Přízraky mezi námi na hradě Karlštejn
Ivana Vaňkátová
7. 1. 2011
Zřejmě nejznámější hrad u nás je opředen tajemnem. Není divu, když zdobí naši zemi už od roku 1348, kdy ho založil český král a římský císař Karel IV.
Vypráví se, že již samotné stavbě nepřály pekelné mocnosti a snažily se dílo mařit. Karel IV. proto povolal udatné rytíře, aby se s ďábly utkali. Ti s ním však nic nezmohli, vypudil je až prostý, ale hytrý ovčák. Jako v nějaké pohádce. Chudý a prostý muž zvládne něco, co nezvládne ani armáda.
Ovčák si vyžádal dva koně a dva pytle osoleného hrachu. Když přijel k lesu, v němž řádili čerti, pustil koně s hrachem kupředu. Sám jel na druhém koni. Čerti zavětřili kořist, chytili koně a sundali pytle. Hrách jim zachutnal a zatímco hodovali, ovčák jim na druhém koni ujel.
Čerti po slaném hrachu pocítili žízeň, a tak se rozeběhli k potoku, lehli na břeh a hltavě pili. Když se zvedli, pocítili strašlivou bolest. Hrách jim v břiše bobtnal a bobtnal, až čerti pukli. Ovčák se vrátil na místo, kde byl jeho kůň zadržen pekelníky. Našel tu koně i mrtvé čerty. Císař ho za to bohatě odměnil a povýšil do stavu rytířského.
Ovčák se prý na hradě občas zjevuje. Za dobrotu na žebrotu. Musí zde hlídat karlštejnský poklad. Ovčáka můžeme potkat za měsíční noci, oblečeného do kožichu, jak vede na provaze berana podivného vzhledu. Že by ochočeného čerta?
Vojáci kdysi objevili ve zdejším sklepení mešní víno. Než jej stačili ochutnat, daly se sudy samy do pohybu, s velkým hřmotem se vyvalily na nádvoří a zmizely ve tmě. Ještě dnes se tu prý někdy rozestoupí země, sudy z ní vypadnou a koulí se směrem k hradní studni. Šlehají z nich plameny a obruče jsou rozžhavené do běla. Takhle na alkoholiky!
Jako každý jiný správný hrad, i Karlštejn má svou Bílou paní. Je to prý duch první Karlovy ženy Blank z Valois. Sedává na roubení studny a pláče. Někdy se vydává na cestu do podhradního městečka, klepe na dveře jednotlivých stavení a ptá se, zda jsou všichni doma. Když lidé přisvědčí, prozradí jim, kdo z nemocných se uzdraví a kdo naopak zemře. Proto se jí Budňanští báli, v noci nikomu neotvírali a dokonce i zakrývali okna, jen aby Bílou paní ani koutkem oka nezahlédli…
7. 1. 2011
Zřejmě nejznámější hrad u nás je opředen tajemnem. Není divu, když zdobí naši zemi už od roku 1348, kdy ho založil český král a římský císař Karel IV.Vypráví se, že již samotné stavbě nepřály pekelné mocnosti a snažily se dílo mařit. Karel IV. proto povolal udatné rytíře, aby se s ďábly utkali. Ti s ním však nic nezmohli, vypudil je až prostý, ale hytrý ovčák. Jako v nějaké pohádce. Chudý a prostý muž zvládne něco, co nezvládne ani armáda.
Ovčák si vyžádal dva koně a dva pytle osoleného hrachu. Když přijel k lesu, v němž řádili čerti, pustil koně s hrachem kupředu. Sám jel na druhém koni. Čerti zavětřili kořist, chytili koně a sundali pytle. Hrách jim zachutnal a zatímco hodovali, ovčák jim na druhém koni ujel.
Čerti po slaném hrachu pocítili žízeň, a tak se rozeběhli k potoku, lehli na břeh a hltavě pili. Když se zvedli, pocítili strašlivou bolest. Hrách jim v břiše bobtnal a bobtnal, až čerti pukli. Ovčák se vrátil na místo, kde byl jeho kůň zadržen pekelníky. Našel tu koně i mrtvé čerty. Císař ho za to bohatě odměnil a povýšil do stavu rytířského.
Ovčák se prý na hradě občas zjevuje. Za dobrotu na žebrotu. Musí zde hlídat karlštejnský poklad. Ovčáka můžeme potkat za měsíční noci, oblečeného do kožichu, jak vede na provaze berana podivného vzhledu. Že by ochočeného čerta?
Vojáci kdysi objevili ve zdejším sklepení mešní víno. Než jej stačili ochutnat, daly se sudy samy do pohybu, s velkým hřmotem se vyvalily na nádvoří a zmizely ve tmě. Ještě dnes se tu prý někdy rozestoupí země, sudy z ní vypadnou a koulí se směrem k hradní studni. Šlehají z nich plameny a obruče jsou rozžhavené do běla. Takhle na alkoholiky!
Jako každý jiný správný hrad, i Karlštejn má svou Bílou paní. Je to prý duch první Karlovy ženy Blank z Valois. Sedává na roubení studny a pláče. Někdy se vydává na cestu do podhradního městečka, klepe na dveře jednotlivých stavení a ptá se, zda jsou všichni doma. Když lidé přisvědčí, prozradí jim, kdo z nemocných se uzdraví a kdo naopak zemře. Proto se jí Budňanští báli, v noci nikomu neotvírali a dokonce i zakrývali okna, jen aby Bílou paní ani koutkem oka nezahlédli…
| Tweet |
