech k datu 1238, kdy se píše o Budislavu z rodu Buziců jako o pánu z Březnice. Malá osada při tvrzi se postupně rozrůstala.

Tvrz majitelé přestavěli na gotický hrad a město pod ním získává právo trhu. V roce 1406 končí období vlády Buziců, město získává král Václav IV. a hned roku 1415 ho prodává Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi království. Byl stoupenec a přítel Jana Husa, s kterým si dopisoval. Proto roku 1422 Březnici dobili katoličtí páni.

Panování Zmrzlíků skončilo roku 1506 a přešlo na Zdeňka Malovce z Chýnova a na Vimperku. Rod tu ale dlouho nezůstal, ve stavovském odboji se jeho syn postavil na nesprávnou stranu a roku 1547 Ferdinand I. majetek zabral. Konfiskát koupil Jiří z Lokšan, jenž přestavěl hrad na renesanční zámek. Po jeho smrti plány dokončila manželka Kateřina Adlerová. Vytvořila jednu z největších knihoven té doby, dodnes přístupnou v původním malovaném pokoji.

Byla příbuzná bohatého kupeckého rodu Welserů a umožnila setkání své neteře Filipíny s arcivévodou Ferdinandem a podpořila jejich tajný sňatek roku 1557. Historie se opět opakovala, Lokšanové přišli o svůj majetek po roce 1618, stáli totiž na straně zimního krále Fridricha Falckého. Do Bílé Hory město žilo převážně z trhů, které se tu konaly šestkrát do roka, zdrojem bohatství byly i obchodnické a podnikatelské aktivity židovské komunity. Ostatní obyvatelstvo se zabývalo řemeslem i zemědělstvím.

Po roce 1620 přechází panství na Přibíka Jeníška z Újezda. Působil jako královský prokurátor a měl velký podíl na odsouzení 27 českých pánů. Účastnil se i jejich popravy na Staroměstském náměstí v Praze. Ve městě aplikuje tvrdé protireformační metody, 1638 povolal jezuity, na náměstí začal stavět kostel sv. Ignáce. Na projektu se podíleli bratři Luragové. Hlavní oltář vyzdobil obrazem Ignác Raab, další vzácné dílo Ukřižovaný namaloval Karel Škréta. Obraz Františka Xaverského bývá připisován Petru Brandlovi. V kryptě kostela odpočívá jezuita Jiří Plachý, pomáhal při záchraně Prahy za vpádu Švédů. V roce 1640 byla s chrámem spojena jezuitská kolej.

Poslední člen rodu Jan Josef z Újezda odkázal Březnici Vilému Albrechtu Krakovskému z Kolovrat, ten panství držel do roku 1872, pak přešel na rod Pálffyů. Za obou majitelů na Březnici i na zámku probíhal čilý stavební ruch.

Hřbitovní kostel sv. Rocha, sympatickou barokní stavbu svítící bělostí, opět postavila dílna bratří Luragů v letech 1643 - 49. Při prohlídce hřbitova nás překvapí spousta náhrobků s krásnou funerální výzdobou, včetně plastik. Odpočívá zde mnoho významných lidí, např. Jan Muzika, budovatel železničních tratí nebo lékař a starosta Hanuš Jurenka, přítel Boženy Němcové. Hned u kostela se choulí kuriózní náhrobek chudého dráteníka z Uher, jenž tu v tuhé zimě roku 1834 zemřel. Jeho příběh sepsal zámecký kaplan F.J.Vacek Kamenický, autor znárodněné písně U panského dvora. Námět použila Božena Němcová a začlenila ho do knihy Pohorská vesnice.

Ze hřbitova vyjdeme bránou směrem do města a zamíříme na náměstí. Za ním, docela schované, se krčí bývalé židovské ghetto, zvané Lokšany. Založil ho roku 1570 Ferdinand z Lokšan. Dodnes se zachovalo náměstíčko s empírovou radnicí a barokním palácem rodu z Lokšan. Za zmínku stojí i opravená synagoga. Za městem se nachází dost poničený a zpustlý židovský hřbitov. Je zde patrná určitá snaha o jeho záchranu, ale mnoho náhrobků už nenávratně zmizelo.

Z náměstí se spustíme dolů, přejdeme most přes Vlčavu, zdobený barokními sochami a vejdeme do zámku. Rozkládá se ve velkém anglickém parku, plném vzrostlých stromů. Zvlášť na jaře nebo na podzim láká k romantickým procházkám. Zámek má čtvercový půdorys, se čtyřmi nárožními věžemi a jednou průchodnou. Opravené zdivo se do dálky chlubí bílými sgrafity. Na nádvoří projdeme arkádovou chodbou, v patře nad ní probíhá lodžie, a vyjdeme u bylinné zahrádky, v létě vonící levandulí, tymiánem a mateřídouškou. Zahradu uzavírá hradba s kruhovými baštami.

Na zámku žil Josef Maria Kolovrat, osvícený šlechtic, patřil mezi zakladatele zemského českého muzea a věnoval mu březnickou knihovnu s mnoha rukopisy a prvotisky.

Hanuš Kolovrat, syn Josefa, velký vlastenec, měl na svou dobu pokrokové názory. Rok 1848 nadšeně uvítal, vyzdobil zámek a rozdal lidem kokardy. Stal se spoluorganizátorem Slovanského sjezdu v Praze. Boženě Němcové posloužil jako vzor pro postavu hraběte Hanuše Březovského v Pohorské vesnici.

Ve městě i okolí maloval své obrazy Ludvík Kuba, dnes je můžeme spatřit v galerii na zámku. Často sem přicházel Rudolf Hofmeister, původem dělník, hledal tady inspiraci k sepsání knihy Březnické obrázky.

Tweet